MENORCA – putování po jednom z Baleárských ostrovů (16.2. - 24.2.2019)
Sestava: Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: Letadlo: Do Barcelony i zpět letadlo společnosti RaynAir, z Barcelony do Mahonu letecká společnost Vueling, odlétali jsme v sobotu a vraceli se následující neděli. Cena letenky 6 000 Kč (zpáteční letenka),
ovšem bez občerstvení na palubě. Tedy občerstvení v ceně. Bohužel nízkonákladové společnosti v rámci úspor občerstvení asi zrušili. Dá se koupit, ale dřív byla zdarma alespoň káva a voda , teď nic.
V ceně letenky bylo pouze zavazadlo do 3 kg (také bývalo 8 kg), těžší je za příplatek, a odbavení proběhlo přes internet, takže jsme jako většina cestujících neseděli vedle sebe, ale každý na jiné straně letadla
a zdaleka jsme nebyli jediní. A proč? Posadí vás vedle sebe, ale za poplatek 10 Euro. Prostě kdo nedá 10 Euro, bude schválně rozesazen a příště si to rozmyslí.
Autobusy – autobusů jezdí spousta, vzhledem k velikosti ostrova a řídkému obydlení není asi problém se dostat kamkoliv, nicméně my jsme využili pouze letištní linku č.10 z letiště na autobusové nádraží v Mahonu.
Cena jízdenky 5 Euro za 5 km.
Vlaky – Na Menorce není železnice
Taxíky – Taxi z letiště do centra Mahonu stálo 10 Euro, ale my jsme jej nevyužili.
Auto – rozhodně nejdostupnější způsob pokud máte jen týden čas jak projezdit ostrov a vidět co nejvíce. Půjčovné je obecně ve Španělsku nejlevnější v Evropě a platí to i zde. Auto jsme si zarezervovali až po příletu z hotelu mobilem
přes internet u společnosti Owners cars, přičemž půjčovné na 6 dní včetně pojištění nás vyšlo na neuvěřitelných 2 300,- korun. To je 380 korun na den tedy ve dvou lidech 190,- Kč na osobu a den.
Ceny: V supermarketech a obchodech (oblečení atd.) téměř stejné jako u nás, restaurace jsou určitě o malinko dražší. 1- 2 Eura káva, 2-3 Eura pivo, Pizza 6-11 Euro, Menu el Dia – tedy hotovka dne cca 12 Euro (2 chody + káva a voda)
V obchodě: Průvodce po turistickém okruhu Camí de Caval (celá knížka včetně podrobných map ostrova) 16 Euro. Džusy kolem 1,20 Eur, pivo 1 Euro plechovka, cigarety 3-4 Eura. Hotová jídla do mikrovlnky 1-3 Eura podle velikosti.
Mléko 1 Euro, sýr Mahon, nejtradičnější produkt ostrova hned po kožených sandálech se dá koupit úplně všude, ovšem nejlevněji v městečku Aloir, kde se ručně tradičním postupem sýry vyrábí.
Naprosto fantastické bochníky úžasného sýra o váze 1 kg pořídíte jako dárek domů za pouhých 10 Euro
Ubytování: Hotely - jsou v každém městě, jsou různých kategorií od 5* až po obyčejné hostely a penziony. Náš hotel Royal apartments v hlavním městě Mahon za 750 Kč za os/noc byl objednaný po netu. Ložnice s dvojpostelí a skříněmi,
obývák s gaučem telkou a kuchyňkou, kde byla lednice, sporák, spousta nádobí, mikrovlnka a klimatizace která uměla i topit, což nebylo vzhledem k únorovým teplotám kolem 10°C v noci úplně od věci.
Stanování – existuje po ostrově několik kempů, viděli jsme na ně odbočky, ale žádný jsme nenavštívili.
Mapy: V infocentrech dostanete základní mapku ostrova zdarma i s turistickými zajímavostmi, nějaké jsou nascanované i na netu.
Značení cest: Značená cesta je na ostrově jen jedna, ale ta stojí za to. Jmenuje se Camí de Caval, je dlouhá 183 km a můžete po ní proputovat celý ostrov kolem dokola. Tento ostrov totiž nemá jako většina ostrovů okružní silnici při pobřeží, silnice vede jedna hlavní ve středu ostrova od západu na východ mezi městy Mahon a Cuitadella, z této páteřní cesty jsou odbočky do vesniček a městeček na pobřeží či do vnitrozemí. Obecně je silnic velice málo. Právě proto je tento ostrov vyhlášený jako biosférická rezervace UNESCO a může se pyšnit okružní pěší trasou, právě Camí de Caval. Bíločervený proužek malovaný na stromy nebo sloupy a nekonečná dlouhá řada typických patníků obepíná celý ostrov, Celá dálková trasa je tedy naprosto perfektně značená a spojuje 90% zajímavých míst ostrova, která jsou při pobřeží. Pokaždé když jsme někam jeli autem (majáky, jeskyně, zátoky, průzračné modré moře, pevnosti, městečka atd.) zjistili jsme, že tím místem prochází tato okružní turistická trasa. Navíc vede spoustou nádherných míst, kam se autem prostě nedostanete, jelikož desítky kilometrů pobřeží jsou bez silnic a mezi městečky na pobřeží je třeba 10 km naprosté divočiny, se spoustou jeskyní, obřích kolmých útesů, pláží s bílým pískem a naprosto azurově modrou vodou. Právě tyto zátoky, kam se dá dostat pouze pěšky, jsou největší pýchou ostrova. Kdybych sem jel podruhé, jel bych jen trekem právě po Camí de Cavalls, která je naprosto neopakovatelná a spojuje 90% zajímavých míst.
Jazyky: Samozřejmě španělština, ale bez problémů jsme všude využili naši základní angličtinu, nebyl problém ani v obchodech, prostě s turisty se počítá.
ČAS : je stejný jako u nás
Užitečné odkazy:
1. den
- 16. 2. 2019
Letadlo nám odlétá ve 14 hodin, takže jsme ve 12:00 na letišti. Dáváme si tradičně předražený oběd v restauraci u Václava, jelikož nevíme, že je zde otevřena jídelna, která tu nikdy nebyla a mají hotovky za 95 korun. Tak to jsme prohloupili hned na začátku ale, kdo to mohl tušit, že na předraženém letišti se dá najíst levněji než v Plzni v hospodě. Jídelna je v budově Terminálu 1. Odlétáme na čas, za 2 hodiny jsme v Barceloně. Zde musíme přejet Z terminálu 2 na terminál 1, což zajišťují pendlovací autobusy před halou. Znovu se tedy musíme podrobit scanování a kolem 19 hodiny startujeme podruhé. Let na Menorku už trvá pouhých 40 minut. Před letištěm stojí sice taxíky, ale zjišťujeme, že za 10 minut nám jede autobus linky č. 10 do centra na autobusové nádraží tak se svezeme s ním. Od autobusáku jdeme podle navigace asi 15 minut pěšky do našeho hotelu. Město Mahon se dá celé přejít za 30 minut napříč, přesto že je hlavní a největší na ostrově.
2. den
- 17. 2. 2019
První
den již trochu tradičně necháváme na seznámení s hlavním městem a poznání
místního „koloritu“, jak vždycky říkáme. Jdeme si projít historické centrum, ve
kterém se v bývalém areálu kláštera nachází velká tržnice. Je sice neděle,
takže polovina obchůdků je zavřená, ale i tak si kupujeme spoustu dobrot, ovoce
a hlavně na ochutnávku tradiční menorský sýr
s názvem Mahon. Procházíme si přístav, všechny historické uličky a hlavně
si užíváme krásných teplot kolem 16°C bez deště a sněhu, což zrovna koncem
února v naší domovině vrcholí zima. Všude v ulicích vysoké palmy,
fíkovníky, kaktusy, no prostě tropická fauna, hned se člověk cítí jako doma.
Ráno se budit do 10°C a modré oblohy je oproti českým -5 přeci jen relax. V přístavu si vyhlížíme na zítra výletní loď,
která dělá okružní plavbu zátokou Mahonu i s výkladem. Teď v zimě
jede sice jen jednou za den v 11:00, ale jede. Pěšky procházíme městem a
na jeho severním okrajinavštěvujeme jedno
z velmi mnoh míst na ostrově kde lze obdivovat
zbytky osídlení 3000 let starých Poblat Talaoctit de Trepucó. Kamenné
mohyly a stavby z monolytických ohromných
balvanů ve tvaru písmene T jsou pro celý ostrov velmi typické, a opravdu se nacházejí
na stovkách míst po ostrově, jsou volně přístupné a opatřené tabulkami
s informacemi o té které lokalitě. Před setměním se stavujeme na večeři
v jedné přístavní hospůdce, kde jsou výborné ceny a ohromné porce až to
máme problém dojíst. Bohužel náš předpoklad že na hlavní třídě v přístavu
najdeme autopůjčovnu, jako jsme to vždycky udělali je trochu mylný. Bohužel,
sice tu vedlejší odloučené kanceláře autopůjčoven, které působí
víceméně pouze na letišti jsou, ale nyní v únoru
zavřené. Takže pro auto budeme muset zítra na letiště. Ještě večer
z hotelu se přes wi-fi připojujeme a rezervujeme
auto u společnosti Owner cars.
Vyzvednutí zítra v 15:00 na letišti. Jinde to internetová nabídka
nenabízí. Zatím jsme si v minulosti půjčili auto někde v centru města
tady holt jiný ostrov jiný mrav.
3. den
- 18. 2. 2019
Druhý den jdeme ráno do sámošky, na půl jedenáctou jsme u výletní lodi. Překvapují nás tím, že průvodce na okružní plavbu mají i v češtině. Projížďka na hodinu po obou stranách zátoky je za 12 Eur/os. Je opět krásně slunečno, teplota opět kolem 16°C ve stínu takže krása. Loď má prosklené podpalubí, takže je možno pozorovat i podmořský svět, nicméně loď v nejvzdálenějším místě nezastavuje, jak je napsáno v průvodci na prohlídku světa pod mořem. Dáváme si něco malého k snědku a jedeme na letiště vyzvednout si auto. Zajímavá akce. Na netu píší, že si jej máme vyzvednout na stanovišti kyvadlové dopravy. Stojíme tedy na zastávce busu a nic. Půl hodiny poté čistě náhodou zjišťujeme, že před letištěm je tzv. „meatpoint“ což je místo, kde se na letišti setkávají lidé. Pán od OwnersCar se trochu zlobí, že jdeme půl hodiny pozdě, ale my tam naopak byli půl hodiny předem. No dobrá jsme za blbce, ale sepisujeme papíry a máme káru. Dnes už nic moc nestihneme, jedeme k Fortalesa de Isabel II. Prastará pevnost na poloostrově hned vedle Mahonu je sice jednou z atrakcí Mahonu, ale je v únoru zavřená. Jedeme tedy zpět a odbočujeme k vesničce Sa Mesquida na pobřeží vedle Mahonu, kde chceme vidět kousek okružní pěší stezky Camí de Cavalls. Ta obepíná celý ostrov a ještě o ní bude řeč. Dnes už víme, že je fantastická, v tu chvíli jsme to ještě netušili.
4. den
- 19. 2. 2019
Ráno vyrážíme na naší okružní jízu, začínáme severovýchodem tedy národním parkem s’Albufera. Jedná se o část, která je označována jako
unikátní přírodní rezervace, zapsána v seznamu Unesco
a vede sem přímo z Mahonu silnice Me-5 do jediné vesničky Es Grau. Je tu infocentrum s malými expozicemi o přírodě
a parku a nádherný vycházkový okruh, resp. několik podél velkého jezera, které
je znakem celého parku. Ve vesnici Es Grau jsou 2
restaurace zavřené, ale potraviny fungují. Normální malá pobřežní víska.
Zjišťujeme, že autem jsem tu úplně zbytečně, komplexní průchod rezervací
zajišťuje právě dálková Camí de Cavalls.
No nic, sedáme do auta a jedeme dál po jediné úzké silnici vedoucí parkem
k severovýchodnímu majáku Favàritx Lighthouse,
na fantastický skalnatý výběžek. Odsud musíme zpět a pokračovat na městečko Fornells. Krásné pobřeží, průzračná voda, to bych tedy ve
městě nečekal, ale je to tak. Nesmí se tu rybařit, jezdit na motorových
člunech, prostě azurová zátoka s malým ostrovem uprostřed. Vycházíme si i
na kruhový výhled k pevnosti Torre de Fornels.
Kousek se vracíme a odbočujeme vpravo, na malou silničku k nejsevernějšímu
bodu ostrova s majákem Cape Cavalleria Lighthouse. Maják je v letních měsících přístupný za
vstupné 3 Eura, nicméně nyní se dá pohybovat po výběžku kolem a je to nádherné
místo. Jsou zde zachovalé vojenské pobřežní hlídkové pevnůstky a hlavně krásná
zátoka s malými rybářskými čluny. Dále je tu jeskyně, do které vcházíme
s tím, že asi štola vede někam na druhou stranu. To vede ale druhou
stranou je výhled z ohromného vysokého útesu, východ je zamřížovaný a
člověk úplně žasne, k čemu mohla být štola proražena. Den končí a musíme
zpět do Mahonu.
5. den
- 20. 2. 2019
Další
den navazujeme tam, kde jsme skončili, jedeme tedy na severní pobřeží. Cestou
se ještě stavujeme ve vnitrozemí u dalších talaoktických
vykopávek Poblat talaoctic d´en Galmés. Podle průvodců se
jedná o ty nejrozsáhlejší a velmi zachovalé na celém ostrově. Jedná se vlastně
o takové zachovalé pravěké vesnice, obří balvany tvoří jakési kruhy,
pravděpodobně sloužící jako jednotlivá obydlí, soustavy balvanů písmene T pravděpodobně
pro ukotvení dřevěných střešních konstrukcí. Vprostřed areálu trůní obří
studna, s všemožnými soustavami kanálků na zachytávání vody. V té
době byly k obývání hojně využívané i jeskyně, a i zde jich lze několik
v rámci prohlídky navštívit. Opravdu rozsáhlé, tak na dvě hodiny.
Dostanete se sem tak, že ve městečku Aloir odbočíte
k jihu, lokalita je pak už značená. Vracíme se na hlavní silnici Me-1 do Aloiru a pokračujeme do dalšího středozemního města Es Mercadal. Zde je nepřehlédnutelná odbočka na nejvyšší místo
celého ostrova, který je kopec El Toro, s nádherným výhledem po celém
ostrově. Je sice vysoký jen 362 m.n.m.
, ale je to opravdu paráda. Krom výhledu je tu kostel a jakási pevnost. Přímo
v centru města si poté dáváme obídek v restauraci Las Vegas Es Mercadal, restaurace s honosným názvem, ale je to
lidovka, hotovka o 3 chodech asi za 12 Eur. Vybíráme si, aniž víme přesně co, a
jako první chod dostávám výborné rizoto, plný talíř, k tomu misku
s chlebem a luxusním česnekovým dipem a na vrch
další talíř s klobáskami a hranolky. Už nemůžu a pan vrchní nese ještě
dezert to vše i s vínem a vodou za 12 Eur… Péťa si dává rybu, tak na
ostrově se to hodí že, jak později zjišťujeme podle podivného tvaru ryby,
snědla kus rejnoka. Ale prý byl dobrý, jen je nám toho kluka trochu líto.
Pokračujeme k severnímu pobřeží na další místo dostupné autem velmi
vzdálené tomu včerejšímu s majákem, nicméně to mezi tím se dá vidět pouze
pěšky na Camí de Cavalls.
Ta mimochodem prochází dalším naším bodem, vesničkou Cala
Morell, kde je k vidění asi 10 ohromných
jeskyní, které sloužili také pro pravěké osídlení ostrova. Velká soustava různě
propojených a rukou člověka uzpůsobených jeskyní opět budí úžas. Navíc
popojedete-li si na parkoviště k útesům, zjistíte, že městečko je na
obřích kolmých skalách. Naprosto impozantní výhledy. Vracíme se zpět
k hlavní silnici a jedeme na poslední místo na severním pobřeží
k majáku na severozápadě Punta Nati Lighthouse. Kolem je taková zajímavá kamenitá krajina úplně
jiná, než jsme dosud viděli a v ní ční několik desítek zajímavých
kruhových vojenských pevností. Dvě jsou přímo u majáku, lze je navštívit.
Nicméně tato krajina v podvečerním světle nás nutí fotit stále dokola,
pevnosti a pobřeží v červeném nádechu.
6. den
- 21. 2. 2019
Ráno
se vracíme tam, kde jsme skončili, resp. přesouváme se na jižní pobřeží
k majáku Cap´d Artrux.
Je na jihozápadě, na výběžku jižně od druhého nejvýznamnějšího města Cuitadella. Je opět 
krásné
slunečné ráno, dobrá viditelnost a přes moře před námi se zdvíhají skalnaté
hory pohoří Tramuntana na protějším ostrově Mallorca.
Opravdu zajímavá podívaná. Maják má i občerstvení s výhledem, bohužel
takto brzo ráno nefunguje. Odsud jdeme asi kilometr k jeskyním Cova des Pardals. Jeskynní systém
se schodištěm pod povrch k jeskynnímu systému, kde evidentně kdysi
připlouvali pro turisty loďky, soudě dle pozůstatků zatesaného
kotviště. Dnes celkem opuštěné místo, ale kouzelné s azurovou vodou všude
okolo. Poté se vracíme po Camí de Cavals zpět k autu,
a jedeme malinko severně nad Cuitadellu, na západní
pobřeží na zajímavost Pont d´en Gil.
Jelikož je západní pobřeží protkané nespočtem jeskyní a má v tomto své
kouzlo, jedním z míst, kde se voda prokousala skalním výběžkem skrz je
zde. Mohutné skalní okno, zde spatřit právě z tohoto místa, jak jinak opět
procházejícího Camí de Cavalls.
Kousek od Cuitadelly, asi 10 km na východ, se cestou
zpět do Mahonu ještě stavujeme u mohyly Naveta de Tudoms, která je mezi talaoktickými
stavbami považována za nejstarší na ostrově a její stáří je odhadováno na 3000
let. Neuvěřitelné, že něco kdysi někdo postavil a my se na to chodíme po 3 tis.
letech dívat a je to takřka netknuté. Zkuste si porovnat dnešní případnou
novostavbu, která je za 10 let zralá na první opravy.
7. den
- 22. 2. 2019
Další den věnujeme městečku Cuitadella. Druhé největší město ostrova, architektonicky
asi zajímavější než Mahón, vám vydá na celý den.
Zejména rybí trh je tady v místní tržnici asi dost tradiční, jelikož
parkovné na dopoledne na přilehlých parkovištích je mnohem větší než na
odpoledne. Cestou zpět po hlavní silnici na Mahón se stavímě v městečku Aloir.
Zde se vyrábí nejtypičtější produkt ostrova sýr s názvem Mahon. Je
fantastický a celý bochník domácího sýra, které jsou zde vyskládané
v policích v takovém nenápadném průjezdu, vás vyjde na 11 |Eur. Tedy
zadarmo. Několik lidí mi potvrdilo, že lepší sýr nejedli, jelikož jsme koupili
2 bochníky a podělili je mezi známé. Ještě navečer navštěvujeme archeologické
vykopávky Talatí de Dalt.
8. den
- 23. 2. 2019
Naše dnešní cesta míří
jen kousek západně od Mahónu po silnici Me-12 do
městečka Cala en Porter. Vydáváme se opět po
fantastické Camí de Cavalls
do zátoky s mnoha jeskyněmi asi 1,5 km jihovýchodně. Fantastická podívaná,
opět pořizuji panoramatické fotky a první co mě napadne při pohledu na zátoku
s jeskyněmi je film Vinettou, poklad na
Stříbrném jezeře. Voda na vápencovém podloží je tak průzračná, jako by tam
nebyla. Procházíme si jeskynní pobřeží a po Camí se
vracíme zpět k autu. Jedeme se podívat k jeskyni Cova
d´en Xoroi v téže
vesnici, kde by měl být naprosto fantastický jeskynní bar v útesech vysoko
nad hladinou, nicméně v únoru nefunguje. Kousek se vracíme k hlavní
silnici a odbočujeme na jih do vesnice Benibequer.
Původně rybářská vesnice, nicméně dnes už zde snad ani nikdo nebydlí a je to
jen atrakce pro turisty. Nyní v únoru zde potkáváme jen dvě dvojice, jako
jsme my. Něco takového jsem taky neviděl. Asi metr široké kamenné uličky mezi
domy, to úplně zůstává rozum stát, něco kouzelného, jako kulisy z pohádek.
Samozřejmě průzračná zátoka a naprostý klid. Bílé domky s bílými střechami
svítí zátokou do dáli, malá okna, dveře, uprostřed jakoby zmenšený kostelík.
Opravdu neopakovatelná atmosféra. Zjišťujeme, že se zde dá de facto ubytovat a celá
vesnice je vlastně obyvatelný skanzen pro turisty. V tomto období jsme tu
ale sami a nemá to chybu. Dáváme si večeři v obci Punta
Prima kousek jižně od Mahonu, s výhledem na maják který je na ostrůvku
kousek od pobřeží, nicméně atmosféra naprosto dokonalá. Končíme u pevnosti Castilo san Filip těsně před
Mahonem, ale i tady je v zimním období zavřeno, beztak už se stmívá a
míříme na poslední nocleh.
9. den
- 24. 2. 2019
Tento den už nás čeká jen odjezd. Ráno v 7:00 vracíme auto v půjčovně Owners car a dle domluvy nás odvážejí zpět asi 1km na letiště. Kupujeme nějaké suvenýry, hlavně tradiční citronádu s ginem (místní oblíbený nápoj) a pak jen již přestup v Barceloně zpět na Prahu.