SLOVENSKO – Vysoké Tatry (27.6. - 1.7.2008)
Sestava: Vašek Lopata, Ilona Ubryová
Doprava: vlak – přímý spoj Plzeň – Košice, výstup v zastávce Poprad-Tatry
bus – z Popradu do Tatranské kotliny, zastávka Belianská jaskyňa.
Ceny: ceny na Slovensku asi tak jako u nás
takže pivo na horských chatách 50 Sk, je samozřejmě dražší než v marketu neb někdo ho na ty chaty musí vytahat
Ubytování: v horských chatách –bydlení přímo v chatě v pokoji stojí kolem 360 Sk
ve stanech bydlet nelze, zaprvé neni kde a za druhé je to zakázáno a docela dost se to hlídá
Mapy: mapy lze sehnat bez problému i přímo na horských chatách, nebo kdekoliv v mapách i u nás
Značení cest: stejné jako u nás
Jazyky: s naprostou většinou Slováků se domluvíte česky :-))))
V termínu od 27. 6. do 1. 7. 2008 jsme já a Hexík vyrazili do Vysokých Tater. Před cestou jsem trnula hrůzou, že bude přehuštěno lidmi, ale měli jsme štěstí. Přestože právě začínaly prázdniny a k tomu ještě víkend, nevalily se na nás v horách žádné davy, nečekali jsme v žádných zástupech na jištěných cestách.
Začínali jsme v Tatranské Kotlině.
Netrefili jsme napoprvé správnou zastávku a přejeli do sousední vsi. Vrátili
jsme se proto a vydali se na prohlídku Belanské
jeskyně. Prohlídka trvá cca 70 minut a stojí 200 SK na osobu. Velikost i
interiér jeskyně nás mile překvapil, stejně jako malá reprodukovaná hudební podmalůvka v závěru prohlídky.
Podle původního plánu jsme měli přespat na
Chatě pri Zelenom plese.
Zdálo se nám ale, že jsme vyšli z Tatranské Kotliny příliš pozdě, obávali
jsme se, že bude chata plná a dražší, než bližší Plesnivec. Plesnivec je jediná
chata v Belianských Tatrách, je velmi příjemná a
ceny ubytování i jídla a pití jsou o něco nižší, než jinde. Dorazili jsme sem
po 15 hodině a přespali. Později se ale ukázalo, že jsme měli raději
pokračovat, neboť nám vznikl časový skluz, který nás provázel do konce pobytu
v Tatrách. Ale kdo ví, proč to tak mělo být. Chata byla sice také plná,
ale chatařka nás nechala přespat v jídelně.
Z Plesnivce jsme šli druhý den přes Chatu pri Zelenom plese. Jezero je
pohádka. Je krásně průzračné a září modro-zeleně. Svízel byl úsek kolem lanovky
na Lomničák. Lanovka chrlila davy lidí, které buď
pokračovaly dál na Lomnický štít, nebo na túry do blízkého okolí stanice. Kdo
se však nerozhodl ani pro jednu z těchto alternativ, měl možnost dát si
ve stanici kafe za 80,- Sk a jet zas dolů. My pokračovali dál kolem
Kamenné chaty po Tatranské magistrále (červená značka). Došli jsme po ní k Zämkovského chatě, občerstvili se a vydali se na výstup
k Terryho chatě. Potkali jsme jejího chataře,
který nám na chatu zatelefonoval a zajistil předem nocleh. Trošku jsme se večer
v jídelně rozšoupli, ale vcelku s mírou. Na chatě mají fajn trika
s emblémem za slušný peníz. Šli jsme do nich, což se nám později
vyplatilo.
Největší bašta byla na trase Terryho ch. - Zbojnická ch. - Polský hřeben - Sliezsky dom. Jsou tu celkem 3 řetězovky. Neznám v Tatrách všechny cesty, ale tyhle jištěné cesty nebudou pro sváteční turisty a netahala bych na ně ani malé děti. V tomto období leželo ještě poměrně dost sněhu, takže kromě šplhání po řetězech jsme stoupali sněhovým polem s poměrně ostrým sklonem, kdy je rozhodně třeba neuklouznout. Ale zase se nekoulí suť pod nohama.
Nad Terryho chatou u cedule s rozcestníkem seděla váhavě
parta poláků, na batohu mačky. Trochu mě to poplašilo
a váhala jsem, jestli už tu nejsou mačky skutečně pomalu na místě. Nejdřív se
vydal nahoru slovák, který přišel před námi. My zatím
nazouvali aspoň návleky. Čekala jsem, že ho nechávají kus vylézt a pak to s tou
výbavou vyběhnou jako nic nahoru. Seděli však dál. Zvedli jsme se a vydali se
do svahu. Když jsme byli tak v půli kopce, zjistili, že se nikdo z nás
nezřítil, sebrali se a lezli také. Někdy je lepší nechat takové persony za sebou. Nahoře jsme se kochali pohledem na Gerlachovský štít a pokecali se slovákem,
který čekal, až vylezeme. Pohybovali jsme se nyní v oblastí s nejvyššími
štíty a krásnými horskými plesy, kterých je tu hodně. Není-li příliš
sucho, ze skal tečou vodopády. Došli jsme ke Zbojnické chatě, občerstvili se výbornou
poctivou polévkou a vyrazili po modré dál na polský hřeben.
Na Polském hřebeni nás chytla bouřka, což
bylo na řetězech nemilé. Nebyla ale jiná volba. Řetězy byly před i za. Kolem to
mlátilo, ale pak řízlo pořádně. Blesk uhodil hodně blízko nás, asi do skály.
Viděla jsem jen, jak se zajiskřilo. Zahřmělo, až jsem poskočila leknutím. Pak
se to uklidnilo.
Protože nás to vyplavilo a neměli jsme se
kam šustnout, zůstali jsme spát na Sliezskom domě.
Nebýt tak promáčení, tak to neděláme. Nocleh stál každého z nás 1000 Sk.
Tady nám přišla vhod na převlečení trička zakoupená na Terryho
chatě.
Dolů se nám ještě nechtělo, plánovali jsme
dojít to po červené přes Batizovské jezero na
Popradské a pak až na Štrbské pleso. Ráno se z údolí sice valily tmavé mraky,
ale riskli jsme to, což bylo dobře. I když nám místy hatily výhledy mraky, u Batizovského jezera a pak i u Popradského plesa, se vyčasilo. Akorát pak ten sestup…, zejména ten nad
Popradskými plesem. Je to půl kilometru kolmo dolů, sice po pěšině ale kolena
nám moc nepoděkovala.
Ve Štrbě jsme nasedli do vlaku Tatranských elektrických drah, který nás odvezl až do Popradu. Jízdenka pro 1 osobu stojí 80 Sk. Z Popradu už jsme měli zpáteční jízdenku na vlak domů.
Je třeba podotknout, že čerstvou novinkou je zavedení slev pro členy KČT s kartou EUROBEDS na některých chatách, např. na Terryho, ale i jinde. Stalo se tak zhruba před 3 měsíci a pro mnohé z nás to bylo velmi příjemné zjištění. Ve většině chat stojí nocleh 400,- Sk, se slevou pak 350,- Sk.