ISLAND – putování po tomto severském ostrově (5.7. - 15.7. 2018)
Sestava: Petra Krsová, Vašek Lopata, Vláďa Hudák
Doprava: Letadlo: Do Keflavíku i zpět letadlo společnosti ČSA, odlétali jsme ve čtvrtek a vraceli se následující neděli. Let bez přestupu. Cena letenky 9 000 Kč (zpáteční letenka), příplatek 800 Kč za odbavený batoh do 23 kg.
ovšem bez občerstvení na palubě. Po těch letech létání stejné konstatování jako vloni při cestě do Andorry. ČSA dává občerstvení jen za poplatek a to včetně vody. V ceně letenky bylo příruční zavazadlo
do 8 kg.
Auto – Jednoznačně nejlepší možnost jak se pohybovat po Islandu je půjčit si auto (benzín 40 Kč/litr) v některé z mnoha půjčoven. Nás stál Dacia Duster 24 000 Kč na 9 dní tedy ve 4 lidech by to vyšlo na 6 000 Kč na osobu.
Ale je třeba počítat s tím, že někam musíte dát zavazadla a přestože jsme byli jen 3, byl problém všechny ty bágly a věci do auta vměstnat, nehledě na to, že nebylo možné v autě udržet jakýkoliv přehled kde co je.
Výbornou variantou je půjčit si tzv. kempovací auto, kterých je také hojnost v půjčovnách, bývá to nějaká dodávka typu Transit, která je plně vybavená, v zadní části jsou skládací postele, bývá tam minikuchyňka
s vařičem, barel s vodou, drobné nádobí atd. Prostě kempovací auto. Nemusíte pak brát stan a opravdu jsme zjistili, že jet tam znovu, už jinou variantu nevolíme. S autem prostě zajedete do campu, rozložíte postel
a můžete spát. Vzhledem k tomu že teploty jsou i v červenci kolem 8°C, často se mění počasí, často prší a fouká silný vítr, je uzavřené auto vybavené vytápěním opravdu velice pohodlné a suché místo na pobyt.
Ve stanu člověk pořád honí mokré věci, pak je suší na palubovce, atd..
Autobusy – nezkoušeli jsme je, ale překvapilo nás, kam všude jezdí, potkáte je všude, kam lze zajet dokonce i na prašných cestách určených pro offroady, jezdí např. linka z Reykjavíku až k Duhovým horám, kde překonává brody,
občas nás fascinovalo, když jsme jeli po prašné cestě 40 km/h jak to drncalo a proti nám linkový autobus nebo autobusy cestovek s terénní úpravou.
Ceny: Tady bych se trochu rozpovídal. Než jsme na Island jeli, všude jsme se dočetli, že je to nejdražší země Evropy a počítali jsme s tím, že si tam nebudeme téměř nic moci dovolit. A také jsme se dočetli, že je dovoleno dovézt max. 3 kg
potravin a žádné uzeniny a maso. Logicky jsme táhli v batohu přesně 3 Kg instantních čínských polévek, tatranek, sušené ovoce atd. Ve finále jsme byli překvapeni, že v supermarketech (zejména Bónus, ale i jiné) jsou většiny cen stejné
jako u nás, někde nepatrně dražší. Rozhodně bych si podruhé už žádné jídlo nebral, a prostě bych si každý den v nějakém marketu nakoupil např. na následující 2 dny.
Jen pro zajímavost první náš nákup znamenal koupit plynovou bombu k vařiči. Ta stála 450 gramová v přepočtu 100 Kč, což u nás stojí 250 gramová. Tedy plyn je o polovinu levnější a to byla bomba dovezená z ČR!!
V obchodech Krónan navíc mívají teplá hotová jídla, takže jsme si dopřávali teplé kuře, přičemž ½ ugrilovaného kuřete stála v přepočtu 150 Kč!! A najedli jsme se z toho v pohodě dva lidé.
Většinou jsou v obchodech i stolky, kde to můžete sníst, případně je k dispozici zdarma toustovač nebo mikrovlnka. Takové kombinované markety s jídelnami.
Co je dražší je chleba, ten vyjde téměř na stovku, ale jinak maso také není problém, misku s 5 pláty vepřového na gril pořídíte za 150 korun, tácek s mletým masem na cca 8 karbanátků za 200 Kč a nají se z toho 4 lidé.
Jednorázový gril s uhlím i roštem (taková alobalová vanička vyjde jen na 80 Kč). Další příklady: hořčice v plastové tubě 40 Kč, Pivo v plechovce 30 Kč, velká plastová miska borůvek nebo jahod 100 Kč, hrušky 50 Kč/kg,
šunkový salám vakuovaný 10 plátků 45 Kč, vakuované párky 6 ks 120 Kč, celá veka toustového chleba 60 Kč, Coca Cola 1 litr 36 Kč, benzín cca 40 Kč/litr. Navíc třeba instantní polévky, které jsem tady v Čechách kupoval za 11 Kč
tam vycházeli na 8 Kč a dobré hostince, byly za stejnou cenu jako u nás. Zubní pasta 60 Kč, velký šampon Head and Shoulders vyšel na 100 Kč, sprchový gel Nivea 60 Kč, půl kilový pytel kafe 120 Kč, litr džusu 40 Kč, takže jak říkám
příště už bych žádné jídlo a spoustu dalších věcí nebral. Relativně drahé je oblečení, ale je velice kvalitní a funkční do náročného počasí. Elektronika byla také hodně drahá, ale to nejsou žádné nutnosti, co by člověk kupoval.
Restaurace jsou samozřejmě o něčem jiném, velké jídlo jako skopové maso s bramborem vyjde kolem 600 Kč, maličkosti jako párky v rohlíku nebo hamburgery 200 – 300 Kč, polévky byť hutné a vydatné také kolem 300 Kč.
Co nás překvapilo bylo to, že vysavače na benzínkách a samoobslužné mytí hadicí se smetákem na konci bylo zdarma.
Ubytování: Hotely a hostely - jsou v každém městečku ale i ve vnitrozemí, kde by je člověk ani nečekal, jsou různých kategorií.
Horské chaty – horské chaty jsou také hojně po celém ostrově, opět i ve vnitrozemí na offroadových cestách, nebo i tam kam se dá dostat jen pěšky, některé jsou samoobslužné, ale nezkoušeli jsme je.
Stanování – my jsme využívali možnosti stanování, teoreticky to jde i v divočině, ale v lávovém terénu, který připomíná krajinu Marsu je to málokde možné. Takže jsme i vzhledem k silnému větru a častému dešti volili
ubytování se stanem v campech, kde je přeci jen travnatá rovinka, nějaké zázemí, sušárny na mokré věci, vytápěné toalety, někde jsou kuchyňky, někde i chatky.
Poslední noc jsme byli v chatce v campu, abychom si v klidu sbalili a ta stála 19 000 ISK
(přepočet je cena v ISK / 5 = cena v Kč) za celou 4 osobovou chatu což vychází na cca 950 Kč za osobu. Chatka luxusně vybavená s vařičem, lednicí, nádobím, vytápěním, prostě fantastické.
cena za campy se pohybovala v rozmezí 300 – 450 Kč za osobu a noc. Ve většině campů se neplatí za stan, ani auto.
Mapy: Mapy se dají nějaké postahovat na netu do telefonu, papírovou jsme koupili v Čechách v Plzni v mapovém centru zalaminovanou Adventure map v měřítku 1:500 000 za 300 Kč
a vzhledem ke vzdálenostem asi podrobnější ani není reálná.
Celý Island je velký zhruba jako ČR. Také jsme si nastudovali před cestou průvodce 55 nej výletů Islandu z nakladatelství Freytag a Berndt, popisuje právě největší taháky v okolí hlavního okruhu Ring 1
Značení cest: Značené cesty sice jsou ale jen do určité chvíle. Někde jsou barevné pruhy na zatlučených kolících, nicméně v marsovité krajině a suti někdy najednou kolíky skončí a dále je potřeba se orientovat jen podle navigace v telefonu,
trochu pomohou i kamenní mužíci. Problém je že mraky bývají velice nízko, už v cca 450 metrech n. m. a je potřeba při treku mít dobré počasí. Snadno promoknete za pár minut a orientace v mracích je velice obtížná.
Oblečení: Rozhodně nepodcenit oblečení, to je na Islandu naprosto rozhodující. Hodně funkční prádlo a nepromokavé, prostě představte si tady takový hodně větrný a deštivý listopad až leden, teploty jsou běžně v červenci kolem 5 – 12 °C,
hodně prší a je silný vítr. Takže jsme několikrát s radostí prokřehlí běželi do auta a litovali jsme, že musíme spát ve stanu a nemáme půjčené obytné auto, ve kterém je sucho a teplo. Venku před stanem jsme vařili jen jednou,
ani jsme moc netrekovali, víceméně jsme se s odbočkami pohybovali na hlavním okruhu Ring 1. Zejména kolem ledovců se drží mraky, které normálně leží na zemi třeba i na hladině a přecházejí plynule na pevninu.
Jazyky: Bez problémů jsme všude využili naši základní angličtinu, nebyl problém ani v obchodech, či kempech, prostě s turisty se počítá.
ČAS : -2 hodiny
Užitečné odkazy:
Jedna z možností kde si půjčit obytné auto v různých cenách, velikostí a úrovní výbavy, rozhodně to za ten příplatek stojí a nemusíte řešit neustále mokrý stan, přespíte kdekoliv – Happy campers
Jedna z mnoha turistických map, spíš je to fakt jenom náčrtek se zajímavými místy, která rozhodně stojí za návštěvu
Docela zajímavá interaktivní mapa, nicméně chybí tam oproti papírové mapě drtivá většina silnic, hlavně ty F-kové neasfaltové
1. den
- 5. 7. 2017
Kolem
20:00 máme sraz na pražském letišti, letí nám to ve 22:00. Přílet do Keflavíku v 1:00. Let trvá cca 3,5 hodiny, ale díky 2
hodinovému časovému posunu by tam mělo být méně hodin. Na 2:00 máme
v půjčovně hned vedle letiště zarezervované auto s 4x4 Dacia Duster. Nicméně naše letadlo společnosti ČSA má hodinu
zpoždění, takže nám to vyjde akorát na tu druhou ranní.
2. den - 6. 7. 2017
Z letiště jdeme pěšky přes parkoviště
asi 500 metrů k jedné z mnoha autopůjčoven a fasujeme našeho Dustera. Nemáme pojištění na takzvané F cesty, takže
uvidíme, kam si troufneme. To by byly další tisíce navíc. Každopádně náhon na
všechna kola je zde téměř nezbytností, nevyhnete se nikdy průjezdu pískem,
blátem či brodem, to byste nesměli téměř sjet z tzv. hlavního okruhu Ring
1. Většina neznámějších atrakcí se nachází na tomto okruhu, ale musíte prostě
z něho malinko odbočit. Naše první cesta vede ke geotermální oblasti Krýsúvík je to kousek jižně od letiště odkud jsme vyjeli.
Horká pára syčící jako z lokomotivy a bublající bahno působí až téměř
strašidelně. Následuje zastávka u tzv. Modré laguny, kde je možné se
v horkých jezírkách i vykoupat, je tu celé zázemí, šatny, bary a
občerstvení, samozřejmě suvenýry. Nicméně my se nekoupeme, venku je nepříjemná
zima a nechce se nám do toho, navíc jsme po nočním cestování nevyspalí.
Zastavujeme se u několika supermarketů a sondujeme ceny. Kupodivu to není tak
hrozné, a jak jsem zmínil v úvodníku, plynová bomba původem z ČR
stojí všude polovinu než u nás. Pokračujeme ke geotermální oblasti Hengill, kde je jedno oblíbených přírodních termálních
koupališť. Výchozím místem je městečko Hveragerdi,
které je proslulé zejména tím, že se tu nacházejí skleníky vytápěné geotermální
energií a můžete si zde pod banánovníky vypít třeba šálek kávy. Bohužel počasí
se výrazně kazí a začíná pršet. Já zůstávám v autě, Péťa s Vláďou
jdou k přírodnímu koupališti i přes nepřízeň počasí. Za hodinku a půl jsou
zpět na parkovišti nicméně promoklí až na kost. Vzhledem k lijáku se nám
nechce hledat místo pro stan v divočině a parkujeme v jednom
z kempů. Bohužel stále lije a stavíme stan v dešti.
3. den - 7. 7. 2017
Ráno pro změnu prší,
mraky jsou neuvěřitelně nízko, opouštíme myšlenku jet se podívat na gejzír Strokur balíme mokré věci, hlavně stan, ten házíme na
podlahu pod zadní sedadlo a pokračujeme tedy po hlavní Ring 1 podél jižního
pobřeží směrem na východ. Blížíme se k ledovci Eyjafjallajökull
(ty názvy ani nejdou vyslovit) a k naší dnešní první zastávce, kterou je
mohutný vodopád Seljalandfoss. Opět je zde malá
odbočka s parkovištěm a patřičným davem turistů. Vodopád opravdu
impozantní a je vyjímečný zejména tím, že padá
z jakéhosi skalního převisu, takže je možné jej po pěšince obejít a stát
za ním. Vhledem k tomu že jsme od drobného deště pořád navlhlí, nechce se
nám ještě se sprchovat, fotíme ho tedy jen zpředu. Pokračujeme dále na východ,
přímo u silnice Ring 1 je malé zastavení něco jako muzeum fotografií
z výbuchu a sopečného chrlení právě Eyjafjallajökullu
v březnu a dubnu roku 2010. Docela strašidelné a pod sopečným oblakem na
fotografii strejda na traktoru v klidu sklízí seno, na jiném snímku
odhazují lidé nánosy popela z verandy atd. Zastavujeme u osady Drangurinn, kde jsou pod skálou vetknuté malé kamenné domky
původních osadníků s hliněnými střechami porostlými trávníky. Naší další
zastávkou o pár km dále je další mnoha vodopádů Skógafoss.
Taky pěkně mohutný 62 metrů vysoký a dunivý. Po železných schodech se dá
vystoupat na horní vyhlídku a jít podél řeky Skógá
dále do terénu. Podle průvodce tady začíná právě jeden z akčnějších treků, skrz sedlo mezi ledovci Eyjafjallajökull
a Mýrdaljökull. Právě v sedle je jedna
z turistických chat a podle průvodce si užijete i brodění nánosy popela.
Bohužel je to trasa na 8 hodin v náročném terénu a dá se přejít
k silnici na druhé straně, ale co pak s autem, takže tento trek také vynecháváme. Další perlou na trase jsou útesy Dyrholáey, s pláží Reynisfjara.
Krásná a dlouhá černě-písčitá pláž z jemňounkého sopečného písku. Hlavně
fantastické jsou okolní čedičové skály, které jsou tvořené ze sloupů tzv.
varhan. V jednom místě vytvářejí neobvyklou jeskyni. Projíždíme městečkem
Vík, kde tankujeme a hned 4 km za Víkem odbočujeme na silnici č. 214. Není sice
F-ková, takže by ji měl projet i neoffroad ale rozhodně
je jízda po ní pravým offroadovým zážitkem. Alespoň
pro nás co jsme zvyklí na asfalt. Celou cestu fotíme a na konci silnice vjedete
na krásné rovinkaté místo uzavřené vysokými skalami,
do také podkovy a v ní je camp Thakgil. Naprosto
úžasný kempík, jehož zvláštností je, že je zde tzv.
společenská místnost v lávové jeskyni, která je dokonce vybavena kamny!
Jsou tu stoly, lavice a grily všude po stěnách hoří svíčky, no to jsme tedy
nečekali, i když náš knižní průvodce to vychvaloval. Odsud začíná jeden z treků na vyhlídku na ledovec Mýrdaljökull.
Je ovšem večer, tak stavíme stan a táboříme. Večer se kupodivu vyjasňuje, je
úplně modrá obloha, slunce v tomto ročním období na Islandu nezapadá,
takže i o půlnoci je vlastně světlo, jako kdyby bylo u nás 18 hod. večer. Tady
jsme propásli šanci vyrazit na túru právě večer, jak se ukázalo ráno.
4. den - 8. 7. 2017
Hned
po snídani bereme trekovky a vyrážíme dle průvodce na
trek na vyhlídku na ledovec. Trek
je psaný na 5 hodin nicméně už ráno avizuje, že se počasí zkazí. Asi po hodině
a půl, kdy zdoláváme převýšení 500 metrů se opravdu
krajina kolem nás halí do hustých mraků a začíná
pršet. Navíc mezi sněžnými poli se rozbředlý terén z drobných kamínků
začíná propadat a občas taháme boty z bláta. Značená cesta kolíky se
žlutým pruhem mizí společně s vyjetou cestou a dál jdeme v mlze jen
podle mapy v telefonu s navigací. Docházíme na okraj jakéhosi svahu,
dole pod námi je ledovec a velké vodopády, vidíme jej v mracích ale jen
velmi nezřetelně. Prší čím dál víc, a hlavně sílí studený vítr, takže se rychle
otáčíme a pracně hledáme značenou cestu zpět. Do campu docházíme promrzlí a
mokří. Děláme teplé jídlo, převlékáme se a usuzujeme, že to dnes stačilo a že
tu strávíme ještě jednu noc, snad se počasí umoudří.
5. den - 9. 7. 2017
Balíme
stany a jedinou příjezdovou cestou se vracíme na Ring 1 k městečku Vík.
Pokračujeme pár km k odbočce na silnici č. 208, která se posléze mění na
F208, tedy sjízdná jen pro offroady. Máme namířeno k oblasti Landmannalaugar, tedy k tzv. Duhovým horám. Příjezd po
208 od severu je teoreticky možný i osobními vozy, nejsou tam žádné brody, od
jihu se několikrát brodíme říčkami až do poloviny kol. Duhové hory jsou jednou
z nejznámějších atrakcí Islandu, spatříte červeně, žlutě i modrozeleně
zbarvené liparitové svahy, místy jsou zbytky sněhových polí. Můžete tu
podniknout dle průvodce několik túr, je tu i turistická chata a camp, ovšem
opravdu kvanta lidí a stanů. Těsně před vjezdem do campu je velký brod, kterým
právě při našem příjezdu projíždí linkový autobus, který sem zajíždí
z Reykjavíku. Docela síla. Děláme si malé kolečko po okolí a opouštíme
oblast tentokrát už severní cestou, jelikož se nám nechce riskovat návrat přes
mnoho brodů, vzhledem k tomu, že pojištění auta nemáme na F-kové cesty. Krajina se výrazně mění, nikde není jediný
potok, jen taková krajina, připomínající spíše krajinu z Marsu. Asi po
hodině jsme na velké silnici, konečně přestane nekonečné drncání. Po asi 80 km
po této cestě č. 32 uhýbáme na sever na město Flúdir
. Kousek nad ním severně jsou asi nejznámější atrakce Islandu, Gejzíry Geysir a Strokkur. Táboříme
v nějakém malém kempu kousek před nimi, je opět silný vítr a nízká
oblačnost, teplota tradičně kolem 8°C.
6. den - 10. 7. 2017
Hned
ráno po snídani se vydáváme o pár km dále ke zmíněným gejzírům v údolí Haukadalur. Strokur je sice menší
než věhlasný Geysir ale jeho „erupce“ je relativně
pravidelná a pokud pár minut počkáte, uvidíte jej vytrysknout do výše něco přes
20 metrů. Na Mnohem větší Geysir (60-80 metrů) se asi
nevyplatí čekat, může to trvat i několik hodin. Podle něho se vlastně začaly
označovat i ostatní podobné výtrysky slovem „gejzír“. Právě v tomto údolí byl
spatřen vůbec první islandský a stalo se tomu v roce 1294. Popojíždíme o kousek
na východ, kde je další z perel, tentokrát vodopád Gullfoss
tzv. „zlatý vodopád“ jenž se nalézá na řece Hvítá.
Voda stéká kaskádovitě dolů ve dvou fázích. V první fázi je spád 11 metrů
vysoký a druhý spád 22 m, obě fáze ústí do 2,5 km dlouhého kaňonu. Spolu s
národním parkem Thingvellir a termálním jevem Geysir patří do tzv. „Zlatého trojúhelníku. Právě Thingvellir je náš další cíl. Jedeme na východ směrem na
městečko Laugarvatn, kde se stavujeme v sámošce
doplnit zásoby. Opět tu mají i mikrovlnku a toustovač a posezení
s občerstvením pro zákazníky. Thingvellir je povážován za posvátné místo, neb se zde kolem roku 930
konal první Althing, tedy shromáždění, které mělo
zákonodárnou a soudní moc. O tisíc let později se stalo toto místo národním parkem.
Projdete se tu soutěskou Almannagjá, která je
zajímavá zejména tím že se jedná o hlubokou tektonickou puklinu, která tvoří
geologickou hranici mezi Evropou a Amerikou. Zde právě vznikl islandský
parlament. Navíc si můžete udělat pár metrů dlouho odbočku k vodopádu Oxarárfoss. Po prohlídce tohoto místa se vydáváme po
silnici č. 550 na sever, což je propojka na Ring 1. Opět měsíční krajina,
nicméně bez brodů. Kousek před nájezdem na větší silnici 518 je odbočka na
krátkou silničku č. 551, která vede na vyhlídkové místo na okraj ledovce Langjökull, ovšem přímo u odbočky váháme a rozhodujeme se na vyhlídku nejet, mraky
jsou opět tak nízko, že ledovec není vidět, přestože je pár km před námi. O
kousek dál na sever se ještě jedeme podívat k jeskyním Vidgelmir,
které nemáme v průvodci, ale podle infocentra kam přijíždíme už v půl
sedmé večer a podle letáčků a fotografií, budou asi impozantní. Bohužel
poslední prohlídka trvající přes hodinu, byla v 18:00, takže jsme tu
pozdě. Projíždíme tedy přilehlou vesničkou Húsafell,
kde je opět několik přístupných horkých termálních vývěrů a skleníky
s rajčaty. Asi za 2 Eura si kupujeme jeden balíček rajčat ze
samoobslužného kiosku. Máme časové zpoždění, takže se rozhodujeme na rychlý,
tedy noční asi 5 hodinový přesun na severní stranu ostrova do oblasti
s jezerem Mývatn. Asi kolem půlnoci nekonečné
cesty po Ring 1 míjíme město Akureiry, kde kotví lodě
slibující výjezdy za pozorováním velryb (cena cca 2 000,- Kč za hodinovou
plavbu). Bohužel, je půlnoc. Asi v 1 v noci táboříme v campu,
který se vyloupl kousek za vodopádem Godafoss, který
vypadá pěkně a je hned u silnice.
7. den - 11. 7. 2017
Táboříme v campu ve vesničce Laugar. Je tu malý zastrčený camp, výhodou je že mají i hromadnou nocležnu v domu vedle sportovního areálu. My však tradičně spíme ve stanu. Ráno se jedeme podívat kousek zpět k vodopádu Godafoss. Pak pokračujeme k jezeru Mývatn, kde je několikero věcí k vidění. Kromě samotného jezera můžete využít odbočku ke kráteru sopky Krafla, kolem které vystupují ze země „sopouchy“ horké páry, dále můžete vyrazit na okruh mezi solfatárami a bahenními hrnci do oblasti Námafjall. Kouřící útvary jsou viditelné přímo z Ring 1. Další zajímavostí je kráter sopky Víti, podle něhož je pojmenován jeden z alkoholických nápojů, jenž jsme si na závěr koupili na letišti. J Celá tato oblast zabere v průvodci asi 5 různých výletů a okruhů, nebudu ji tedy déle rozvádět. Večer se vracíme do campu v obci Laugar, kde jsme zanechali stan. Vaříme vajíčka natvrdo a další dobroty z nedaleké benzínky, kam se dá dojít za 10 minut pěšky a je spojená s obchodem, kde za kupodivu příznivé ceny nakoupíte vše potřebné.
8. den - 12. 7. 2017
Ráno
opět projíždíme kolem jezera Mývatn, tentokrát ještě
o kousek dál k odbočce vlevo na silnici č. 862 k vodopádu Detisfoss. Jedná se o nejmohutnější vodopád v Evropě.
Se svými 45 metry na výšku, 100 metry na šířku a především průtokem až 500
kubickými metry za sekundu vypadá opravdu až neuvěřitelně. I když svojí výškou
nijak nepřekvapí, jedná se vlastně o velmi široký „schod s ohromným
průtokem. Tady trochu odbočím, co se týče nejvyššího přístupného vodopádu na
Islandu, tím je vodopád Glymur, nedaleko NP Thingvellir o kterém jsem se zmínil výše. Ten spadá do 200
metrů vysoké úzké soutěsky na řece Botnsá. My ovšem
pokračujeme směrem na východ po Ring 1. V městečku Egilsstadir
opouštíme Ring 1 a jedeme podél jezera Lagarfljót po
silnici 931. Cestou míjíme dva kempy, v kterých jsme se chtěli utábořit,
avšak má to jednu nevýhodu. Kolem tohoto jezera je asi jediný vzrostlý les na
celém Islandu, okolí vypadá jako takové podhůří Alp. Což má za následek, že sem
jezdí především „místní“ z hlavního města Reykjavíku na prázdniny, tudíž
kempy jsou nacpané karavany a obřími stany s verandami a pravým „masňáckým“ vybavením. Dojíždíme tedy k vodopád Hengifoss, který svou velikostí 118 m je třetím nejvyšším
Islandským vodopádem. Cestou k němu pěšky do kopce (asi 350 výškových
metrů) míjíme ještě vodopád Litlanesfoss obklopený
černými a hnědočervenými čedičovými sloupy. Vracíme se zpět na Ring 1 a jedeme
směrem na jih. Několik kempů na pobřeží je dost nevzhledných, (některé vypadají
jako staveniště na břehu oceánu) kamenitých a přeplněných. Nakonec kotvíme u
malého městečka Stödvarrfjördur. Co nám momentálně přijde fantastické, že na
jedné straně zátoky svítí slunce, a na druhé leží přímo na hladině oceánu ostře
ohraničená nízká mlha, táhnoucí se až na pevninu, takže to opravdu vypadá, jako
kdyby měla právě zpoza útesů vyjet pirátská loď.
9. den - 13. 7. 2017
Ráno
je situace stejná, polovina zátoky v přízemní mlze. Naše domněnka že to
bude trvat jen kousek, je mylná. Jakmile do mlhy vjíždíme a naše trasa se
začíná ubírat k západu, tedy kopírujeme jižní pobřeží, jedeme celou dobu
v husté mlze, ze které začíná poprchávat. Další zastávka je
v městečkách Gledivík a Djúpivogur,
což jsou takové výběžky do oceánu. Krom toho, že tu můžete doplnit zásoby a
natankovat, je zde jakési soukromé muzeum koster všech možných zejména obřích
mořských živočichů, zejména dle popisek „velryb zabijáků“, různých obřích zubů,
obratlů atd. Dál jsou tu velmi staré zachovalé budovy sloužící dnes už jako
skanzen s restaurací, objekty Langabúd
z roku 1790 a Faktorhús z roku 1848.
Následuje zastávka v zátoce, která opravdu nemá chybu. Ledové kry pomalu vyplouvají z ledovcové
laguny Jökulsárlón na širé moře a garantuji vám, že
tady strávíte nejméně hodinu. Tedy tak málo pokud bude pršet jako nám.
S deštníkem a foťákem zíráme na obří modré kry, které do sebe narážejí a
potápí se a do toho se zde prohánějí tuleni, a papuchalky, což je místní druh
ptáka hnízdící na mnoha místech ostrova v početných koloniích. Jedna
z unikátních atrakcí je zde projížďka na obojživelném vozidle, na které
nastoupíte a ono sjede na vodu a dál pluje jako loď. Proplouvání mezi krami
musí být super, ale ne když prší. Tahle sranda vyjde za 30 minut cca na
1 000,- Kč. Celí mokří a vymrzlí hledáme camp, až najdeme v obci Skaftárhrep. Jsou zde i chatky a my máme vše mokré, takže
se ptáme na cenu. Luxusní 4 osobová chatka s kuchyňskou linkou, vytápěná,
s tekoucí vodou, no prostě jako hotelový pokoj nás vyšla na 19 000
(ISK), tedy 1 300,- Kč na osobu (ve 4 by to bylo ještě levnější). Venku lije a
my si vaříme pěkně ve stoje, v suchu a teple. To nemá chybu. Hlavně musíme
ráno sbalit suché věci, jelikož odlétáme, takže potřebujeme suché místo.
10. den - 14. 7. 2017
Ráno je kupodivu nádherně modrá
obloha, jenže jsme bohužel celý největší ledovec Vatnajökull s vyhlídkami minuli
včera odpoledne v dešti, takže jsme se na vyhlídková místa na splazy ledovce
ani nejeli podívat. Bohužel. Počasí je tu velmi nevyzpytatelné. Balíme a
vyrážíme po Ring 1 dále na západ až do hlavního města Reykjavík. Ještě se
stavujeme u oblasti Seljavallalaug, kde jsou opět
termální vývěry a bazén pro veřejnost s možností vyhřátí se v teplé
vodě. Reykjavík celkem nic oslnivého nenabízí, dominantou je katedrála Hallgrímskirkja, která je ale těžce novodobá, maximálně si
můžete za 8 Euro vyjet na vyhlídkovou věž. Některé domy ve městě vypadají, že
opravdu mají historickou hodnotu, a jsou to krásné dřevěné stavby, ale podivně
se mísí mezi novostavbami. Po odpolední prohlídce hlavního města pomalu míříme
na letiště, resp. k půjčovně vrátit náš vůz. K letišti pak jdeme
z půjčovny pěšky asi 10 minut, což je výhoda. Pak už jen obvyklá „čekačka“ na odlet a nakupování suvenýrů zejména místní
tradiční čiré pálenky vyráběné z kmínu.
11. den - 15. 7. 2017
Po půlnoci startujeme a ráno kolem 6
hodiny náš výlet končí v Praze.