SLOVENSKO – Malá (Kriváňská) a Velká Fatra (5.6. - 14.6.2009)

 

 

Sestava:    Vašek Lopata, Ilona Ubryová

Doprava:   vlak – přímý spoj Plzeň – Košice, výstup v zastávce Žilina

                   bus – z Žiliny do obce Terchová respektive k hotelu Diery, nástup na tiesňavy

                   přesun vlakem z Malé Fatry na Velkou Fatru, Strčeno – Ružomberok – odtud vede na Malino Brdó i lanovka což není špatné,

                   nástup lesem po silnici je nuda, jen se musí přijít v období kdy je v provozu a ne jako my co si to pak musíme vyšlapat těch 400 výškových

Ceny:  ceny na Slovensku asi tak jako u nás akorát už v Eurech, některé věci jsou citelně levnější… třeba cíga

            takže pivo na horských chatách kolem 0,80 – 1E

            jídlo na chatách – vepřový řízek, vepřoknedlozelo, guláš, halušky – do 3 Euro, párky, vajíčka, klobása - kolem 1,50 E

Ubytování:  v horských chatách –bydlení přímo v chatě v pokoji stojí kolem  5 - 9 Euro, na podlaze je to levnější, stejně jako ve vlastním spacáku.

                    ve stanech bydlet lze, pokud najdete vhodný plácek, zejména ve Velké Fatře není problém, je to oficiálně dovoleno správou

                    národního parku „v okruhu do 50 metrů od stávajících objektů jako chat salaší atd“ - čili všude, jen ne moc na očích, uprostřed hor už to nikdo neřeší

                    v salaších – salaše jsou většinou otevřené a slouží krom pastevců i turistům, výhodně lze přespat, většina z nich má kamínka, palandy,

                                      venku bývá ohniště s dostatkem suchého dřeva okolo, seznam se dá najít i na netu

Mapy: mapy lze sehnat bez problému i přímo na horských chatách, nebo kdekoliv v mapách i u nás

Značení cest: stejné jako u nás

Jazyky: s naprostou většinou Slováků se domluvíte česky :-))))

 

 

FOTOGALERIE - ZDE

 

 

1. den - 5. 6. 2009

 

Je pátek večer a my sedáme do našeho nejoblíbenějšího vlaku Excelsior (R440), který nám jede s lehátkovým vozem bez přestupu z Plzně až na Slovensko, tedy do Košic, čili naprosto dokonalý spoj jak do Tater tak do Fater. Jdeme se natáhnout a usínáme s nádhernou představou, že se ráno probudíme už pod horama.

 

2. den - 6. 6. 2009

 

V půl sedmé ráno se budíme a jsme na místě. Vystupujeme v Žilině, popocházíme pár kroků na autobusák a dáváme kejvičku. Kolem osmé jedou busy , i ten náš, takže za chvíli projíždíme obcí Terchová což je jedno z nástupních míst. Kousek za Terchovou je hotel Diery, odkud vede modrá značka přes Tiesňavy Dolní a Horní Diery na hřeben. Bohužel jsme si spletli bus, takže místo k hotelu nás to zavezlo do obce Stefanová, která je také za Terchovou, ale víc do hor, takže se k modré musíme ještě půl hodinky posunout po žluté a narážíme na ní v sedle, přímo mezi Dolními a Horními Dierami. Je tu salaš, která je zrekonstruovaná, moc hezká a slouží jako bufík s občerstvením. Necháváme tu těžké batohy a jdeme si projít dolné Diery aby nám nic neuniklo, a cestou zpět se vracíme po žluté přes Nové Diery. Je to soustava soutěsek, mezi skalami podél potoků a vodopádů, takže jsou tu žebříky a lávky a je to velice pěkné a působivé. Vyzvedáváme si batohy a již podle původního plánu pokračujeme po modré přes Horní Diery na hřeben do sedla Medzirosutce. Opět se jedná o soustavu žebříků a lávek, některé úseky po skále jsou navíc jištěny řetězem takže s tím těžkým báglem je to docela kolna. Po zdolání soutěsek konečně vylézáme na louku na hřebeni v sedle Medzirosutce, vlevo od nás je v mracích Malý Rozsutec, vpravo Velký Rozsutec. Koukám na to jako Rozsutec a nevím zda mě nešálí zrak. Skutečně jsou mraky tak nízko, že nahoru nemá cenu chodit, takže traverzujeme Velký Rozsutec po modré, pěšina jde pěkně lesem je to paráda a vycházíme za Velkým Rozsutcem v sedle Medziholie. Před námi je další dominantní vrchol v řadě, tedy Stoh. Opět se nabízí traverzová žlutá kolem Stohu, což nám přijde jako dobrý nápad a nedbáme ani popisu nějakých kluků, kteří popisují na netu tuto cestu jako blátivou past po dešti, ani cedulí STOP, které jsou na začátku cesty natlučené na stromě. To je nějakej blaf říkáme si a jdeme dál, přece nepolezem přes ten kopec nahoru a dolu. Informace ovšem nelhali, naštěstí nebylo po dešti ale i tak to bylo ostré. Skutečně tento svah je plný bláta, šlapem v té kaši po kotníky, ujíždí nám nohy dolů a čekáme kdy se v tom někdo z nás vyválí. Prošli jsme to, ale za značnou dobu a zflákaní blátem až na záda. Cesta se po chvíli napojuje znovu na červenou hřebenovku od Stohu, a začínáme stoupat pomalu ale jistě už na opravdový souvislý holý hřeben. Bohužel od jihozápadu se žene bouřka, takže když se dostáváme na vrcholek Grůň, k chatě pod Chlebom kam jsme chtěli dojít je to nejméně 3 hodiny a přesně směrem do té bouřky. Koukáme dolů a vidíme pod kopcem 400 metrů pod námi chatu Pod Grůňom. Nadávám jako želva v říji, přeříkám všechny nadávky a posílám bouřku nejméně 100x do zadního otvoru, ale jsem nucen udělat to nejhorší co lze…. Sešlapat po prudkém svahu sjezdovky 400 výškových metrů s vidinou, že je zítra budu s tím těžkým báglem nastoupávat. Kolena dostávají pořádně zahulit, kotníkům se zdá o čertech a morálka klesá jak ohanbí po vyvrcholení. Do chaty docházíme již za drobného deště kolem 8 hodiny večer, úplně vyřízení… naštěstí maj „chaluhy“ jak jsem pracovně nazval halušky a dobré pivko a točenou kofolu, takže si dáváme oraz a zjišťujeme, že chata je velice příjemná pěkná horská bouda a ubytováváme se v pěkném pokojíku za 8,50 i s povlečením. Když usínáme, venku řádí bouřka, ukrutná fudžavice a blesky.

 

3. den - 7. 6. 2009

 

Ráno už je počasí poměrně dobré i když mraky nad hřebenem pořád visí. Vydáváme se po té zpropadené sjezdovce opět nahoru a za hodinku a čtvrt jsme na tom samém místě co včera, jen zpocení jak bobři. Od jihu hřeben drží vrstvu mraků, směrem k severu je bez mráčku. Jdeme tedy po hřebeni směrem k chatě Pod Chlebom, v sedle před vrcholem Chleb odbočujeme po žluté po svahu dolu pod kopec k chatě. Je to taková divná cesta ve svahu, téměř neznačená a dost to klouže. Ilona konečně hází placičku a já vyhrávám soutěž o čistšího turistu J. Před chatou je vydatný pramen průzračně čisté vody, v chatě výborná restauračka, mají gulášek, knedlovepřozelo a řízek za 3 E, párky ,klobásu, vajíčka za 1,50 a pro opravdový trempíře chleba se sádlem a cibulí za 0,50. Ubytování je naprosto bomba, za 9 v posteli s povlečením, za 6 v posteli s vlastním spacákem, a za 3 na půdě na matracích. Bereme matrace a ušetřené penízky proměňuji za pivko. Je celkem málo hodin, tento úsek jsme měli v plánu ještě předešlý den, takže spíš čekáme na večer, a doufáme že se vylepší počasí. Od chaty je krásný výhled na Roháče, Nízké Tatry a Velkou Fatru , fakt moc hezky umístěná.

 

4. den - 8. 6. 2009

 

Ráno v 5 hodin vylézám z vikýře na půdě a koukám jako péro z gauče, neb to co je vidět okolo se nedá slovy popsat. Mraky jsou hluboko pod námi a pohled na vrcholky roháčů vystupujících z mrakové peřiny je více než famózní. Nemůžeme se těch  pohledů nabažit a fotíme jak o život, sluníčko vychází a je luxusně modrá obloha do které se za námi vypíná nejvyšší vrchol Malé Fatry – Velký Kriváň (1716 m.n.m). Od chaty je to na něj hodinka cesty, takže se těšíme na pohledy shora. Rychle vaříme nudlovku a kafe a frčíme po zelené zpátky na hřebenovku do sedla, kam z druhé strany bohužel vede lanovka, naštěstí je pondělí brzo ráno a nepremává. Užíváme si na hřebeni parádního ranního ticha a hlavně výhledů, všude okolo jsou hory jako na dlani. Jsme z toho naprosto vykloubení, neb ten hlavní hřeben mezi malým a velkým Kriváněm je paradní vysokohorská scenérie svahů s loukami a kosodřevinami, zbytky sněhových polí a malých potůčků lemovaných blatouchy. No prostě neskutečná pastva pro oči. Všude jarní květena spousta barev a k tomu totálně modrá obloha. Dáváme vrcholové cígo na Velkém Kriváni a kocháme se mrakovou peřinou která z jihu oblévá Fatru jako velký oceán. Hřebenovka pokračuje směrem k malému Kriváni a je to prostě nádhera, lehce se houpe terénem, udržuje výšku a souvisle přecházíme až na druhý nejvyšší vrchol Malý Kriváň. Hřebenovka pokračuje dále po ostrém hřebínku po skalách na Bílé skály, kde se naprosto elegantně protahuje kosodřevinou a překonává jednotlivé skalní výstupky. Opět  je to pastva pro oči. Posledním vrchem hřebene je vrch Suchý, od něhož pak hřebenovka opět prudce klesá dolů směrem ke Strečnu. Ve výšce téměř 1100 m je tu nádherná chata Pod Suchým, opět klasická horská, takže bydlíme zas za 5 E ve vlastním spacáku. V restauračce to opět zavání párečkama takže neodoláme.

    

 

5. den - 9. 6. 2009

 

Ráno vyrážíme dolů dál po značce, která je sice hřebenovka, ale musí projít přes Strečanský priesmyk, čili je nutné sejít až k Váhu. Dále nestoupává do druhé poloviny Malé Fatry, která je ovšem nižší a ne tolik pěkná, proto docházíme k vlaku a posunujem se do Ružomberoku, kde jsme si určili nástupní místo na hřeben Velké Fatry. Původní plán že se otravných 400 výškových metrů nahoru lesem svezem lanovkou na Malinó Brdo zkolaboval na tom, že sezóna pro lanovku měla začít až za 3 dny. Takže past na nás. Jdeme tedy po uzounké asfaltce která se kroutí podél lanovky nahoru po svých a nadáváme na ty chrbáty, že maj sezonu nějak šejdrem. Na Malino Brdó docházíme kolem 6 večer, a už se nám dál jít nechce. Podle informací z netu je tu turistická chata Májekova s přespáním za 250 korun. Jenže ouha, chatař má asi taky ještě mimosezónu , neb tu sice je, ale nepremává… což jsme si také přečetli na netu, že na tuto chatu není spoleh a že má otevřeno jen sporadicky a víceméně o ní kolují jen kritické poznatky. Vedle chaty je ještě hotel, ale stojí 30 euro na noc a protože nejsme padlí na lebku, tak si pouze natáčíme vodu do petky a jdem si užít náš oblíbený sport, vylézání sjezdovek s těžkým báglem. Sjezdovka je zas 400 metrů nahoru, no hnus. Ale na druhou stranu jsme tímto na hřebenové cestě a můžem začít hřebenovku. Jdeme po loukách mezi lesy přes sedlo Vtáčnik, a už za soumraku kolem 21:30 docházíme do sedla Šiprůň, kde je povoleno tábořit. Kdybychom si všimli Maťovy salaše ve svahu pod námi i s pramenem vody, nemuseli bychom ani stavět stan…

 

 

 

6. den - 10. 6. 2009

 

Za úsvitu Ilča opět fotí okolí a já chrápu neb toho bylo předešlý den dost. Vaříme zase nějakej vietnamskej hujer a pomalu sušíme stan na vycházejícím sluníčku. Vydáváme se po zelené dál po hřebeni, a asi po 2 hodinkách docházíme k vojenské zotavovně Smrekovica. Je to několik budov. Jedna z nich byla předělána na turistickou chatu, takže to je vcelku pozitivní věc. Jedna z budov je také restaurace a protože je skoro čas oběda, dopřáváme si famozní řízek s bramborem. Poté jdeme dál po zelené kolem hotelu Smrekovica, který kupodivu krajinu nijak nehyzdí , je to malá stavbička dobře zapadající do lesního okolí. Je tu také pramen vody. Dále pokračujeme po lukách po hřebínku a v okamžiku kdy traverzujeme vrchol kopce Rakytov  se spustí bouřka a padají kroupy. Stojíme pod stromem v pláštěnkách do kterých slušně zatéká takže nic moc. Během chvíle je na cestě vrstva krup a kolem slušně mlátí blesky. Ještě že jsme nešli přes vrchol… brrr.. Asi za půl hodinky je klid a vylézá slunce. Takže jdeme dál kolem skal Čierný kameň až do sedla Ploskej. Ploská je výrazný kulatý vrch na vrcholu placatý a je to vlastně jedna velká pastvina tahle centrální hřebenová část. Vrchol ploskej opět traverzujeme a v podvečer dorážíme na chatu Pod Borišovom. Je to opět moc hezká chata, nocleh za 6,50 myslím, ale hlavně nikde žádná cesta. Je to skutečně dodnes nosičská chata, kam chatař vynáší zásoby na zádech. Přesto jsou ceny až kupodivu nízké , pivko za 1, párečky asi za 1,30, no prostě špica. Chata uprostřed hor, kolem nic než svahy , přímo v centrální části hřebene, prostě senzace.

 

7. den - 11. 6. 2009

 

Další den je opět úplně jasno, od rána svítí sluníčko a nás čeká nejhezčí pasáž celý centrální holý hřeben s nejvyššími vrcholy. Vyrážíme od Borišova nadlábnutí zase nějakou těstovinou z pytlíku a já tajně doufám že si u salaše pod Suchým upeču salám co ho táhnem už skoro týden sebou pro tento případ. Traversem se dostáváme od chaty zpět na hřebenovku po modré do sedla Kýšky. Hřebínek je naprosto famózní a při pohledu na ovečky v kopcích, široké náhorní louky a smrky téměř až na hřeben se mi vybaví zážitky z rumunských Karpat. Opravdu v této části Fatry to rumunské Karpaty velice připomíná. Kolem dokola jen hory, nikde vidět civilizaci. Za chvíli jsme u salaše pod Suchým ale už tu bydlí nějaký Polák. Asi jsme ho probudili, je sice už 8 hodin ale vypadá, že neví kde je, tak ho radši necháváme dospat a vzdalujeme se od salaše dál po hřebeni. Cesta se protahuje kolem Suchého vrchu, kdy jsme si neznačeným ale vyšlapaným traversem zleva cestu spíš prodloužili. Nicméně za chvíli jsme zpátky na hřebeni a navíc jsme našli pramen ve svahu, takže to bylo k něčemu dobré. Za chvíli už stojíme na nejvyšší hoře Velké fatry tedy Ostredoku (1592 m.n.m). suprové výhledy, tak se chvíli zastavíme a kocháme se. Cesta pokračuje po hřebeni který je fantasticky rovný , pěšinka je travnatá, jde se výborně až na druhý nejvyšší vrchol Križná, kde stojí nějaký vojenský objekt se satelity. Zde jako by hlavní hřeben odbočoval doprava, rovně se kopce už jen svažují dolu. Pokračujeme tedy po hřebeni do sedla Kral’ova studňa, kde je opět velice známý a vydatný pramen luxusní vody. Kousek odtud je zas malý horský hotýlek, z něhož vychází výprava frantíků, zrovna když vaříme bramborovou kaši a přemýšlíme jestli to stihnem než začne pršet a mají namířeno na Križnou… no asi dobrej oddíl. Dovaříme, dobíráme vodu a frčíme kousek výš po zelené do protilehlého sedla pod Smrekovem. Podle manuálu se tu smí stanovat, jenže my nalézáme malý sroubek značka vede přímo k němu. Uprostřed je ohniště kolem lavice, docela pohoda. Když se ale dívám za sedlo dál po směru, zdá se mi že vidím ještě jeden domeček. Jdeme k němu, je to zřejmě zase salaš, ale podstatně lépe postavená, s postelema a kamínkama, no prostě luxusní bejvák. Zůstáváme tu a za chvíli začíná opět pršet. Oheň opět tedy nebude a vzteky dojídám zbytek salámu určeného k opečení. Vaříme a kocháme se nádherným výhledem oknem ze salaše přímo na louky, kde po chvíli spatříme myslivce. Kolem 10 večer myslivec skutečně klepe na dveře a ptá se, jestli máme ještě fleka, že nějak pozoroval jeleny a zapomněl sejít do doliny. Postele jsou tu 4 takže není problém, tak s ním ještě 2 hodiny při svíčce kecáme, vypráví nám o medvědech a jelenech a prasátkách, docela zajímavé.

 

8. den - 12. 6. 2009

 

Myslivec se ráno v půl páté hrne ven že jde pozorovat stádo srnců, takže se s ním loučíme a ještě spíme. Je zataženo a vypadá to na déšť. Naštěstí se to kolem 9 vykousalo a tak se vydáváme na cestu po zelené dolu z hor. Cesta je docela hustě zarostlá bukovým podrostem takže se musíme obstojně prodírat. Navíc každou chvilku je přeháňka, takže se občas schováme pod stromy. Po největším klesání se cesta rovná a přechází v lesní kamenitou uježděnou cestu, v místě kde začíná, vyvěrá celkem pěkný pramínek, tak dáváme sváču. Touto dolinou podél Blatnického potoka scházíme odpoledne až do vesnice Blatnica, a ptáme se na ubytování. Nějakej týpek nás posílá do chatové osady Gader, kde jsou údajně turistické chaty. Nacházíme tam však dost nóbl hotel a v recepci si připadám fakt podivně. Kolem chodí lidi ve smokingu, i malé děti mají sáčko a kravatu, paní v saténových šatech a vůněmi jak kdyby vykradla parfumerii. Ze mě padá listí a jehličí když se pohnu, a na sobě mám děravé kalhoty a boty od bláta. Fakt sem nepatříme. Bereme dráhu a jdeme vesnicí dál dolů od hor. Na křižovatce vidíme ukazatel na autocamp Blatnica s turisticku chatou. Zas prší tak se schováváme do nějaké nálevny a konzumujeme pivko. Když se přeháňka uklidní jdeme dál a štastně docházíme do campu. Chata je úplně super, prostá a jednoduchá, dlouhá chodba s pokojíky, a každý má svou vlastní sprchu a WC. Paráda. A stojí jen 8 E a to i s povlečením. Útulná restauračka nabízí opět samé dobroty a pivko. Takže se trochu rozšupujem neb druhý den máme v plánu návrat k hlavní trati a prohlídku Strečna a večer domu.

 

9. den - 13. 6. 2009

 

Ráno vyrážíme od chaty, směrem k vlaku, který je ještě asi 8 km takže jdeme přes obec Mošovce do Turčianských Teplic , cestou potkáváme modrou značku která nás zavede na nádraží. Vlakem motorákem lidově řečeno „kovbojákem“ jedeme do Vrútek, odkud popojíždíme osobákem do Strečna. Po červené hřebenovce ze které jsme před 3 dny sešli stoupáme nahoru k hradu a bohužel zjišťujeme že to není uplná zřícenina, ale celkem zachovalý hrad, takže je zde průvodce a platí se vstupné 3 Eura. Né že by to bylo moc ale bohužel nám došli finance, takže se před bránou otáčíme a loudáme se zpátky dolu. Pod hradem za posledních 40 centů kupuji korbáčky a Ilona za Euro dvě malé kofoly. Zajímavé je že na Slovensku stojí nealko (třeba kofola) míň než pivo.. ne jako u nás kde je obyčejná perlivá voda 2x dražší. Máme čas je teprve 5 odpoledne a vlak z Žiliny do Plzně nám jede až ve 21:37. To nás přivádí na myšlenku dojít ze Strečna do Žiliny pěšky podél Váhu. Je to asi 10 km a podél řeky vede hliněná cesta kterou hojně využívají lidé k táboření v přilehlých chatkách a maringotkách a zejména k rybaření. Prakticky každých 50 metrů sedí rybář. Jdeme asi do půlky a pak se zdá že máme málo času, tak vycházíme na silnici, bus jede bohužel naprosto nešikovně takže stejně jdeme pěšky a na nádraží v Žilině přicházíme přesně s příjezdem našeho vlaku. Vyšlo to parádně rovnou nastupujeme a za 15 minut už sedíme v lehátkovém voze a vlak se dává do pohybu.

 

 

10. den - 14. 6. 2009

 

Vlak přijíždí do Plzně v neděli v 6:50, je krásné ráno a je to až neuvěřitelné, že ještě před tím, než jsme šli spát jsme byli obklopeni horami a najednou ruch města….no nic, už se těšíme až si někdy dáme tu jižní polovinu Malé Fatry. Navíc jsme okoukli že plavba na voru Strečanským průsmykem stojí 10 E, ze Strečna vás odvezou na start a provezou na voru nejhezčím úsekem takzvanou Strečanskou meandrou zase zpět do Strečna. Takže asi zase v červnu… žádné davy lidí, všechno v květu, no prostě paráda…

 

 

 

 

 

FOTOGALERIE - ZDE