SLOVENSKO – Slovenský Ráj – část 2. (5.5. - 8.5.2016)
Sestava: Vašek Lopata, Petra Krsová
Doprava: vlak – přímý spoj Praha – Košice, lehátkový vagón, výstup v zastávce Spišská Nová Ves, dále osobákem 10 minut asi 3 zastávky do Spišských Tomašovců
zpět do Plzně bus – ze Spišské Nové Vsi ve 20:10 přímý spoj na Brno-Praha-Plzeň
Ceny: ceny na Slovensku asi tak jako u nás akorát v Eurech, některé věci jsou malinko levnější… třeba borovička v hospodě kolem 16-20 kaček :-)
pivo v hospodách v okolí, tedy Hrabušice a nebo camp Podlesok kolem 1 Eura
jídlo v Pizzerii v Hrabušicích nebo v restauracích v campu Podlesok – vepřový řízek, guláš, halušky – od 3 do 5 Euro, párky, klobása - kolem 1,50 E
Nejdražší místo na pití a jídlo je přímo v srdci Slovenského Ráje, tedy na Kláštorisku, sbíhají se sem většiny cest a určitě tudy člověk aspoň jednou musí projít. Jídla jako smažák nebo
řízek jsou kolem 8-9 Euro (no prostě šílenci), polévka 2,50, pivo 2 Eura
Ubytování: V horských chatách – dá se ubytovat na Kláštorisku, cenu neznám, bude v ceníku na netu, což je přímo uprostřed NP a nebo po okrajích, což je autocamp Podlesok, se stanem nebo do chatky. Směrem na jih je obec Píla (část Hrabušic), kde jsou také možnosti za rozumné ceny. Bydleli jsme v malém domku v penzionu Petronela za 12 Eur, výhodou je že provozují i kiosek s občerstvením tak je to pěkně při ruce. Případně jako my při první výpravě v Hrabušicích což je 1 km od vstupu do roklí v některém ze soukromých ubytovatelů. My měli před rokem pronajatý pokojík u pána jménem Kapsdorfer a stálo to luxusních 7 Eur bez WC a 9 Eur s WC. K dispozici kuchyňka, 100 metrů do knajpy a do obchodu, restaurace-pizzerie 300 metrů. Fakt palba.
Mapy: mapy lze sehnat bez problému v každé trafice, chatě, stánku, nádraží ... prostě všude. My si koupili mapku v trafice na nádraží za 0,80 Eura.
Značení cest: stejné jako u nás
Jazyky: s naprostou většinou Slováků se domluvíte česky :-))))
1. den
- 5. 5. 2016
Je čtvrtek večer a jelikož od března 2015 už nejezdí lehátka na Košice z Plzně, musíme napřed „sedákem“ do Prahy. Vyrážíme ve 20:14 osobákem s přestupem v Berouně. Je to sice delší jízda, ale osobáky jsou dlouhodobě prázdné, proto je volíme raději než rychlíky, je v nich klid a prostor. Navíc kdyby se něco „pokazilo“, za námi pojede ještě rychlík v 21:07, který držíme v záloze. Lehátka a lůžka z Prahy jedou ve 22 a pak ve 23:09, tím jedeme my. Lehátko máme 4 místné jako minule, ale tentokrát v něm nejsme sami, nad námi na horních 2 postelích máme nějaké hipíky, co se nám nalifrovali do kupé. Jinak je to stále dokonalý spoj jak do Tater, tak do Fater i sem do Slovenského Ráje. Jdeme se natáhnout a usínáme s nádhernou představou, že se ráno probudíme už pod horami.
2. den
- 6. 5. 2015
V půl
osmé ráno jsme na místě. Vystupujeme z lehátka ve Spišské Nové Vsi.
Kupujeme si rovnou ještě za euro lístek na osobák do Spišských Tomašovců, a jede nám to za hodinku. Jdeme do místní
nádražní knajpy, tedy spíš takového stánečku
s pultem na stojáka a dvěma malými stolky. Místní už tady kropí borovičku,
tak si také jednu dáváme (0,50 centů – špica cena) a
samozřejmě pivko a kafe, aby byl kvalitní start.
V dalším stánku si dávám za 80 centů 2 párky v rohlíku a ráno nemá
chybu. Počasí je taky bezvadné, modrá obloha. V 8:56 vystupujeme v Tomašovcích a vydáváme se po zelené značce směrem na Tomašovský výhlad, jedno
z nejvíce fotografovaných míst. Cesta prochází napříč celou vesnicí, a
poté pozvolna stoupá do kopce po louce. Asi za půl hodinky stojíme na konci
louky na kraji lesa. Na Tomašovský výhlad po zelené tentokrát nejdeme, tam jsme byli minule,
bereme to rovně po žluté do lesa a pak dolů k Hornádu,
kde je rozcestí Pod Tomašovským výhladom.
Zde se vydáváme po modré, nejkratší cestou přímo na Kláštorisko.
Musím říci, že příkré stoupání kolmo nahoru je docela nudné a lepší byla minulá
varianta podél Hornádu po roštech a stupech a pak Kláštorskou dolinou podél vodopádů. Je to sice delší, ale
rozhodně zábavnější. Nicméně když už jsme nahoře, otevírá se nám v jednom
místě famózní výhled na okolní skály a celé údolí doliny Biely
potok pod námi, kterou se budeme za 2 dny vracet. To je fakt pěkný pohled. Asi
za hodinku jsme tedy na Kláštorisku a po značně drahé
polévce (2,50 E) a pivu (2 E) se vydáváme po modré na soutok Malého a Velkého
Kysele. Jak jsem již uvedl v první části cestopisu, Kláštorisko
je přímo v pomyslném středu oblasti a občerstvení je zde značně
předražené, no ale holt je to byznys. Kousek před místem kde začínají výstupy
dolinou Malého a Velkého Kysele je ještě kousek původní žluté značky, která
byla před desítkami let vedena skrz celou soutěsku od soutoku Kyselů až dolů do
doliny Bieli potok. Tato cesta nebyla po větrné
kalamitě před lety už obnovena a zbyl z ní jen kousek vedoucí
k velkému vodopádu, kde se značka otáčí a vede zase zpět, takže udělá
pomyslný kroužek. Cesta je asi na 30 minut, ale kromě pár žebříků a roštů těsně
před velkým vodopádem je celkem nezajímavá. Přesto si ji procházíme a
zjišťujeme, že pracovníci NP Slovenský Ráj přidělávají nové kramle
přímo podél velkého vodopádu, tak uvidíme, co z toho bude. Buď chtějí
celou značenou soutěsku obnovit, ale spíš bych to tipoval jen na jakousi
odbočku, aby se dalo slézt pod velký vodopád a podívat se na něj zespodu. Ale i
tak je to pozitivní, že se na tom pracuje. Nutno také podotknout že hodně
žebříků a lávek je evidentně nových, takže vstupné které činí 1,50 Eura za den,
nebo 3,50 za 3 dny se opravdu v praxi využívá na obnovu žebříků a lávek.
Některé úseky hlavně v Pieckách a Suché Belé jsou úplně nové. Po průchodu žluté „okružky“ se tedy vydáváme do doliny Malého Kysele po modré
značce, v minulém cestopise jsme šli Velký Kysel. Cesta je klasika, občas
vodopádek a žebřík, sem tam lávky. Taková na místní poměry standardní, méně
zajímavá dolina. Vycházíme v horní části na místě zvané Polana, kde se
téměř všechny doliny sbíhají po výstupu. Pro sestup volíme červenou vracečku
vedoucí z Malé Polany (o kousek dále po modré) pozvolna dolů až ke žluté,
kousek nad obcí Píla, žlutá pak jde poslední asi
kilometr poměrně strmě dolů a vychází přímo před kioskem s občerstvením.
Zde jsme tentokrát ubytovaní v apartmánu s názvem Petronela. Paní nás
vítá a vede nás brankou do zahrady, kde vedle jejich vlastního domu je ještě malý
domek. Za vstupními dveřmi je malá kuchyňka spojená s obývákem, vedle
koupelna s WC a po schodech nahoru je patro se čtyřmi postelemi a
tedy ložnicí. Naprostá paráda za 12 Eur/os.
3. den
- 7. 5. 2015
Ráno je opět krásně slunečná obloha. Dáváme si k snídani vajíčka, co jsme si přinesli v batůžku a vyrážíme po zelené směrem k campu Podlesok, odkud začíná dolina Suché Belé. Cesta zabere zhruba 50 minut po rovince, asi polovina je po silničce. V campu je již v 10 hodin vše otevřeno, dáváme si tedy startovní řízeček a hranolky za 4 Eura, pivko a výbornou jemnou borovičku za 80 centů. Poté začínáme stoupat Suchou Belou. Cesta je hned od začátku poměrně akční a oproti jiným dolinám, je tahle hned od prvních kroků strmá, protahuje se úzkými průchody, často se prochází vodou, a žebříky jsou mnohem vyšší a akčnější než například ve včerejším Malém Kyseli. Dolina obsahující nádherné Mísové vodopády či Korytový vodopád (opravdu mísy či koryto) je na turistické tabulce psána na 2 hodiny, nám to i s focením a přestávkami na odpočinek zabírá cca 3 hodiny. Vycházíme opět na loukách Polana, kde se doliny sbíhají a jelikož je dnes sobota a větší turistická návštěvnost, stojí tu již tradičně vlek s koly na půjčení, aby právě člověk nemusel zpátky dolu nezáživnými vracečkami, které jsou sice na chůzi pohodové, ale je třeba naklesat to, co člověk roklemi po žebřících nastoupal, což bývá kolem 400 metrů výškových. Kdo to zná, ví, že po takovém soustavném klesání pěkně bolí kolena, a není o co stát. Takže si za 5 Euro půjčujeme kolo a po kamenité cestě značené modrou cykloznačkou sjíždíme pěkně v klídku a pozvolna zpět do campu Podlesok. Sjezd i s focením a pitím z pramene u studánky zabere asi 20-30 minut. Cesta je hrbatá a kamenitá a stará horská kola bez přehazovačky žádné vylomeniny neumožňují. Přijíždíme do campu, platíme půjčovné a hned naproti stánku s koly si v malém krámku s potravinami kupujeme dobrůtky na další den, takže nějaké pečivo, gulášovou polévku a lečo, aby byla teplá snídaně. Na pivko už se nestavujeme, i když je tu asi 5 kiosků, ale jdeme po stejné cestě jako ráno k našemu ubytku do Píly. Asi v 17 hodin jsme na místě, dáváme si tedy u stánku před naším ubytkem pivko Šariš, a horkého langoše s česnekem, kečupem a sýrem. Mají i různé kuřecí nudličky, pečené kuřecí nugetky, smažený sýr, takže docela dobrý kiosk otevřený cca do 20 hodin.
4. den
- 8. 5. 2015
Ráno
je trochu zataženo. Předpověď v TV, kterou jsme večer sledovali, hlásila
přibývání oblačnosti a v odpoledních hodinách i deštík. Vycházíme tedy
z ubytka hned po snídani, platíme u stánku,
který už ráno v 9 otevírá a vyrážíme do poslední akční doliny Piecky. Vchod do doliny je asi 20 metrů od našeho ubytka, takže fantazie. Cesta zpočátku připomíná souběžného
Velkého Sokola. Široké koryto potoka dává tušit, že vody by tu mohlo být mnohem
více, potok se stále přeskakuje za strany na stranu a žebříky nejsou hned
zpočátku, jako tomu bylo u Suché Belé. Asi po 20
minutách dolina jakoby končí, tedy rovná část a potok, proti kterému jsme šli,
se tu na nás řítí z impozantní průrvy ve skále asi 20 metrů nad námi kolmo
dolů. „Vysoký vodopád“ je opravdu tedy vysoký a stejně tak žebřík hned vedle
něho. Lezeme nahoru a začíná ta pravá prolézačka složená ze spousty žebříků,
lávek a roštů či kramlí. Celý průchod dolinou zabere
opět asi 3 hodiny i s focením a pauzou na svačinu. Opět vycházíme na
Polaně, jen křižujeme zpevněnou cestu a vydáváme se po žluté na Biskupské Chyžky. Zde končí Sokolí dolina, my pokračujeme dál po
zelené až k rozcestí Pod Bykarkou. Zde začíná
další žlutá, která propojuje zelenou hřebenovku nahoře se zelenou značkou
táhnoucí se celou dolinou Biely potok. Klesání po
žluté až dolů do doliny vypadá podle mapy děsivě, opět musíme o 350 metrů dolů,
ale cesta je moc šikovně tažená, nejde přímo proti vrstevnicím, ale traverzuje
po úbočí skalního masivu, takže je překvapivě příjemná. Vychází u vodní nádrže
Klauzy, ze které vytéká Biely potok. Podél něho se
vydáváme po proudu po zelené značce dolinou až k soutoku potoka s Hornádem, čímž se dostáváme zpět pod Tomašovský
výhlad. Začíná drobně pršet tak vytahujeme deštníky.
Vyšlo to akorát, jsme na konci všech žebříků a lávek. Už nás čeká jen široká
cesta podél Hornádu přes osadu Čingov
do Spišské Nové Vsi. V Čingově se stejně jako
minule stavujeme na občerstvení v bufetu Ihla, kde
si dávám tradiční halušky s brynzou a slaninkou.
To by prostě nebyla akce na Slovensko bez halušek J Opět drobně prší a
jakmile ustává, vydáváme se dál. Ještě cca 40 minut to trvá ven z NP, což
oznamuje velká brána na cestě, kterou vycházíme ven a jsme u silnice ve Smižanech, asi 2 km od Spišské Nové Vsi. Jdeme po silnici,
i když bychom se mohli popovézt jednu zastávku vlakem, ale máme čas.
V pozadí v dálce je úplně černo a blýská se. Nad Nízkými Tatrami a
Slovenským rájem už se také stahují buclatá černá mračna tak to vyšlo fakt
akorát. Na autobusovém nádraží jsme asi za 45 minut svižnější chůze. Spokojeně
sundáváme batohy a v hale autobusáku utrácíme nasbírané malé centy, dvojcenty atd. za klíč od WC (25 centů) a zbytek házíme do
nápojových automatů na čokoládu a limonády (1 euro za ½ litrovou PET) do
autobusu. Ve 20:15 přijíždí, nasedáme a stejně jako minule na naší rezervaci už
někdo sedí. Sedáme si tedy jinam zase na rezervaci někoho jiného, což je
nepříjemné akorát v tom, že musíte pak všechny příchozí posílat do řitě
s tím, že na rezervace se tu nehraje, to je trochu zbytečné. Dopravce by
si měl uvědomit, že když si lidi kupují svoje místo, tak ho prostě chtějí mít.
Začíná slušně pršet, autobus se rozjíždí stejně tak jako film nad řidičem na obrazovce.
Příšerná kravina, ale co se dá dělat, musíme to dokoukat. Pak ještě jeden film,
trochu menší kravina opět se spoustou zabíjení a pak už spíme s malými
přestávkami až do Plzně.
5. den
- 9. 5. 2015
Vystupujeme v 5:55 v Plzni na autobusáku a Pétě jede rovnou přípoj do Toužimi, jen přestupuje přes silnici do dalšího vozu. Já jdu ještě do místního bufetu na snídani a pak hurá taky rovnou do práce J