POLSKO – Beskid Wyspowy a Makowski (25.5. - 28.5.2017)
Sestava: Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: Nočním vlakem Praha-Krakow (23:09) do Krakowa, lůžko stojí cca 500 Kč, jízdenka cca 800 Kč. Pokud koupíte tzv. včasnou Evropu po netu, bude to ještě lacinější,
ale je třeba kupovat alespoň 3 týdny dopředu
Autobusem z Krakowa do městečka Jordanów, jízdenka stojí cca 10 Zlotých (65 Kč)
Ceny: ceny jsou na polské straně asi tak stejné jako u nás a nicméně za zmínku stojí horské chaty, které (jako i jinde v polských částech hor) jsou za velice příjemné ceny
takže pivo na horské chatě 6 – 10 zl. (1 Euro je asi 4 zlotých, 1 zlotý je momentálně 6,50 Kč)
coca-cola 0,5 PET láhev na chatách cca 4 zl. (asi 1 Euro)
čaj na horské chatě od 3 do 6 zlotých, káva taky tak, snídaně třeba míchaná vejce (jajko) kolem 7 zlotých.
ubytování na chatách 30 zl. (cca 190 Kč)
jídlo od 5 do 20 zl. podle velikosti jídla. (Nálešníky tedy palačinky a Pirogy s miesom bývají levnější – kolem 10 zl., guláše a řízky jdou kolem 20 zl.)
Ubytování: chaty jsou na polské straně velice hezké, zachovalé turistické, opravdu pro pěšáky s báglama, u nás už těžko k vidění a do 200 korun s vlastním spacákem.
Mapy: mapu jsme měli klasicky vytištěnou z netu, ze stránek https://mapa-turystyczna.pl/
Značení cest: to je také klasika, barvy jako u nás nebo na Slovensku
Jazyky: s naprostou většinou Poláků se domluvíte česky, případně anglicky, nebo polsky (Bezpeczna droga do školy – bezpečná cesta do školy, nebo Nebieski Šlak – modrá značka)
1. den
- 25. 05. 2017
Naše
cesta začíná, jak jinak, na plzeňském nádraží ve čtvrtek večer ve 20:08.
Nastupujeme do rychlíku, který nás jako obvykle vysypává v Praze, kde
přestupujeme na lůžkový EN433, jenž veze některé vagony do Kijeva,
Košic, a také právě našeho Krakowa.
2. den
- 26. 05. 2017
Vystupujeme ráno v 7:30
z lůžkového vagonu a jsme na nádraží Kraków Glówny, tedy na místním vlakáči.
Na obě dvě strany se dá jít na autobus, přičemž směrem na východ je hlavní autobusové
nádraží, přímo před vlakovým a na druhé straně vlakáče
za silnicí, je takový hliněný plácek, odkud vyjíždějí menší společnosti
provozující převážně mikrobusy. Na jeden takový sem jdeme i my. Akorát nám to
vyšlo, pán s mikrobusem se chystá vyjet, kupujeme tedy za 20 zlotých
jízdenku pro 2 osoby a frčíme. Obecně do větších měst ve 100
kilometrovém okruhu Krakowa, vyjíždí nejméně jeden
autobus do hodiny. Vystupujeme za hodinu v Jordanowě
na náměstíčku, 3 metry od výborné stylové restaurace, kde snídáme naprosto
luxusní gulášek za 12 Zlotých. Přímo z náměstí vede modrá značka, po níž
se vydáváme a měla by nás zavést až k turistické chatě Na Luboniu wielkim. Zpočátku je
cesta trochu nuda, z historického středu města jsme venku hned, ale
předměstí se nepříjemně táhne. Poté značka stoupá do prvního svahu, ale tak
rozpačitě, buď po loukách, nebo při okraji lesa. Až po hodině zjišťujeme, že
jsme se nedostatečně koukli do mapy, přecházíme totiž hlavní tah E77 z Krakowa do Zakopaného, případně na městečko Rabka, takže jsme mohli jet autobusem až sem a zbytečně
zdlouhavý a nezajímavý nástup si ušetřit. U této silnice je také občerstvení,
kde se vaří, takže je možnost dokoupit pití či jídlo. Odsud už je cesta pravá
horská hřebenovka s nádhernými výhledy až k chatě. Celý úsek má 14
km. Chata na Luboniu Wielkim
ve výšce lehce přes 1 000 m.n.m.
je nádherná a má jen hromadnou nocležnu v patře nad bufetem, který je
otevřený od 8:00 do 20:00 a nocleh stojí 30 zlotých (190 Kč). Přesto, že je
pátek, spíme tu sami, takže se o místnost dělíme pouze s místní kočkou,
která si naschvál leze přesně na tu postel, kterou chceme my. Jelikož zde není
zavedená voda, nejsou tu např. sprchy a nádobí v bufetu je plastové. WC
jsou venku, klasické suché kadibudky, no prostě špička J
3. den - 27. 05. 2017
Ráno v 5:00 mě budí studeným čumáčkem
kočka a dožaduje se pozornosti. Po chvíli hlazení si celkem rozumně lehá na můj
spacák a nechává mě v klidu dospat. V 8:00 jdeme do bufíku na snídani, což jsou v našem případě míchaná
vajíčka s klobáskou za 8 Zlotých. Poté vyrážíme na strastiplnou cestu
dlouhou rovných 23 km, během které musíme překonat převýšení 1 200 metrů
dolů a stejně tolik nahoru, jelikož dvakrát musíme slézt z hřebene a zas
jej nastoupat. Prvních cca 500 metrů výškových klesání
od chaty se ještě dá pominout, nohy jsou odpočaté, ale sestup severní stranou
z Luboně je opravdu strmý a neumím si to tady
vůbec představit po dešti. Přecházíme sedlo, silničku a nabíráme zpět 400 metrů
výškových na Szczebel, druhý nejvyšší vrchol Wyspového Beskidu vysoký 976 m.n.m. Na vrcholu se otevírají
krásné výhledy na hluboké údolí směrem na východ. Tento vrchol respektive jeho
skalní terasa je hojně využívána milovníky paraglidingu a mají zde startovací
místo. Chvíli je pozorujeme a poté zahajujeme další klesání o 500 výškových
metrů níže, stejně strmou severní stranou, jak tomu bylo z Luboně. To už nohy začínají pociťovat, že strmost je
značná. Asi za hodinu a půl jsme dole a opouštíme Wyspowy
Beskid. Přicházíme po mostě přes dálnici do městečka Lubień, kde si v místním krámku dopřáváme plnou
dvoulitrovku džusu (Tymbark – nemá chybu), výborný
poctivý salámek a čerstvé pečivo. To je náš oběd, jelikož se nám nechce hledat
restauraci. Kdybychom věděli, že na naší žluté značce o pár metrů dál jedna
před dálničním mostem na nás čeká, asi bychom šli raději na teplé jídlo, ale
bohužel jsme ji tam nečekali. Cesta z Lubieně po
žluté opět stoupá prudce vzhůru a znovu nabíráme stovky metrů. Zpočátku je to
ještě plné okouzlujících výhledů, zhruba od poloviny cesty však cesta prostě
jen vede lesem a poslední 2 hodiny se nám zdají nekonečné. Žádná odpočívka, ani
rozšipník, ani výhled, prostě 2 hodiny nudného pochodu.
Přesně ve 20:00 vcházíme celí sešlapaní do chaty Na Kudlaczach,
která je na úbočí hřebene jako z pohádky. Naše obavy, že jídelní okno se
zabouchne přesně v okamžiku, kdy vstoupíme do dveří, se ukázaly jako
plané. V této chatě tedy oproti jiným mají otevřeno a vaří až do 21:00,
což je naše největší štěstí, jinak bychom byli o hladu. Dáváme si tedy typické
polské jídlo - polévku Žurek a k tomu opečenou klobásku což nám pozvedává
utahanou náladu. Nocleh stojí opět krásných 30 Zlotých.
4. den - 28. 05. 2017
Vstáváme
nezvykle brzy, jelikož musíme stihnout vlak z Krakowa
ve 12:40. V 7:00 opouštíme chatu a vyrážíme na 11
km dlouhou ranní procházku. Naštěstí pan majitel už je vzhůru a šorní kolem bufetu, takže nám je ochoten udělat kafíčko,
byť je ještě mimo pracovní dobu. K tomu snídáme chléb s masovou
pomazánkou, který jsme si zakoupili za 2 Zloté předchozí večer v okénku
bufetu. Vyrážíme po červené hřebenovce, která nás svým vlnitým terénem a
posléze opět prudkým klesáním o 500 metrů dovádí bezpečně až na jednu ze
zastávek autobusů v Myslenici. V 10:45
právě projíždí jeden z mnoha autobusů, tak hned nastupujeme. Jízdenka
z Myslenice do Krakowa
stojí nádherných 6 Zlotých. Mikrobus je slušně naducaný, poslední kdo si sedl,
byla Péťa. Já už stojím a všichni další přistoupivší
taky. V 11:40 jsme v Krakowě a přecházíme
pár metrů na vlakáč. Zde si kupujeme jízdenku na
hraniční přechod Zebrzydowice, což je u Bohumína. Náš
vlak je s přestupem v Katowicích a stojí na hranice 140 Zlotých pro
oba dva. Do Katowic jedeme osobákem, což je taková větší dost stará a rozvrzaná
tramvaj, nicméně z Katowic jedeme luxusním ICéčkem,
nádherným prostorným vagónem, to se málokdy vidí, tolik místa na nohy i na
zavazadla. V 16:15 přijíždíme na nádraží Ostrava-Svinov,
odkud nám jede za 15 minut Pendolino do Prahy. Pak už jen poslední vlak na
Plzeň a ve 23 hodin jsme doma…