ANDORRA – putování po Pyrenejích v rámci tohoto malého knížectví (5.7. - 16.7. 2017)
Sestava: Petra Krsová, Vašek Lopata, Petr Tauchman, Jana Horáčková, Blanka Semivanová, Jiří Hendrych, Vláďa Hudák
Doprava: Letadlo: Do Barcelony i zpět letadlo společnosti SmartWings provozované ČSA, odlétali jsme ve středu a vraceli se následující neděli. Let bez přestupu. Cena letenky 6 000 Kč (zpáteční letenka),
ovšem bez občerstvení na palubě. Po těch letech letání za ty samé ceny letenek nejhorší služby. Občerstvení jen za poplatek a to včetně vody. Opět, když srovnám Tap Portugal, Air Berlin, Swiss,
nebo Malta Airlines, nesrovnatelné. A důvod? Provozují to Češi…je to důvod? A ta česká současná mantra…šetřit za každou cenu? V ceně letenky bylo odbavené zavazadlo do 15 Kg.
Autobusy – Meziměstským autobusem jsme jeli při cestě zpět z hlavního města Andorra la Vella do Barcelony a jízdenka je záhadná věc. Na nádraží byl automat, ze kterého stála jízdenka pro jednoho 28 Eur,
což je ceníková cena z netu pro společnost ALSA. Pokud ovšem koupíte 2 jízdenky, už to stojí jen 16 Eur/os, pro 3 lidi 14 Eur/os a pro 4 lidi už 12/os Eur.
Ovšem pro pět lidí už opět 28x5 Eur, takže beze slevy. Naprosto jsme to nepochopili. :-O
Vlaky – Kombinované s metrem a autobusy. Přednabitá jízdenka na MHD po celé Barceloně tzv. Bono 10 je asi nejvýhodnější. Koupíte si předplacenou kartu na 10 jízd za 10 Eur.
Při každém průchodu turniketem vám to odečte jeden bod z deseti a na zadní stranu se natiskne datum a čas. Jízdenka je přestupní a platí 70 minut. Jak to turniket pozná, je mi záhadou.
Jednotlivé jízdné, tedy jednorázová jízdenka stojí 2,15 Eur. Pozor! Běžné jízdenky neplatí na spoje, které jedou na letiště, tam je jízdné odlišné, například autobusová linka A z centra města stojí 6 Eur.
Taxíky – Na cestu z Barcelony do Andorry, resp. až před hotel Arinsal v městečku Arinsal jsme platili cca 1 100 Kč na osobu za 230 km jízdy. Nutno podotknout že jsme se složili 7 lidí na
jeden minivan. Objednáno a zaplaceno jsme to měli dopředu po netu a to z barcelonského letiště až před hotel Arinsal od společnosti Viva transfers.
Ceny: Téměř stejné jako u nás, jen bych řekl, že restaurace jsou určitě o malinko dražší. 1- 2 Eura káva, 2-3 Eura pivo, Pizza 6-11 Euro, kachna s hranolkama 14 Euro
V obchodě: Mapa turistická 11 Euro. Džusy kolem 1,20 Eur, pivo 1 Euro plechovka, cigarety 3-4 Eura. Takže internetové pověry o tom, jaký je to daňový ráj a je tu levno asi nelze brát moc vážně.
Ubytování: Hotely - jsou v každém městě, jsou různých kategorií od 5* až po obyčejné hostely a penziony. Náš hotel Arinsal v městě Arinsal byl za 400 Kč za noc, objednaný po netu. Hotel Bari Antic v hlavním městě
Andorra la Vella za 500 Kč, byl také pěkný, s barem na večerní posezení a se společnou kuchyňkou v jednom z pater.
Horské chaty – refugia a cabany potkáte cca každých 5 km, ale většinou jsou dost malá. Nicméně hory jsou jimi poměrně hustě posety.
Stanování - hojně jsme využívali možnosti stanování, což nebyl problém, a nikde jsme se nedočetli, že by to bylo nějak zakázané. Jsou místa, kde to kvůli terénu nejde, ale není velký problém najít podle mapy rovné sedlo
Mapy: Mapy se dají nějaké postahovat na netu, my jsme jednu v měřítku 1:40 000 koupili v supermarketu v Arinsalu, ale že by byla nějak přesná, to se říct nedá. Některá refugia na ní chyběla, některé značené cesty naopak přebývaly
Značení cest: Značené cesty celkem dobré (bíločervený proužek malovaný na stromy nebo balvany), tedy dokud nepřejdete hranici na španělské území. Klasické úskalí je v tom, že barva je jen jedna a pokud sejdete z cesty a narazíte
někde v terénu na značku, tak v případě vícerých cest v daném místě nevíte která to je. (jedna barva)
Jazyky: Samozřejmě španělština či francouzština (případně katalánština), ale bez problémů jsme všude využili naši základní angličtinu, nebyl problém ani v obchodech, taxících, prostě s turisty se počítá.
ČAS : je stejný jako u nás
Užitečné odkazy:
Doprava z letiště minivanem pro sedm lidí byla rezervována přes internet od společnosti www.vivatransfers.com
Autobusová doprava mezi barcelonským letištěm a Andorrou je na http://www.andorradirectbus.es/en/
Počasí pro červenec v Andoře je na http://andorra.tripzone.cz/pocasi/cervenec
Síť místních outdoorových obchodů, v nichž se dá dokoupit vše potřebné, včetně ceníků https://www.viladomat.com/
1. den
- 5. 7. 2017
Kolem 9:30 máme sraz na pražském letišti, letí nám to ve 12:40. Přílet do Barcelony ve 14:50. Čeká na nás s cedulkou a jménem taxikář společnosti Vivatransports, který nás vesele zve do vozu. Ještě mu ukazuji mapku s hlavním městem Andorra la Vella a snažím se ho přesvědčit, aby nám zastavil u místního Intersportu, jelikož potřebujeme koupit plynové kartuše k vařičům. Bez problémů souhlasí a vyrážíme po dálnici z Barcelony severním směrem. Cesta trvá asi 3 hodiny a náhle nás z dřímoty budí před Intersportem. Jdeme pro bomby a Petr pro zapomenutou čelovku. Bomba stojí 6 Euro 250 gramová. Poté znovu nastupujeme, motáme se křivolakými ulicemi a strmě stoupáme údolím až před náš hotel Arinsal v městečku Arinsal. Ubytováváme se a jdeme se projít, kromě několika zavřených restaurací nacházíme malý supermarket, kde kupujeme za 11 Eur mapu celé Andory v měřítku 1:40 000 s turistickými trasami a nějaké potraviny na cestu. Evidentně je tu stěžejní sezóna spíš v zimě. Poté se vracíme do našeho hotelu a usedáme do přízemní restaurace. Mají tu různá jídla, přičemž mi nejlépe zní jídlo se slovem „duck“. Tak si to dávám a jupí, jsou to opravdu dvě kachní stehýnka a hranolky za 14 Eur. To nemá chybu. K tomu dvě místní pivka za 2,50 Eura/ks a jde se do hajan.
2. den
- 6. 7. 2017
Ráno vyrážíme po červené značce (všechny jsou vlastně červené J ), která vede kolem našeho hotelu Arinsal, směrem k nejvyšší hoře Pic de Comapedrosa. Cesta se klikatí poměrně strmým údolím podél řeky Riu Arinsal podél několika vodopádů, později kopíruje říčku Riu Comapedrosa. Celkově z výšky 1500 m.n.m. z Arinsalu do výšky 2250 m.n.m k chatě Refugi de Comapedrosa. Zde je možno se občerstvit, případně i ubytovat. Díky převýšení zabere cesta s 17 Kg těžkými batohy celé dopoledne. Na refugiu dáváme kávu (cca 2,50 Eura), pivo (cca 3 Eura) a polévku (6 Euro) a trochu odpočíváme. Začínají se však dělat mraky, takže již v zatažené obloze a s pár kapkami na oděvu docházíme k malému jezírku asi 15 minut před velké Černé jezero (Estany Negro), které je přímo u odbočky na Comapedrosu. Zde stavíme stany. Podle informací Čechů jdoucích proti nám, nemá vůbec cenu chodit až k Černému jezeru, neb je tam sníh a strmé svahy.
3. den
- 7. 7. 2017
Vítá nás opět slunečný den, slunce
smaží, tak rychle snídáme pár sušených věcí z batohu a pokračujeme
v cestě. Černé jezero je vklíněno mezi skály a opravdu je lemováno téměř
metrovou vrstvou sněhu, po hladině plují zbytky ledu. Tady by se skutečně
tábořit nedalo. Mezi jezerem kde jsme tábořili a Černým jezerem je první
z „výstupovek“ na Comapedrosu,
sice nejdelší, ale nejméně strmá, vede vlastně po náběžné hraně hory. Asi 400
metrů za jezerem je druhá odbočka poměrně strmější. Necháváme zde batohy a
nalehko se vydáváme nahoru. Cesta je velmi výrazná vychozená tisícem bot, takže
je písčitá na rozdíl od okolní suti. V horní partii to trochu klouže, ale
zase celý výstup zabere pouhou půlhodinku. Pohledy z této nejvyšší hory
z výšky 2 944 m.n.m. jsou fantastické. Koukáme na Arinsal
do hloubky 1,5 km a je jako na dlani. Směrem na severozápad vidíme bílé svahy
nejvyšších Pyrenejských vrcholů, pokryté ledovci. Je to až k neuvěření,
jelikož i v této výšce téměř 3 000 m.n.m. je poměrně teplo a
vystačíme si s trikem a mikinou či lehkou větrovkou. Děláme vrcholové
fotky, popíjíme vrcholový rum, na který Petr díkybohu nezapomněl tak jako já a
asi po půlhodince focení a rozhlížení slézáme druhou značenou cestou dolů. Tato
cesta vede o kousek vedle oproti té, co jsme po ní lezli vzhůru. Je občas
značená červeným proužkem a nezdá se býti zejména
z pohledu shora tak strmá. V údolí jsme asi za 30 minut a
k batohům se musíme asi 150 metrů vrátit směrem k Černému jezeru. Dáváme
studený oběd z batohu a vyrážíme dále. Podle mapy prochází značená trasa
přes hranici do Španělska k jezerům Estany Baiau, kde je značené refugio. To
tam je skutečně z výšky patrné na kopečku vedle jezera. Papírová mapa
zakoupená v obchodě v Arinsalu slibuje
klesání asi o 150 metrů a pak trevers na sever pod
strmými skálami do sedla před jezera Estany Forcat. Přímá cesta po hranici je vyloučena díky kolmým
skalám. Slézáme tedy sedlem do Španělska a tím značení končí. Nikde ani
proužek, jen velmi strmé klesání po sypající se suti
a hlavně – žádný travers, natož značený. Jediná trochu patrná cesta vede přímo
k jezerům, což je klesání až o 250 metrů a pak zpět nastoupat
do sedla na andorskou hranici. Vláďa tvrdohlavě traversuje po suti cestou
necestou, já se snažím slézt asi do poloviny, do travnatého sedla nad jezery a
odsud natrefit nějakou cestu od jezer vzhůru, abych nemusel až dolů, ostatní mě
nerozhodně následují. Přes travnaté sedlo asi v polovině klesání opět
stoupáme a v místě, kde přecházíme hranici, se opět objevuje červená značka
od jezer Baiau. Nicméně jsme ztratili asi 2 hodiny
přemýšlením, hledáním a koukáním do mapy. Na velkém sněhovém poli v sedle
před jezery Forcat se setkáváme s Vláďou, slunce
pálí jako o život, pot z nás teče na všechny strany a přitom jdeme po
silné zmrzlé vrstvě ledu a sněhu. Přímo na hranici v sedle se jako
mávnutím kouzelného proutku opět objevují červené proužky, jasné a výrazné,
téměř po 20 metrech a hlavně výhled na jezera Forcat.
Ta nemají chybu. Ve 3 úrovních vetknutá v kolmých skalách, částečně
zamrzlá, okolí svírají silné sněhové kotle. Na focení prostě bezkonkurenční.
Slézáme ke spodnímu z jezer, kde je použitelný plac na stany, nicméně po
bližším průzkumu objevujeme na jižní straně skalní stěny „zatesané“
na skalní římse refugio. Dřevěný domeček ukotvený
lany s matracemi pro minimálně 8 osob. Neskutečné orlí hnízdo. Na seznamáckých mapách je namalované, na papírové koupené
turistické není. Je opravdu na terase těsně za převisem s kolmým pohledem
do údolí na Arinsal. Něco neuvěřitelného. Tady
zůstáváme, vaříme a užíváme večer. Asi o půlnoci nás budí Péťa,
ať se jdeme na něco podívat. Údolí je plné světýlek z čelovek,
jenž se kroutí vzhůru nejstrmější východní stěnou na Comapedrosu.
Jak zjišťujeme následující den, probíhá tu UltraTrail
závod. Prostě šílenci. Ale fakt je, že nemají 17 kg na zádech.
4. den
- 8. 7. 2017
Pokračujeme
postupným klesáním asi o 400 metrů níže k refugiu Refugi del
Pla de l'Estany. Až sem
neměla být podle map značená cesta a přesto je. Zde se schováváme, začíná
hřímat a pršet. Asi za dvě hodiny pokračujeme po traversu směrem k Refugi de les Fonts, před kterým
opouštíme značku a jdeme lesní pěšinou vpravo na vesničku Arans.
V sedle, kde se připojujeme z naší neznačené
zkratky opět na jednu z červených značek táboříme.
Krásné sedlo v lese, louka jako z pohádky, jedinou nevýhodou je, že
tu není voda. Je ovšem večer a jít nyní do vsi se nám nechce, neb nevíme,
jestli se tam dá stanovat tak zůstáváme asi hodinu před ní v tomto sedle.
Stavíme stany a dáváme si něco studeného z batohu k tomu zbytek vody.
5. den
- 9. 7. 2017
Ráno
opět slunečné, balíme stany a scházíme voňavým borovým lesem po červené do
vesničky Arans. Vycházíme na hlavní silnici přesně
v místě, kde je restaurace a autobusová zastávka, to nemá chybu. Přesto,
že je 10:15 restaurace je otevřená, nicméně k jídlu mají takto ráno jen
tousty. To není to, na co jsme se těšili, tak si dáváme jen pivo a kávu.
V každou celou hodinu jede autobus, tak se rozhodujeme, že si zkrátíme
cestu. Autobus reaguje až na mávnutí a kousek couvá zpět na zastávku. Za 1,50
Eur se vezeme až na konečnou vzhůru údolím až do vesničky El Serrat, do výšky 1650 m.n.m. Zde se u velkého
hotelu autobus otáčí. Hotelová recepce na nás kouká nedůvěřivě, je to tu samej tučňák s motýlkem a my nevypadáme prostě jako
hosté 4*hotelu. Na náš dotaz na jídlo reagují tím, že vaří až od 13 hodin a je
11:45. Ukecáváme to na pivo, to se vždycky šikne. Po
chvíli jde Blanka znovu smlouvat a vyjednává alespoň ten pitomý toast. Nicméně
pozitivní je, že je s vepřovým masem uvnitř a je ohřátý. Tak alespoň něco,
i když je zase za 6 Eur. K tomu pivo za 2,50 Eura, ale hned je nám lépe.
Těsně před 13 hodinou odcházíme, zrovna v okamžiku, kdy si vedle nás skupinka
nažehlených němců dává k obědu misku oliv. Hned v první zatáčce za
hotelem je pokračování naší cesty a červený proužek. Díky autobusu jsme si
ušetřili cca 6 km do kopce. Stoupáme údolím podél několika vodopádů až
k refugiu Refugi Borda de Sorteny. Jedná se opět o obsluhované refugio
s noclehy i kuchyní, ovšem přicházíme sem v 15:05 a obsluha nás
informuje, že vaří pouze do 15 hodin. No to by mě trefil šlak. Dole vařili až
od 13:00, tady pro změnu jen do 15:00. Člověk by brečel, když má chuť na pořádné
teplé jídlo a dal by za něj klidně 20 Eur a ono není kde. Dáváme si tedy
tradičně místo jídla pivo a pokračujeme v cestě vzhůru údolím až
k refugiu Cabana Pleta Serrera.
To je roztomilý malý domeček u potoka, ale 7 by se nás tam nevešlo. Navíc kolem
je mokřina a drny, nic pro stany. Pokračujeme tedy proti proudu potoka Riu de
la Serrera až na náhorní rovinku v kotli
obehnaném skalnatými hřebeny kolem dokola. Zde je fantastická rovina, potok,
mezitím se mraky rozpadly a proto táboříme. 3 hodiny si užíváme sluníčka a
naprosté odpolední a podvečerní pohody.
6. den
- 10. 7. 2017
K ránu
kolem 6:00 začíná pršet. Ležíme ve stanu asi až do 11 hodin, kdy se to trochu
trhá. Balíme a vydáváme se dál na cestu. Je podstatně chladněji než včera a
fouká nepříjemný vítr. Stoupáme do sedla mezi vrcholy Pic de la Serrera a Pic de la Cabaneta. Zde ve výšce 2 700 m.n.m. začíná slušně pršet a
foukat, přelézáme rychle sedlo, nicméně proti nám je vrstva mraků vyplňujících
údolí. Kdesi za kopcem je slyšet bouřka. Naštěstí asi 50 metrů za sedlem je
cosi jako refugio, které není v mapách, vypadá
to spíš jako kamenný sklep zatesaný do svahu.
Schováváme se zde a čekáme. Je slušná zima, takže si děláme alespoň teplé kafe
na zahřátí rukou. Asi po hodině déšť ustává, tak pokračujeme v klesání
k jezerům pod námi, jde zase asi o 250 metrový výškový pokles poměrně
strmou pěšinou. Naštěstí se déšť nevrací i když hezky
rozhodně není. Od jezer poměrně překvapivě rovným traversem docházíme asi po
hodince a půl k refugiu Refugi de Coms de Jan,
kde vzhledem k nepříznivému počasí zůstáváme i když je teprve 16 hodin.
Počasí je prostě mizerné. Refugio je parádní, krásný
domek v údolí pod velkými vodopády. Má dvě samostatné místnosti po 4 kovových postelích,
ale jedna z místností je zadělaná od krav, které se po okolí pasou a dost
to tam smrdí. Tak se cpeme do té jedné „voňavé“ a pár
z nás musí spát na zemi, Vláďa s Jirkou si vedle refugia staví stan a
jednu postel přenecháváme polskému páru, co přišel chvilku po nás.
7. den
- 11. 7. 2017
Další den je opět krásné počasí. Stoupáme od refugia z výšky 2 200 m.n.m. po značce opět do výšky 2 650 m.n.m. do sedla na úbočí vrcholu Pic de la Coma de Varilles, odkud jsou nádherné kruhové výhledy. Dáváme tady svačinu a chvíli se válíme, poté zahajujeme sestup k jezeru Estany de la Cabana Sorda. Nádherné jezero ve výšce 2 300 m.n.m. se stejnojmenným refugiem na břehu. Zde je 12 postelí, malá kuchyňka a tradiční krb. Zde také hodinku odpočíváme, jezero je ovšem jako všechna ostatní pěkně ledové i když v této výšce už není obehnané sněhem. Od refugia pokračujeme v klesání až do malebného údolí řeky Riu del Manegor, odkud zítra budeme sestupovat do civilizace a přesunovat se do hlavního města, proto tady táboříme. Je tu skupinka borovic a přehršel krásných rovných travnatých plácků na stany. Fotíme, vaříme a užíváme si pozdního odpoledne. Dole v údolí, kde končí úzká asfaltka, se otáčí něco jako autobus, ale z té výšky to není jasné.
8. den
- 12. 7. 2017
Ráno balíme a podél řeky Riu del Manegor scházíme do údolí ke
konci silničky, odkud jsme včera viděli cosi odjíždět a doufáme, že to byl
autobus. Asi za hodinku jsme dole a zjišťujeme, že jedna z kamenných
staveb je restaurace, možná by se dalo i přespat. Konečná autobusu zde opravdu
je, přesněji řečeno solarbusu. Malý autobusík se solárními panely na střeše. K naší
radosti jezdí po půl hodinách mezi tímto místem a 3 km vzdálenou vesnicí Sant Pere. Jízdné stojí 3 Eura na osobu, a jelikož zrovinka
přijíždí ani netestujeme restauraci a rovnou nastupujeme. Sem se soukromými
auty nesmí, na konci resp. začátku silnice je závora a parkoviště. Dál do hor
jezdí tyto 3 km právě jen solarbus. Ve vesnici Sant Pere jdeme asi 200 metrů na
zastávku linkového autobusu. Asi za 10 minut nám jede
přímo do hlavního města Andorra la Vella.
Máme z toho radost a v poledne jsme v hlavním městě v centru.
Podle plánku města nacházíme naše rezervované ubytování v Barri Antic hostelu,
což je myšleno jako hostel pro motorkáře,
čemuž odpovídá i výzdoba. Nicméně paní v recepci praví, ať přijdeme až
v 15 hodin. Necháváme si tedy vedle baru batohy a vyrážíme konečně na
pořádné jídlo. Jdeme historickým centrem na náměstíčko a zde se usazujeme
v restauraci. Vepřový plátek a hranolky to je přesně to, na co jsme se
těšili. Ještě kávu a najednou je 15 hodin. Jdeme se tedy ubytovat, samozřejmě
osprchovat a převléci z týden starého oblečení do
čistého. Poté dáváme ještě rozcvičovací pivko v baru, než se všichni
prostřídají ve sprše a pak se couráme až do večera městem. Kousek od nás, cca 1
km je autobusové nádraží. V pokladně Alsy ale
nikdo není, tak si v automatu vedle pokladny kupujeme jízdenky na zítra do
Barcelony. Ovšem to, co se stalo, nám vyrazilo dech. V automatu nejde
zadat jízdenka pro 7 osob, maximálně pro 5. Cena je 28 Euro za osobu, což přesně
souhlasí s tím, co jsme si našli na netu, že
stojí jízdenka pro jednu osobu. Kupujeme tedy 5 jízdenek pro 5 lidí a
v druhém kole zadáváme jízdenku pro zbylé dva lidi. A teď šok! Jízdenka
pro dvě osoby nestojí 2x28 Eur ale 2x16 Eur !! Zkoušíme
storno a zadat jízdenku pro tři osoby a už je to 3x14 Eur ! Pro 4 osoby 4x12
Eur !! A pozor, pokud dáme znovu pro 5 osob, je to zase 5x28… Tak to se nevidí
ani v zemi, kde si včera snědli to, co měli na pozítří. Zíráme na to jako
půl zadku z křoví a nechápeme. Takže kdybychom si koupili jízdenku pro 4
osoby a pak pro 3, ušetřili jsme každý polovinu ceny, tedy 14 Euro !!
9. den
- 13. 7. 2017
Druhý
den balíme a jdeme na 10:00 na autobusák, náš spoj
jede v 11:00. Máme plán, že zkusíme jízdenky v pokladně vrátit. To se
nám po chvíli vyjednávání daří, ale jelikož to vracíme méně než hodinu před
odjezdem, stojí nás storno poplatek 6 Euro na každého, nicméně si
propočítáváme, že i tak se to vyplatí. Vracíme jízdenky a kupujeme opět
v automatu tentokrát jednou pro 4 a jednou pro 3 osoby. I se storno poplatkem každý z nás ušetřil 6 Euro. Tak to
je pěkná pakárna. Autobus je pohodlný a
klimatizovaný, podřimujeme a cesta trvá cca 3 hodiny a jsme v Barceloně.
Vystupujeme na autobusovém nádraží Barcelona North a
jedeme asi 2 stanice místní linkou metra L1 na Placa
de Catalunya, což je tady asi nejvýznamnější
křižovatka pro MHD dopravu. Hned na nádraží North si
kupujeme v jednom z mnoha automatů tzv. Bono kartu, což je přednabitá karta na vnitřní zónu veškeré MHD
v Barceloně (pozor ! kromě linek na letiště).
Stojí 10 Euro a je na ní 10 impulsů. Při každém průchodu turniketem třeba do
metra se jízdenka strčí do mašiny, na zadní stranu se natiskne datum a čas a
zbývající počet jízd a turniketem lze projít. A lze takto na jeden impuls jet i
s přestupy 70 minut. Jak to ty turnikety poznají, když se to pokaždé znovu
strká do čtečky, to jsem jaksi nepochopil, ale funguje to. Z Placa Catalunya jedeme metrem
linkou S1 nebo S2 do naší cílové stanice Baixador de Vallvidrera, kde máme na 3 noci zamluvený InOut hostel. Vystupujeme ve
stanici z dost plného vlaku a v úmorném vedru se vydáváme po šipkách
do lesoparku Parc municipal
de Vallvidrera, ve kterém je umístěn areál našeho hostelu. Je to skutečně celý komplex obklopený přírodou,
složený z několika budov, restaurace a bazénu. Okolo nevedou žádné
silnice, prostě jen šumění stromů a cvrkání cikád. Máme zde nocleh v 10
lůžkovém hromadném pokoji. Asi 400 metrů do kopce a jsme v recepci. Je to
opravdu uprostřed nádherného kousku přírody, je tu ticho a klid, člověk by
vůbec neřekl, že je v Barceloně. Centrum města vypadalo jako naprostý
blázinec. Tady je pohodička, navíc zjišťujeme že InOut
hostel je zařízení, kde pracují osoby se zdravotními
postiženími, což může být výhoda i nevýhoda, jak se to vezme
J Hostel
stojí asi 400 korun na noc, v ceně je snídaně. Za
8 Euro si přikupujeme v recepci na následující dva dny i večeři.
Restaurace je poklidná a prostorná, tak dáváme pivko a pizzu za 8 Euro i
s libovolným nápojem v ceně. Jinak nic jiného nemají, jen objednané
večeře a samozřejmě různé nápoje.
10.
den - 14. 7. 2017
Ráno
vyrážíme zpět na zastávku hned pod hotelem, jedeme opět metrovlakem
linky S1 nebo S2 na Plaza Catalunya a vyrážíme na
prohlídku města. Nutno podotknout, že lepší by to bylo asi brzy na jaře,
jelikož je příšerné horko a hlavně neskutečné davy lidí všude a všude. Podle
mapy míříme pěšky k asi hodinu vzdálenému chrámu Sagrida
Familia. Na fotkách z pohlednic vypadá impozatně, ale z blízka zjišťujeme, že je to jedno
obrovské staveniště, všude jeřáby a je to taková architektonická slátanina jako
když slepíte 4 budovy k sobě. Vypadá to prostě divně. Cestou k chrámu
potkáváme několik Gaudího domů, což je tu také veliká
atrakce. Pokroucené a přiohnuté domy jako z kreslených pohádek, vypadají
ovšem na můj vkus v okolní zástavbě podivně. Obzvlášť když se kolem těchto
domů tlačí stovky troubících aut, řvoucích lidí a pouličních prodejců, ztrácí
umění efekt. Od chrámu Sagrida Familia
jdeme na nejbližší metro a jedeme do přístavu. Tedy malebný přístav to úplně
není, spíš takový velkoměstský, i když třeba Velleta
na Maltě byla také hlavní město, ale starobylé, tady je to lemované moderními
budovami, sklady a hlavně obchodními centry. V jednom z nich je i
místní Mořský svět, což je naše oblíbená atrakce všude
kam přijedeme, tak to jdeme porovnat. Opět trochu rozporuplné. Některé expozice
moc hezké, některé jsou téměř na pultu některého z fastfoodů,
takže si prohlížíte akvária a kolem vás se vine fronta na hranolky. No není to
také úplně ono, i když úplně špatné to také není. Každopádně vstupné je 20
Euro, a kdybych srovnal obdobný svět na Maltě v Buggibě,
ve španělské Malaze, či Palma de Mallorca, dal bych
tento až na 4 místo za ně. Zde v mořském světě trávíme hodně času a poté už
jsme tak vyčerpaní městem, že se rozhodujeme jet do klidného parku hotelu a
navštívit bazén. Večer tedy trávíme u bazénu, posléze v restauraci u jídla
a pivka J
11.
den - 15. 7. 2017
Následující den je náš
poslední. Je to takzvaný den na cokoliv, bez pevného programu. Petr
s Janou se tedy jdou courat po okolí našeho hotelu, všude jsou krásné
značené cesty, takže se jdou podívat do nedaleké vesničky a také na chrám,
který je na kopci nad naším lesoparkem. My s Péťou
jsme si včera v přístavu vyhlídli projížďkovou dřevenou pirátskou loď jenž
za 18 Eur projede přístav a pobřeží podél Barcelony. Vláďa s Jirkou a
Blankou jdou s námi, ale jedou na kratší plavbu za 7 Euro hned vedle
stojícím katamaranem. Opět z toho není takový
požitek jako třeba na zmiňované Maltě, jelikož se jede podél placatého pobřeží,
žádné útesy jen velké pláže a za nimi prosklené výškové budovy. Loď pěkně houpe
na rozdíl od katamaranu, přeci jen je pravá pirátská.
Obsluha dělá v pirátském oblečení i kejkle pro děti, jimž rozdává meče a
pirátské čepice, aspoň je to sranda, ale dělat to celý den a měsíc každou
plavbu asi bych všechny cestující naházel do moře :-D Snad se střídají. Po
plavbě se jdeme kouknout do místního obchodního centra, procházíme část
přístavu a vydáváme se do nejznámější ulice ve městě, kterou je hlavní třída La
Rambla. Tak to jsem ještě neviděl. Asi kilometr
dlouhá ulice, uprostřed trhovci a různí pouliční umělci a kolem toho se mačká
neproniknutelná masa lidí. Projít touto ulicí znamená prodírat se davem, asi
jako když přijdete poslední na konzert kapely Kabát a
usmyslíte si, že se procpete až před podium. Opravdu megamasakr.
Tato ulice plná
obchodů vede od přístavu až na centrální styčné náměstí Plaza Catalunya. Po poledni kolem 15 hodiny kdy začíná gradovat i
teplota, pohybující se kolem 36 °C ve stínu. Už toho máme plný brejle a bereme
dráhu zpět k našemu hotelu. Představa chladivého bazénu uprostřed klidného
lesoparku s nedalekým barem a restaurací je prostě nesrovnatelně
lákavější. Opět linka S1 a S2. Přebalujeme v našem pokoji pod větrákem
v pohodovém chládku batohy, aby byly přepraveny na zítřejší transport na
letiště. Baštíme nějakou hotovku z obchodu a pak jdeme k bazénu.
Luxusní koupačka a pak už jen večeře a posezení v krásném teplém večeru
bez slunečního žáru až do půlnoci, hraní na skleničky od vína, stavění komínku
z plechovek od piva a podobné hospodské disciplíny J.
12.
den - 16. 7. 2017
Ráno po snídani
odevzdáváme kartu od pokoje a obtěžkaní batohy, ve kterých přibilo něco
pochoutek ze španělské kuchyně, jedeme na letiště. Opět S1, S2 na Plaza Catalunya, zde přesedáme na autobus linka A1 na letiště.
Jízdenka stojí 6 Euro a nutno podotknout, že cesta trvá nejméně 45 minut. Ještě
si tedy prohlížíme z autobusu místa, kde jsme nebyli a za chvíli sedíme
opět v letištní hale. Odbavujeme se a jdeme ještě nakoupit a zabít čas do
místních krámků. Pořizujeme si tradiční nápoj sangrii, ta se bude v zimě
na chatě hodit. Blanka s Vláďou a Jirkou jeli ještě na pláž, neb si Blanka
vzpomněla, že se zapomněla vykoupat v moři J
Takže se setkáváme až zde na letišti. Vše v pořádku, už jenom start
a poté fantastické výhledy na alpské ledovce. Let trvá opět cca 2 hodiny, opět
nedostáváme zdarma vůbec nic, opět je to let SmartWings
obsluhovaný ČSA. Tak to se nám fakt stalo poprvé, že nerozdali zdarma ani kávu.
Zhruba v 17 hodin dosedáme v Praze, se všemi se loučíme a pak už jen
bus č.100 na Zličín a
nakonec „žlutý“ do Plzně. Tím naše další putování končí a sbírka kamenů
z nejvyšších hor Evropy je zase o jeden kámen bohatší.