Gran Canaria – ráj pro milovníky treků a tropické flory (26.12.2020 - 2.1.2021)
Sestava: Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: Letadlo: přímý let z Prahy společnosti CzechAirlines, odlétali jsme v sobotu a vraceli se následující sobotu. Cena letenky 12 000 Kč (zpáteční letenka),
i s občerstvením zdarma na palubě po dobu letu (bageta, káva, džus, cola, fanta, voda). V ceně letenky bylo kabinové zavazadlo do 8 kg, což na destinaci kde potřebujete jen triko a kraťasy bohatě stačí
Autobusy – autobusů jezdí spousta, vzhledem k velikosti ostrova a není asi problém se dostat kamkoliv, všude i v horách jezdily linkové autobusy, všude byly zastávky, i třeba na začátcích turistických tras.
Auto – rozhodně nejdostupnější způsob, pokud máte jen týden čas, jak projezdit ostrov a vidět co nejvíce. Půjčovné je obecně ve Španělsku nejlevnější v Evropě a platí to i zde. Auto jsme si zarezervovali předem v půjčovně Cicar
přes internet, přičemž půjčovné na 6 dní včetně pojištění nás vyšlo na 3 500,- korun.
Ceny: V supermarketech a obchodech (oblečení atd.) téměř stejné jako u nás, restaurace jsou určitě o malinko dražší. 1- 2 Eura káva, 2-3 Eura pivo, Pizza 6-11 Euro, Menu el Dia – tedy hotovka dne cca 12 Euro (2 chody + káva a voda)
V obchodě: Džusy kolem 1,20 Eur, pivo 1 Euro plechovka, cigarety 3-4 Eura (Tabákové výrobky jsou tu extra levné, hlavně doutníky, krabička cigaret LM, která u nás stojí 110 Kč, zde vyjde na 75 Kč). Hotová jídla do mikrovlnky 1-3 Eura podle velikosti.
Mléko 1 Euro. Jednoduše ceny v supermarketech jsou přibližně stejné jako u nás.
Ubytování: Hotely - jsou v každém městě, jsou různých kategorií od 5* až po obyčejné hostely a penziony. Náš bungalov v resortu Green Golf, tedy malý patrový domek v krásné tropické zahradě s bazénem v městě Maspalomas na jihu ostrova za 1000 Kč za os/noc byl
objednaný po netu. Ložnice s dvojpostelí a skříněmi, obývák s gaučem telkou a kuchyňkou, kde byla lednice, sporák, spousta nádobí, mikrovlnka.
Stanování – existuje po ostrově hodně kempů, viděli jsme na ně odbočky, kolem některých jsme i projeli, bývají v přírodě mimo hlavní silnice. Podél silnic jsou i jakási volná tábořiště se spoustou piknik grilů, hlavně v borovicových lesích v partiích nad 1000 m.n.m.
Mapy: V infocentrech nebo autopůjčovně dostanete základní mapku ostrova zdarma i s turistickými zajímavostmi, nějaké jsou nascanované i na netu.
Značení cest: Celý ostrov je kromě silnic a silniček protkán i sítí turistických značených tras, takže se tu dají udělat fantastické treky, které jsou dobře značené
Jazyky: Samozřejmě španělština, ale bez problémů jsme všude využili naši základní angličtinu, nebyl problém ani v obchodech.
ČAS a teplota: je zde o hodinu méně než u nás. Naprostá pecka je v tomto období západ slunce. Zatímco u nás se stmívá o vánocích kolem 16 hodiny, tak zde až kolem 19 hodiny. Slunce vychází kolem 7:30. Většinu dne je slunečno (kromě hor a severní strany ostrova),
teploty se pohybují přes den kolem 20°C a v noci kolem 16°C.
Užitečné odkazy:
https://www.canariatravel.cz/ -
celé zájezdy, aktuální informace, popis nejzajímavějších míst, fotky
1. den
- 26. 12. 2020
Letadlo nám odlétá ve 12 hodin, takže jsme v 10:00 na letišti. Vyplňujeme na telefonu nějaký dotazník, který je na webu a je to prohlášení o zdravotním stavu kvůli covidu. Dále musíme mít pro vstup na ostrovy negativní PCR test. Jinak je vše standardní, na ostrov přilétáme v
16 hodin místního času, je tu o hodinu méně. Takže i když let trvá 5 hodin, je teprve 16:00. Je to neskutečný zážitek, když člověk doma 2 měsíce vidí jen šedivou oblohu, déšť a teploty kolem 0°C a najednou vystoupíte a je léto, sluníčko svítí do 19 hodin a teplota kolem 20°C.
A pak že se nedá cestovat v čase. Z prosince rovnou do června J
2. den
- 27. 12. 2020
V našem
resortu Green Golf je i malý krámek u recepce, takže si ráno kupujeme čerstvé
pečivo, nějaké salámy a sýry a vajíčka do lednice. K tomu nějaké hotovky
na večeři, těstoviny a konzervy. Vše za ceny srovnatelné 
s našimi.
V 9:30 vyrážíme pěšky do města, jelikož máme rezervované auto
v půjčovně Cicar, což je asi 40 minut chůze. Už
po ránu je pěkně teplíčko, takže hned jak máme auto vyřízené a zaplacené
(platba kartou 132 Eur na 6 dní), jdeme dokoupit pár
drobností, jako jsou kraťasy, plavky a pohledy. Oblečení opět za běžné ceny,
spíše bych řekl levnější než u nás. Proto už do Španělska nic nevozíme a vše si
kupujeme tam a létáme jen s malým batůžkem s osobními věcmi, jako
jsou kartáčky na zuby, ponožky a nějaká lehká větrovka pro případ deště
v horách. Kolem poledne nasedáme do tradičního Fiatu 500, který máme ve
Španělsku půjčený už potřetí. Dostačující vozidlo trochu rachotí, což později
chápeme, když si uvědomíme, po jakých serpentinách denně jezdí. Rychlosti 4 a 5
použijete jen na dálnici, občas se povede zařadit i trojku. Jinak 80 % silnic
v horách projíždíme na dvojku, všude jsou prudké skalní vracečky do kopce
a z kopce a rychlost jé téměř všude omezena na 40 km/h, ono se rychleji
ani jet nedá. První cesta vede ke skalním obydlí v soutěsce západně od
městečka Aguimes, které je na JV ostrova. Klikatíme
se mezi skalami už na konec silnice, která dál nevede. Celý ostrov obecně je
protkán místy, kde bývala obydlí vestavěná ve skalách, částečně
v jeskyních a puklinách, vzhledem k teplotám tak zde bydlí poblíž měst
někteří obyvatelé dodnes. Jeskyní, které stačí poupravit a přizdít jsou tisíce,
doplní se o solární panel a bydlení je hotovo. Jen nevím, jak to řeší
s adresou. U ukázkových skalních obydlí je několik restaurací. Dáváme si
první oběd, který stojí 14 Eur/os a máme 3 plátky
vepřového na grilu s hranolkami, pivo a kávu. To
je dobrá cena. Poté se vracíme do městečka Aguimes
popojíždíme do hned sousedního města Ingenio a další silnicí se soukáme už
vysoko do hor směrem k nejvyšší hoře ostrova Pico de Las Nieves (1 949 m. n.
m). Silnice ze samých zatáček vede až na vrchol, kde je malé parkoviště,
vyhlídková skalka a pojízdný kiosek s občerstvením. Cestou děláme zastávku
u kráteru Caldera los Marteles
ve výšce cca 1500 m.n.m. do něhož je krásný pohled.
Zhruba od 800 m.n.m. se krajina výrazně a náhle mění.
Mizí palmy, kaktusy a agáve, objevují se krásné borovicové lesy. Těmi je
porostlý i dvojvrchol nejvyšší hory, a místní sem
rádi jezdí dělat pikniky. Zajedou mezi borovice, vybalí deku a baštu a užívají
si vůni lesa. Od nejvyššího vrcholu jedeme stále na západ po jakési
„hřebenovce“ k asi nejznámějšímu útvaru celého ostrova, obřímu monumentu Roque Nublo. Tento impozantní
obří kámen viditelný ze všech stran ostrova jako by postavený na špičku, trčí
ze stolové hory jako vztyčený ukazovák. Vede k němu od silnice značená a
místy kameny dlážděná turistická cesta. Vrchol se dá obejít trekem
i kolem dokola. Cestou jsou nepřekonatelné skalní scenérie, zvláště, jste-li tu
v podvečer kolem 17 hodiny jako my. Nízké slunce dělá ze všech fotek
neskutečné barevné výjevy rozeklaných hor. V 18 se začíná šeřit, takže po
nejkratší hlavní silnici jedeme rovnou do Maspalomas.
Sjezd o 1500 metrů po úzké silnici se samými vracečkami v kolmých skalách
za šera je docela dobrodružství, brzdy dostávají zabrat a sjezd trvá téměř 1,5
hodiny, byť je to pár km vzdušnou čarou.
3. den
- 28. 12. 2020
Dnes
vyrážíme z našeho Maspalomas při pobřeží směrem
na západ. První zastávkou je městečko Puerto Rico. Malý přístav totiž podle reklamních letáčků nabízí vyjížďku
za delfíny. V přístavu nás odchytávají tradičně naháněči na plavby. Můžete
se jen tak celý den slunit a koupat na katamaranu,
nebo jet na 3 hodinovou plavbu za delfíny (30
Euro/os). Domlouváme si plavbu na čtvrtek a jako zálohu platíme půl ceny,
v pondělí zrovinka nejezdí. Popojíždíme při pobřeží dále na západ do města
Puerto de Mogán. Zde je
hned několik atrakcí. Kromě vyhlídkových plaveb při pobřeží zde kotví populární
žlutá ponorka, ze které je možné pozorovat podmořský život. Bohužel je vytažená
na břehu. Kvůli covidu jsou některé atrakce, hlavně
uzavřené prostory jako muzea a ponorky mimo provoz. Další z důvodů, proč
sem ovšem zajet je to, že městu se přezdívá „kanárské Benátky“ a to díky
vodnímu kanálu a mnoha mostkům přes něj. V přístavu jsou domy jakoby
postavené do moře a lze procházet podloubími a úzkými uličkami. Nízké staré
přístavní domy jsou ověnčené haldami květin, a opravdu atmosféra je tu
příjemná. Dáváme si v jedné z restaurací, které jsou normálně
otevřené pizzu na půl. Celá stojí 7 – 12 Eur podle
druhu a konfigurace ingrediencí. Po obědě se vydáváme dále západním směrem po
silnici do města Mogán. Kousek před ním jsou tzv.
duhové hory a zachovalý větrný mlýn. Obojí stojí za zhlédnutí. Za Mogánem pokračujeme směrem na západní pobřeží k městu
La Aldea san Nicolas.
Kousek před ním je totiž velká botanická zahrada a Cactusario.
Vstup 8 Eur a uvidíte přehlídku kaktusů a prapodivných
stromů a rostlin z celého světa. Obří kaktusy všech tvarů a rozměrů úplně
berou dech. Hory na pozadí dělají pěknou iluzi Jižní Ameriky. Ve městě La Aldea pak odbočujeme vpravo, směrem do centrální části hor,
kam míříme dnes pro změnu od západu. Jedeme po silnici GC-210, tu doporučuji
nevynechat. V obřích skalách je několikero vetknutých malých přehrad a
uzounká silnice se tu tak proplétá po skalních stěnách, že jsme se shodli na
tom, že takhle nějak si představujeme silnice smrti v Bolívii. Po
vracečkách ve skalních převisech začínáme chápat, proč mají některá auta kromě
dveří odřené i střechy. Vyjet se dá v nejvyšší vesnici ostrova Artenara v 1 200 m.n.m.,
nebo odbočit jako my, před skalním tunelem v polovině cesty směrem na San Bartolomé. Prudká stoupající a
ještě užší cesta složená jen z prudkých vraceček vede kolem monumentu El Roque, který máte z nadhledu přímo před sebou a po
obou stranách silnice se díváte do půlkilometrových propastí a skalnatých
údolí. Domky a osady vysoko ve skalách působí, že jsou nalepené na kolmých
stěnách a člověk žasne, kde všude se dá bydlet. Také doporučuji. Městečko San Bartolomé samo o sobě je pravé horské město nepostižené
turistickým ruchem a hlavně výstavbou hotelových
komplexů, jak je tomu na pobřeží.
4. den
- 29. 12. 2020
Vyrážíme severovýchodním směrem po dálnici směrem k letišti a hlavnímu městu, respektive k městu Telde. Severozápadně kousek od něho se nachází největší a nejhlubší kráter ostrova Caldera de Bandama. Na jeho okraji se nachází nejstarší golfové hřiště ostrova, údajně bylo původně hřiště i na dně kráteru, do kterého se díváte 500 metrů hluboko a který se dá trekem obejít po hraně kolem dokola. Značená cesta vede taktéž i na dno kráteru. Dále jedeme stále na sever do městečka Arucas, kde je jedna z mála větších stavebních památek ostrova, katedrála San Juan Bautista. Docela hezká stavba, ovšem oproti třeba portugalským nebo maltským či italským nečekejte nic výrazného. Navíc je tu dost šrumec. Na severní polovině ostrova je kvůli vlhčímu klimatu mnohem hustší osídlení, také je tu většina velkých měst. Není tu tak horko, častěji prší a celý ráz krajiny je jiný, jižní polovina připomíná mexickou prérii, severní je zelená a zdaleka ani v nejmenším se nepodobá té jižní. Vyrážíme se podívat na skalní atrakci Cenobio de Valerón na SZ straně ostrova u městečka Santa María. Bohužel mají otevřeno jen o víkendech, takže fotíme alespoň zvenčí. Jedná se o jeskyně vysoko ve skalách nad silnicí, které snad údajně kdysi sloužili jako sýpky na obilí. Vydáváme se po silnici GC-70 napříč ostrovem, tedy na jih. Pověry o severní straně ostrova nelhaly. Je tu minimálně o 5 stupňů chladněji, v horách je hustá mlha a zaoblená krajina tu připomíná spíš takovou slovenskou Fatru. Je tu dokonce velké procento listnatých stromů mezi borovicemi, což na jihu vůbec neexistuje. Zastavujeme se až v nejvýše položené vesnici ostrova s názvem Artenara. Je to vlastně jakýsi předěl v horách mezi jižní a severní stranou a odsud z vyhlídkové plošiny je to nádherně vidět. Pokračujeme do pravého horského města Tejeda, vetknutého v příkrých skalách zřejmě původně velkého centrálního kráteru. Město v mapě téměř geometricky uprostřed ostrova je fantastické. Krásné starobylé domky, španělská architektura a okolní krajina vysokých skal a trčících monumentů z ní dělá úžasné skalní město. Pokračujeme dále na jih a po pravé straně míjíme další z vyhlášených monumentů Roque Bentyaga. Další trčící mohutný balvan, ke kterému vede kratičký trek od parkoviště. Už k němu ale nejdeme, jelikož zase nechceme sjíždět hory za tmy, jen fotíme scenérie a míříme dále k Maspalomas, ovšem ne po hlavní silnici GC-60 jako obvykle. Zkoušíme odbočit na malou klikatou silničku vedoucí více na JZ směrem k městečku Mogán. Musím říci, že jsme se nespletli. Úzká silnice značená v mapě jako vedlejší, je vyhlídkový skvost, zejména serpentiny a závěrečný střemhlavý „vracečkový“ sjezd před městem Mogán je lahůdkou pro fajnšmekry. Překvapivě perfektní hladký asfalt by tuto silnici mohl povýšit na špičku mezi sjezdy pro cyklisty, to bych si chtěl zkusit. Kaskáda vraceček a klopených zatáček by byla výzvou pro pořádnou „střelbu na uchu“ jak se říkávalo mezi motorkáři při razantním průjezdu serpentinami.
5. den
- 30. 12. 2020
Dnes
ráno jsme si uvědomili, že jsme se ještě nebyli podívat na našem nejbližším
cíli a další velké atrakci ostrova, tedy pouštních písečných dunách. Ty jsou na
jižním pobřeží právě u města Maspalomas
kde bydlíme a máme to k nim slabou hodinku chůze pěšky. Překvapilo mě, jak
je část pobřeží věrnou kopií saharských dun, a to nikoliv uměle vytvořenou, ale
přírodní kopií. Opravdu nebýt za nimi na fotkách vidět moře, řekl bych, že jsme
na Sahaře. Nejedná se o žádných pár kopečků písku, ale asi o 4 km dlouhý pruh
pobřeží, kde za větru krásně můžeme pozorovat, jak se jemný písek plazí při
zemi jako mlhovina a jak se duny nenápadně přeskupují. Opravdový kousek Afriky
je přímo pod naším resortem. Nádhera. Údajně se zde dá zamluvit i projížďka na
velbloudech, ale to jsme nezkoušeli. Nicméně velká velbloudí ZOO je kousek na
sever od Maspalomas právě na silnici GC-60 vedoucí do
centrální části hor. Zřejmě tam ti velbloudi na projížďky bydlí a dají se tam
v tom parku také navštívit, což je další tip na výlet. Dnes stoupáme do
hor další silnicí, kterou jsme ještě nejeli, a to po GC-65 od jihovýchodu. Tady
jsou asi nejkrásnější scenérie z těch hlavních silnic, které pro změnu
připomínají pohledy známé z obrázků amerického Gran Canyonu. Zejména
vyhlídka Mirador el Guriete
asi v polovině cesty je naprosto úchvatná. Jsou tu vlastně vyhlídky dvě.
Jedna u hlavní silnice a jedna na malé úzké silničce, která odsud vede níže do
kaňonu. U této nižší vyhlídky je i Centro Archeologico, expozice vykopávek, protože právě
v tomto kaňonu se našlo mnoho pozůstatků dřívějšího osídlení. Jsou tu
vystaveny i celé kostry, modely jeskyních obydlí, nádoby, nářadí, a také mapka
dalších archeologicky atraktivních míst ostrova. Kupodivu je toto otevřeno, jen
si musíme vydesinfikovat ruce. Zajímavé, jak se to místo od místa liší. Po
prohlídce a fotoextázi nad kaňonem s přehradní
nádrží pokračujeme směrem k horskému městečku Santa Lucía, které je opět
velmi pěkné, pravé horské. Zde si na sluníčku v horách dáváme obídek.
Zeleninová polévka za 5.50 Eur je tak hutná, že v ní stojí lžíce a je to
opravdu plnohodnotný oběd. Jinak mají třeba za 8 Eur
Pizzy, nebo těstoviny, opět ohromné porce. V San Bartolomé
odbočujeme opět k jihu směrem na Maspalomas po
tradiční silnici GC-60. Ještě, než dojedeme ke zmíněnému velbloudímu parku,
navštěvujeme cestou plantáž Aloe Vera. Tato rostlina se tu hojně pěstuje, tedy
údajně zejména na vedlejším ostrově Fuerteventura. Tady
je ukázkové pole, a malá podniková prodejna výrobků z této rostliny. Pán
provádí ukázku jak se aloe „vybalí“, Tak to jsem v životě neviděl. Ořízne
trnité okraje, malou plastovou špachtlí jedním tahem sloupne zelenou „kůži“
jako slupku a zbyde mu v ruce asi 40 cm dlouhý tlustý plát průhledného a
téměř odporného slizu, který je základem výrobků z aloe. Vůbec mě nikdy nenapadlo,
že to uvnitř je průhledné a gumové. Jako důkaz léčivé síly si ten sliz rozmaže
po rukou až k ramenům, dokonce i na holé hlavě, takže hned máme chuť si to
koupit J.
Ne vážně, mají tu mýdla, krémy, desinfekce, nápoje, prostě vše, co se vyrábí
z této léčivé rostliny. Kousek níže po silnici je velbloudí park, ale dnes
zavřený, v zimním období mají otevřeno jen o víkendech. Ještě kousek níže,
už téměř u Maspalomas, je replika abordžínské
vesnice. Ta je naopak otevřená stále. Spousta kamenných domků a postav
původních lidiček, je hezkou historickou expozicí za 8 Eur.
Venkovní areál je přístupný každý den do 18 hod, takže krásně strávená poslední
hodinka do soumraku s trochou historie.
6. den
- 31. 12. 2020
Na dnešek máme zamluvenou plavbu za delfíny v Puerto Rico. Jsme tam na 10 hodinu a v 10:30 vyplouváme. Asi po hodince plavby dál od ostrova se objevují delfíni. Asi hodinku brouzdáme pomalu vodami a v prosluněném oceánu točíme fantastická videa s delfíny. Velryby se údajně dají také potkat, ale tentokrát se neobjevily. Zato delfínů celá parta. Zpět jsme za 3 hodiny. Jdeme ještě do místních obchodů, prohlížíme si město a kupujeme hlavně suvenýry domů v podobě místních vyhlášených doutníků za fantastické ceny, kalendáře atd. Jelikož je silvestr, tak i nějaké dobroty na večer, hlavně pivko, víno a mlsání, různé exotické ovoce a dnes už nikam nejedeme. Zkoušíme také konečně ohromný bazén, který máme v resortu a na který nikdy nezbyl čas. Prostě takové odpočinkové odpoledne a silvestrovský večer v triku při 20°C. Nádhera.
7. den
- 1. 1. 2021
Dnes máme v plánu další velkou atrakci ostrova, místní ZOO. Ta je kousek nad Maspalomas, na maličké silnici SZ směrem. Palmitos Park, jak se jmenuje, je vzdálen asi 5 km a je umístěn, jak jinak ve skalnaté soutěsce, kam vede jen jedna silnice a tou se pak musí zpět. Nádherná ZOO plná tropických rostlin, kaktusů a hlavně zvířat. Kromě vzácných plazů, jako je největší ještěr světa dvoumetrový varan komodský, tu najdeme přehršel velkých ptáků Afriky a Indonésie, opice gibony a akvária s rybami. Voliéry s ptáky jsou přístupné, to jsem ještě neviděl. Vlezete dvojitými dveřmi dovnitř a kolem vás se motají metroví ptáci, jako v divočině. Z některých zobanů jde skoro strach. Ale co je hlavní atrakcí, to jsou 3 show. Jedna je s dravými ptáky, jedna s papoušky, a jedna s delfíny. Půlhodinový program, kdy cvičení delfíni dělají různé kejkle je bezva, ovšem draví ptáci mě dost překvapili. U nás také leckde předvádí dravce, jak létají z ruky na ruku. Ovšem zde jsem poprvé viděl, jak ohromné orly americké a supy africké vypustili do volného prostoru a ptáci kroužili v několika km nad skalními štíty. Když už jsem myslel, že jich asi mají víc a občas jim nějaký uletí, jeden z dravcoukázkovačů pískl na píšťalku a do rukavice vzal kus masa. Orel s rozpětím křídel přes 2 metry, který byl předtím tečkou v mracích, se během pár vteřin přiřítil jako stíhačka, doslova prořízl vzduch a finální vybrání letu střemhlav a manévr od skal, kdy bylo slyšet jen užaslý výkřik diváků, byl opravdu mocným zážitkem. ZOO je poměrně rozsáhlá a rozhodně pokud chcete vidět v klidu vše a tyto programy, které samy o sobě trvají každý půl hodiny, vyčleňte si na ni téměř celý den. Navečer vracíme auto také klasicky španělsky, tedy parkujeme před autopůjčovnou, která je dnes zavřená a podle instrukcí vhazujeme klíče do poštovní schránky dírou ve zdi autopůjčovny. Pak jdeme procházkou přes hodinku městem zpět na ubytko.
8. den
- 2. 1. 2021
Bohužel odlet. Vůbec se nám do mlhavého počasí s 0°C nechce, ale co se dá dělat. Do 12 hodin opouštíme náš bungalov a ještě si v místní restauraci u bazénu dáváme oběd, Gordon Blue s hranolkami za 13 Eur a 3 pivka. Ve 14 hodin jede autobus k letišti, a pak už jen běžné odbavení a čekání na 17 hodinu. Lidí je nějak mnoho tak letí 2 letadla. Samozřejmě jsme v tom druhém, a jelikož se hodinu čeká na opravu dveří u WC, tak v Praze přistáváme až o půlnoci. Každopádně takový týden - tomu říkám Vánoce !!