SLOVENSKO – Slovenský Ráj – část 1. (6.5. - 10.5.2015)
Sestava: Vašek Lopata, Petra Krsová
Doprava: vlak – přímý spoj Praha – Košice, lehátkový vagón, výstup v zastávce Spišská Nová Ves, dále osobákem 10 minut asi 3 zastávky do Spišských Tomašovců
zpět do Plzně bus – ze Spišské Nové Vsi ve 20:10 přímý spoj na Brno-Praha-Plzeň
Ceny: ceny na Slovensku asi tak jako u nás akorát v Eurech, některé věci jsou malinko levnější… třeba borovička v hospodě kolem 16-20 kaček:-)
takže pivo v hospodách v okolí, tedy Hrabušice a nebo camp Podlesok kolem 1 Eura
jídlo v Pizzerii v Hrabušicích nebo v restauracích v campu Podlesok – vepřový řízek, guláš, halušky – od 3 do 5 Euro, párky, klobása - kolem 1,50 E
Nejdražší místo na pití a jídlo je přímo v srdci Slovenského Ráje, tedy na Kláštorisku, sbíhají se sem většiny cest a určitě tudy člověk aspoň jednou musí projít. Jídla jako smažák nebo
řízek jsou kolem 8-9 Euro (no prostě šílenci), polévka 2,50, pivo 2 Eura
Ubytování: V horských chatách – dá se ubytovat na Kláštorisku, cenu neznám bude v ceníku na netu, přímo uprostřed NP a nebo po okrajích, což je autocamp Podlesok, se stanem nebo do chatky, či směrem na jih obec Píla, kde jsou také možnosti za rozumné ceny, případně jako třeba my v Hrabušicích což je 1 km od vstupu do roklí v některém ze soukromých ubytovatelů. My měli pronajatý pokojík u pána jménem Kapsdorfer a stálo to luxusních 7 Eur bez WC a 9 Eur s WC. K dispozici kuchyňka, 100 metrů do knajpy a do obchodu, restaurace-pizzerie 300 metrů. Fakt palba.
Mapy: mapy lze sehnat bez problému v každé trafice, chatě, stánku, nádraží.... prostě všude... my si koupili mapku v trafice na nádraží za 0,80 Eura
Značení cest: stejné jako u nás
Jazyky: s naprostou většinou Slováků se domluvíte česky :-))))
1. den
- 6. 5. 2015
Je středa večer a jelikož od letošního března 2015 už nejezdí lehátka na Košice z Plzně, musíme napřed „sedákem“ do Prahy. Vyrážíme o hodinu dřív nechceme riskovat že se zamotáme během oblíbené hry ČD „na zpožděnou“, kterou hrají rádi a často. Z Prahy jedeme lehátkovým vlakem ve 22 hodin, další pak jede ještě ve 23. Lehátko máme 4 místné neboť 6 místná už byla vyprodaná, ale nám je to jedno, máme kupé s postýlkami pro sebe, takže luxus, naprosto dokonalý spoj jak do Tater tak do Fater i sem do Slovenského Ráje. Jdeme se natáhnout a usínáme s nádhernou představou, že se ráno probudíme už pod horami.
2. den
- 7. 5. 2015
V půl
sedmé ráno se budíme a jsme na místě. Vystupujeme z lehátka
ve Spišské Nové Vsi. Kupujeme si rovnou ještě za euro lístek na osobák do
Spišských Tomašovců, a jede nám to za 10 minut.
Vystupujeme v Tomašovcích a vydáváme se po
zelené značce směrem na Tomašovský výhlad, jedno z nejvíce fotografovaných míst. Cesta
prochází napříč celou vesnicí, a poté pozvolna stoupá do kopce po louce. Asi za
půl hodinky stojíme na Tomašovském Výhladu a kocháme se pohledem na okolní rokle a také na
Vysoké Tatry. Počasí je nádherné, aby ne když je čtvrtek, dávno všichni ví, že
ošklivo je pouze o víkendu. Pokračujeme po zelené, slézáme tedy až k řece Hornád, na kterou jsme před chvílí koukali do pěkné
hloubky. Dole u řeky začíná modrá značka která kopíruje řeku Hornád až do autocampu Podlesok a je to už jedna z jištěných cest, byť jde
podél řeky. Je to vlastně trasa skalnatým kaňonem, takzvaný Prielom
Hornádu. Značka se kroutí podél řeky, občas překonává
překážky tím že nastoupá, nebo zase naopak sklesá
k řece, exponovaná místa jsou jištěna pomocí žebříků, lávek, řetězů a
roštů, které někde vedou opravdu po skalní stěně přímo nad řekou. Prostě
senzace. Asi ve čtvrtině cesty v místě kde se do Hornádu
vlévá Trstený potok a naši modrou křižuje červená
značka stoupající na Kláštorisko je malé občerstvení,
takový domeček v horském stylu na místě bývalého Letanovského
mlýna, jehož zbytky jsou tu ještě patrné. Bufet je ale zavřený jelikož je 9:45
a má mít provoz denně od 10 do 17 hodin. Vracíme se od mlýna na modrou značku
k Hornádu, pokračujeme a procházíme si tedy cca
polovinu Prielomu Hornádu
až k místu kde kolmo na Hornád začíná Kláštorská roklina. Je to už jedna z klasických
zajištěných roklí, které se chodí jednosměrně, tedy zespodu nahoru, jelikož kdo
chodí, ví ze zkušenosti že obtížným terénem se vždy jde lépe nahoru než dolů,
zvlášť po vlhkých lávkách a žebřících. Nehledě na to že v letním období
zejména prázdnin se obecně u žebříků stojí fronty i když je to jednosměrné,
vzhledem k vysoké návštěvnosti. To nás ale netrápí jelikož je začátek
května a jsme tu už na výjimky skoro sami. Stoupáme tedy Kláštorskou
roklí, a užíváme si prvních vodopádů od 3 do 15 metrů a prvních opravdových
vysokých žebříků. Cesta trvá 1 hodinu a vychází na již zmiňovaném Kláštorisku. Kromě předražené restaurace a chat
k ubytování jsou tu zříceniny kláštera, který by se dal považovat také za
jednu z místních atrakcí vzhledem k historickým faktům. Dávám si tedy
polévku za 2,50 Eur, dal bych si i řízek ale za 8,50 nejsem blázen. Pivko za 2
Eura si tedy dám, protože bez piva a tabáku není radost v baráku.
Pokračovat se odsud dá v ideálním případě na Velký a Malý Kysel což se
vyloženě nabízí, ale my si vzhledem k omezenému času a dobrému počasí
vybíráme nejvzdálenější možnost a tou je Sokolí dolina. Z Kláštoriska tedy musíme sejít nastoupanou
výšku do údolí Tomašovské Belé,
tedy brutálním klesákem po žluté značce asi o 250
metrů níže. Asi za půl hodinky jsme dole u Bieleho
potoka, jdeme po zelené značce asi 15 minut na jih a už stojíme u ústí Sokolí
doliny. Vydáváme se tedy proti proudu do rokle, která se pyšní tím, že je zde
úplně největší vodopád na celém Slovensku, tedy 75 metrů vysoký Závojový
vodopád. Je to opravdu podívaná podél celého tohoto vodopádu směrem kolmo
vzhůru vede soustava lávek, žebříků a roštů takže asi za 15 minut stojíme na
vrcholu. Pak ještě pár menších vodopádů a lávek a jsme u závěru doliny. Celá
zabere asi 1,5 hodiny. Vycházíme na náhorní rovině s názvem Glac-malá polana a Biskupské chýžky, která je vlastně
středem pomyslné hvězdy kde se sbíhají všechny doliny, jdeme tedy na sever
směrem na Hrabušice kolem závěrů Malého a Velkého
Kysele (postupně zelená, žlutá, modrá) až k závěru Suché Belé, odkud vede vracečka po
žluté k rozcestí zpět na Kláštorisko, my však
klesáme po dlouhé červené do Podlesoku a dále do Hrabušic. V Podlesoku dáváme
pivko a párek zhruba po Euru a jdeme najít naše ubytování v obci Hrabušice. Ubytováváme se v 19 hodin a zjišťujeme že
100 metrů odsud je hospoda a vedle sámoška, 300 metrů
odsud je pizzerie, kde ovšem krom pizzy dělají spoustu dalších jídel a je to
plnohodnotná restaurace (řízek, halušky, smažák atd) s cenami kolem 2-5 Euro za bohatou večeři.
Paráda.
3. den - 8. 5. 2015
Dnes je opět nádherný den, dyť je pátek. Vyrážíme z našeho ubytování přes pole po vyježděné cestě rovnou k zelené značce vedoucí k Hrdlu Hornádu. Je to jeden z oficiálních vstupů do Národního parku. Je tu budka a výběrčí poplatku na údržbu žebříků, což vzhledem k pěknému zajištění cest rádi platíme, je to za 1,50 Eura za jednodenní vstup, my si kupujeme 3 denní za 3,50 což je levnější na den v přepočtu. Vyrážíme opět podél Hornádu po lávkách a žebřících, jdeme vlastně druhou polovinu opačně směrem ke Kláštorské rokli. Na místě kde Kláštorská rokle začíná jsme asi za 1,5 hodiny a protože jsme si ji prošli včera vydáváme se vzhůru po druhé cestě, která slouží jako vracečka k této rokli a je značena žlutě. Za 40 minut jsme opět na Káštorisku. Dávám opět polední pivko a polévku a vydáváme se tentokrát už na nejdostupnější Kysele. Vybíráme si na rozcestí modré a zelené zelenou trasu, tedy Velký kysel. Cesta je klasika jako všechny ostatní rokle opět 1,5 hodiny stoupání po žebřících a lávkách kolem vodopádů a kaskád až k závěru a opět vycházíme na Glac-polana a Biskupské chýžky. Stejnou cestou se vracíme přesně jako včera. V místě kde se sbíhá Malý Kysel, Suchá Belá a Piecky tedy 3 rokle naráz je přístřešek a u něj půjčuje nějaká společnost jízdní kola, což je dobrý tah, všichni vyjdou jednu ze 4 roklí a potřebují se vrátit dolů, tak jim tu půjčí kolo a oni si sjedou do Podlesoku, kde se dají kola vrátit. Půjčovné stojí 5 Euro a ušetří vám cca 1,5 – 2 hodiny klesání po lesní cestě o téměř 300 metrů. To jde. V Podlesoku v campu opět dáváme ňamku (je zde asi 4-5 kiosků včetně restaurace) a vracíme se po silnici tedy červené značce do Hrabušic.
4. den - 9. 5. 2015
Ráno
prší. Napřed hodně, pak méně, obloha je zatažená ale ustává to. Vyrážíme tedy
k další vzdálenější dolině, tedy na nejdelší Velký Sokol. Přestože
v mapě na něm nejsou kresleny žádné významné vodopády, obrázky na stěnách našeho pokoje
slibují velkolepé zážitky. Jdeme opět do campu Podlesok,
trochu zas poprchává, tak se stavujeme na kávu, jelikož už je od 9 otevřeno.
Přímo odsud začíná rokle Suchá Belá, my však
pokračujeme po zelené směrem na jih k obci Píla,
kde začíná žlutě značená dolina Piecky a o dalších 15
minut dále také žlutě značený Velký Sokol. Mezi nimi vede červená vracečka. Zelená vedoucí k Píle je sama o sobě moc
hezká, protahuje se podél potoka skalkami a i zde jsou nějaké lávky, takže jsme
mile překvapeni, mysleli jsme že to bude jen nudná chůze k ústí Velkého
Sokola. V obci Píla je další z oficiálních
vstupů, prokazujeme se tedy platnou vstupenkou a jdeme dál. Krásná malebná
vesnička, se starou architekturou, v jednom z baráčků je restaurace,
a nabízí kotlíkový guláš za 3,50 Eura. To se nedá odmítnout. Na hodinku se
zastavujeme, a dáváme si luxusní gulášek, plná miska masa, k tomu
borovičku abychom si také pochutnali na vůni borovic. Bez toho by výlet na
Slovensko nebyl ten pravý, stejně tak jako kdyby si člověk nedal alespoň jednou
k večeři halušky. Vyrážíme dále a asi za 15 minut jsme u ústí Velkého
Sokola. Cesta dolinou se ze začátku jeví jako trasa pro maminky s kočárky,
parádní hladká pěšina po rovině. Ovšem zdání klame, pěšinka se čím dál víc
zakusuje mezi skály a místy nabízí ohromující pohled na sevření v kolmých
stěnách okolo. Přibývá popadaných stromů a cesta je čím dál víc akční. Jen
s tím rozdílem že oproti ostatním dolinám působí mnohem divočeji. Není tu
nad každým přechodem potoka lávka nebo můstek je to opravdu víc „rumunsko“ než
je v ostatních dolinách obvyklé. Vzhledem k tomu že dolina je psaná
na 2,5 hodiny jsme si nedělali iluze, že to bude brnkačka ovšem traperské
pojetí této doliny mě nadchlo. Cesta se stává čím dále tím méně průchodná, je
to opravdu putování divočinou, přelézání kmenů, procházení vodou, tu a tam je motorovkou nějaký kmen oříznutý shora „naplacato“,
aby se po něm dalo přejít jako po lávce, některý padlý kmen ve vodě supluje
s několika zářezy žebřík, někde to docela zajímavě klouže, no prostě
opravdu průchod „na férovku“ z čehož jsem nadšen
:-)). Péťa o něco méně, protože žebříky naležato a
mokré klády, které nemají žádné body k držení jsou tu běžné a pohory s tvrdou podrážkou které máme na sobě jsou na
kluzkých kládách trochu handicap, nicméně zvládáme to i s přestávkami a
občerstvením za 3 hodinky. Rozhodně nejpůsobivější průchod roklí jaký jsem tu
zažil. Je pravda ještě nikdy jsem nešel Piecky, takže
ty nemohu porovnat ale Velký Sokol je prostě svou divokostí a vysokými skalními
stěnami okolo rozhodně zážitkem. Opět se po červené vracíme přes Glac-polanu a Chyžky na rozcestí, kde včera půjčovali kola.
Začíná poprchávat tak jsme rozhodnuti půjčit si kolo a sjet než se rozprší.
Bohužel to samé si řekli asi půjčovatelé kol a už v 16:30 byli fuč,
přestože tam měli být do 17 hod. Vytahujeme tedy asi po půl hodině deštníky a
do campu Podlesok přicházíme ve slušném lijáku za
doprovodu audioefektů z náhlé krátké bouřky.
Sotva dosedáme pod stříšku na verandě restaurace, přestává pršet a vylézá
sluníčko. To člověka už asi ani nepřekvapí. Dáváme pivko a borovičku na zahřátí
mokrých partií a jdeme do Hrabušic a rovnou do
Pizzerie-restaurace na místní špenátové halušky s brynzovo-sýrovo-nivovou omáčkou. Ty jsme
si oba zamilovali. Fakt bašta.
5. den - 10. 5. 2015
Ráno
opět lije a to víc než včera, aby ne vždyť je neděle. Dokonce přemýšlíme o tom
zda nestornujeme jízdenku na noční bus a nepojedeme přes den, ale storno
poplatek se vydává jen do 24 hodin před odjezdem. Před polednem konečně trochu
přestává. Opouštíme myšlenku na Suchou Belou. Dnes musíme dojít do Spišské Nové
Vsi k večernímu odjezdu. Suchou Belou jsme si nechali záměrně na poslední
den jelikož začíná nejblíže, přímo u autocampu Podlesok. Ovšem v dešti se nám do ní nechce. Na radu
pana domácího se vydáváme neplánovaně po žluté „hřebenovce“ vedoucí od Hrdla Hornádu, tedy v místě kde jsme začínali druhý den, ale
nejde se po modré podél řeky nýbrž naopak po skále nad řekou. Cesta nás
překvapuje svou zajímavostí, to jsem nečekal. Nádherné výhledy, pěšina balancuje
nad hranou kaňonu Hornádu, takže si z výšky
prohlížíme lanové a řetězové mosty, které jsme před dvěma dny procházeli. Také
z výšky fotíme celou Kláštorskou rokli za níž by
snad při méně zalistění mohlo být vidět i Kláštorisko. Vidíme kosatce na místě zvaném Ihrík, což je nejteplejší místo v celém Slovenském
Ráji vzhledem ke své poloze skalního výběžku orientovanému k jihu. Poté
žlutá značka pozvolna klesá do sedla, kde se spojuje u Trsteného
Potoka s červenou a modrou značkou u Hornádu,
kde jsme už byli první den a kde je o 100 metrů dále bufet. Mraky se opět
nebezpečně stahují, jdeme tedy k bufetu, dnes je otevřeno a dáváme pivko a
borovičku. Jen tak tak, jelikož se zase rozlilo. Asi
45 minut čekáme než silný déšť povolí do slabého mrholení a vyrážíme dále po
modré podél Hornádu na Spišskou Novou Ves.
K rozcestí Pod Tomašovským výhladem
musíme tedy po cestě kterou jsme první den šli opačně, ale je to jen pul
hodinka a za rozcestím pokračujeme po modré dále až do osady Čingov. Je zde také restaurace a možnost ubytování
v jakési horské chatě či spíše dvou chatách po asi 8 lidech za 9 Euro.
Dáváme si klobásu a na střeše slyšíme opět neúprosné dunění deště. Lije jako
z konve tak dáváme další borovičku na úspěch akce a také na ukrácení času.
Asi po 45 minutách se liják opět umírňuje, tak vyrážíme dále. Za hodinku jsme
ve Spišské Nové Vsi, v pohodě a téměř za sucha. Přicházíme na autobusák, zjišťujeme odkud nám to jede a jdeme do
vedlejších ulic najít restauračku. Asi po dvou
pokusech kde nevaří, nacházíme takovou obrovskou restauraci, spíš jak
konferenční sál se spoustou míst k sezení. Vypadá to tu jak „za socíku“, včetně paní co tu evidentně prožila všechna období
od starověku až po novověk, tedy ne že by byla nějak stará, ale prostě celá ta
restaurace včetně ní vypadala vyloženě v „retro“ stylu :-)) Každopádně v jídeláku nás zaujal „talíř pro dva“ za 10 Eur. Přinesla
báječně velký šišatý talíř se spoustou hranolků, zeleniny a několika druhy mas,
no prostě finální rozkroj hodný králů. Taky jsme si to zasloužili. Ve 20:00
jsme na nádraží autobusové dopravy. Bus přijíždí s 10 minutovým zpožděním,
ale budiž. Lepší něco než nic. Když už se dráhy rozhodli, že vlak Excelsior co jezdil odsud až do Plzně zruší, tak přišly o
dva věrné cestující. Změna je život i když je to změna k horšímu. Bus se
rozjíždí, v telce běží nějaká komedie, lidi podřimují, zastavujeme v Popradu a ještě tuším v Žilině, a pak už spím a
najednou je Brno. Prahu nevím vůbec.
6. den - 11. 5. 2015
Je 5:55 a náš bus zastavuje v Plzni. Sice to nebylo pohodlí jako na lehátku v „ležadlovém vozni“, ale dětma nezatopíš a tak zaplať pánbůh za ty dary že to ty busy vzaly za ty vlaky. Jdeme rovnou do práce a už se moc těšíme až se do Slovenského ráje vrátíme. Je to opravdu úchvatná část Slovenska, obsahující v jižní části například Dobšinskou ledovou jeskyni, navazující vlastně plynule sedlem Vernár na východní hranu Nízkých Tater, takže je na co se dívat. Rokle, vodopády, žebříky, dobré jídlo i pití, výhledy na Nízké a zejména celé Vysoké Tatry. Proto je v nadpisu uvedeno 1 část, jelikož minimálně Suchá Belá, Piecky a Malý Kysel nám zbyly jako dluh a také námět pro další výpravu a tedy pomyslnou druhou část tohoto povídání.