POLSKO – Vysoké Tatry (25.9. - 29.9.2009)
Sestava: Petr Tauchman, Ilona Ubryová, Vašek Lopata, Jirka Konečný
Doprava: jelikož jsme na polskou stranu přešli ze slovenské části Tater, je doprava vlastně shodná s cestami na Slovensko
takže optimální je jet některým z nočních vlaků na trase Praha - Košice
Ceny: ceny jsou na polské straně Tater asi tak stejné jako na Slovenské
takže pivo na horské chatě Morskie Oko 7 zlotých (1 Euro je asi 4,50 zlotých)
coca-cola 0,5 PET láhev 4,50 zl. ( 1 Euro)
ubytování na této chatě 12 Euro
Ubytování: chaty jsou na polské straně Tater velice hezké, jedna je přímo u jezera Morskie Oko, jedna např. o pár kilometrů dál
u jezera Przedni Staw, což je menší jezero hned vedle nádherného Vielky Staw
ve stanech by se přespat asi taky dalo zejména pokud by se člověk někam uklidil, ale to jsme nezkoušeli, my jsme si to dali
pod širákem, neb to počasí dovolovalo J
Mapy: mapu jsme měli klasickou slovenskou mapu Vysokých Tater, je v ní i převážná část polské části
Značení cest: to je také klasika, barvy jako u nás nebo na Slovensku
Jazyky: s naprostou většinou Poláků se domluvíte kombinací češtiny a ruštiny, případně anglicky
1. den
- 25. 9. 2009
V pátek odpoledne jak už to u nás bývá zvykem začala naše malá prodlouženě víkendová akce, jen s tím rozdílem že vlakem jsme tentokrát jeli jen do Kolína, kde nás nabral Petr u vlakového nádraží a odtud jsme pokračovali autem. Ne že by to bylo v něčem lepší, ale prostě noční vlaky na Slovensko byly díky prodlouženému víkendu a pondělnímu svátku už 3 dny před odjezdem beznadějně vyprodané. Tím jsme si potvrdili posléze že cestovat na Slovensko autem je naprosto o ničem. Místo v autě je minimální, spát se v něm nedá, jelikož auto stále brzdí rozjíždí se a prudce zatáčí, navíc není ani rychlejší neb vlak frčí pořád a nebrzdí ho žádné průjezdy vesnicemi. Popojeli jsme do Vysokého Mýta kde jsme ještě nabrali Jirku. To už bylo téměř jedenáct večer a čekala nás celá noc, kdy musel vždy jeden řídit.
2. den - 26. 9. 2009
Ráno
v půl šesté konečně dorážíme do Štrby. V podstatě na minutu stejně
přijíždí vlak, kterým jsme chtěli původně jet. Ve Štrbě čekáme na zubačku která
nás vyveze na Štrbské pleso. Zubačka stojí 1 Euro, takže pohoda, jede v 6
takže ani nečekáme dlouho. V 6:15 jsme na místě. Vydáváme se po červené
značce k Popradskému plesu, což je výchozí místo pro náš dnešní cíl, 
vrchol
Rysy. Těším se že konečně uvidím legendární chatu pod Rysmi.
Ovšem už přeplněné vlaky dávali tušit, že cesta na Rysy v tento víkend a
ještě za nádherného slunečného počasí bude maso. A skutečně bylo. Zhruba po
hodině jsme u Popradského plesa a v místním horském hotelu si dáváme
snídani. Jsme z auta dost unavení a náladu nám kazí obsluha která
připravuje míchaná vajíčka 45 minut a ještě je připálí. Otráveně platíme a
jdeme na rozcestí cest, kde už je patrné že stejný nápad dnes měli asi všichni
návštěvníci Tater. Ohromný klikatý had lidí se vine po červené značce směrem
vzhůru, kolem Žabích ples až k chatě pod Rysmi Tato chata je nejvýše
položenou chatou na celém Slovensku, respektive celých Tatrách, polskou stranu
nevyjímaje (2250 m.n.m). Chata je nosičská, náklad tahají místní nosiči na
hřbetě, zatímco takzvaní „turisté“ 
kteří
připomínají závodníky nemají zpravidla ani malý batůžek a cesta nahoru
připomíná trochu soutěž kdo tam bude dřív. U přeplněné chaty zastavujeme,
odkládáme na chvíli těžké batohy, jelikož na rozdíl od závodníků máme věci na
táboření venku a dáváme si džus za 1 Euro. Ceny na této chatě jsou nevídané na
to, jak je těžko dostupná pro zásobovače. Nocleh 14 Euro, pivo 2 Eura, párky 2
Eura, polévka atd.
Had lidí dávno obsadil vrchol Rysů, další lidé stále přicházejí takže se řadíme do kolony a těšíme se, že až přejdeme na vrcholku Rysů polskou hranici situace se zlepší, jelikož se všichni budou vracet stejnou cestou zpět. Na vrcholu to připomíná mraveniště, takže se moc nekocháme, beru si kámen z nejvyšší hory Polska a začínáme sestupovat za hranici. Jsme v Polsku. Situace je malinko lepší, ale ne zase o tolik, neb Poláci se taky masově vypravili na túru. Nutno podotknout že výstup na Rysy z polské strany je o poznání náročnější. Slovenskou pohodovou pěšinku zde nahrazuje strmá stěna ověnčená řetězy po kterých se pomalu spouštíme dolu a zejména protijdoucí lidé dost komplikují sestup s těžkými bágly. Ale co se dá dělat. Převýšení je větší než jsme čekali, k prvnímu jezeru přímo pod stěnou Rysů je to téměř 1000 výškových metrů. Docela se těšíme až už budeme dole. Jsme nevyspalí, což působí velkou únavou a neleze se nic moc. K chatě u Morskieho Oka dorážíme už za soumraku a máme toho plný kecky. Kupodivu i v tom masovém kolotoči se nám daří na chatě se ubytovat a to nám vylepšuje náladu. Jirka s Petrem jdou zalehnout, odřídili celou cestu a je to znát. My s Ilonou jdeme ještě dolu do restaurace, ochutnáváme místní pivko a pozorujeme polský horský ruch, docházejí další lidé s čelovkami a ti co se už nevejdou do postelí ukládá paní správcová na zemi v předmístnosti mezi restaurací a vchodem do chaty. Kdosi dotáhl kytaru, takže jsou ke slyšení některé hity v polštině což nás baví a pobaveně to pozorujeme. Ve 22 hodin se zavírá a jde se spát, tak jdeme taky.
3. den - 27. 9. 2009
Ráno
je opět nádherně modrá obloha a stěny nad jezerem vypadají vskutku impozantně,
ani se nechce věřit jaké výšky jsme sem
slezli. Vyrážíme kolem 9 od chaty po
žluté značce směrem do sedla Szpiglasowa przelecz, což je sedlo pod hraničním Hrubým štítem a odsud
jako a dlani celá Dolina Pieciu Stawów
Polskich, která je fantastická tím že jsou v ní
vedle sebe hned 3 nádherná velká jezera. Z tohoto sedla jsou fantasticky
vidět a pěkné slunečné počasí výsledný dojem ještě umocňuje. Cesta pokračuje do
doliny kousek je jištěn krátkými a o poznání schůdnějšími řetězy, takže za půl
hodinky jsme v dolině. Vede přímo mezi dvěma jezery Czarny
Staw a Wielki Staw. U potoka který jezera spojuje dáváme pauzu a pojídáme
něco ze zásob. Voda je průzračná a na chuť fantastická, takže si užíváme
horskou 
pohodu.
Pokračujeme po modré která vede pozvolným nástupem až o sedla pod vrcholem Swinica. Teprve tady si všímám cesty v protějším
svahu, která vede evidentně zpátky na slovenskou stranu. Není v mapě
značená žádnou barvou, ale vypadá naprosto schůdně a po konzultaci s mapou
je nám jasné, že to je nejlepší způsob jak se vrátit na slovenské území.
Vracíme se tedy po modré zpět do doliny, ale ne až dolu a nad jezerem Wole Oko které v ohybu modré zatím není vidět uhýbáme doprava míříme mimo znčky k cestě, která byla vidět že vede do Hladkého sedla, což je nejnižší a nejméně strmé sedlo široko daleko a tvoří předěl mezi Vysokými a Západními Tatrami. Ze slovenské strany do něho vede červená značka, ale z polské ne, což nechápeme, pěšina je naprosto zřetelná a evidentně používaná. U malého jezírka Wole Oko dobíráme vodu a škrábeme se nahoru do sedla. Proti nám si vykračuje kamzík a vůbec ho nevzrušujeme, je od nás asi 30 metrů a klidně se popásá. V sedle jsme asi za 10 minut, je opravdu na pohodu a otvírá se před námi krásný pohled na Roháče, čili Západní Tatry, vlevo od nich Vysoké Tatry s impozantním Koprovským štítem. Koprovou dolinou která tyto dvě pohoří odděluje je nádherně vidět v dálce téměř celý hlavní hřeben Nízkých Tater. Pohled opět umocňuje zapadající slunce. Scházíme pár metrů na slovenskou stranu a na prvním rovném travnatém plácku rozbalujeme tábor. Jednoduchý přístřešek z igelitové plachty bude dnes naší horskou nocležnou. Uléháme ve výšce kolem 1990 m.n.m. a koukáme na oblohu posetou hvězdami. Neznám nic hezčího než to ticho hor kolem, do kterého sice něco bručí, ale uklidňujeme se tím že na medvědy jsme příliš vysoko nad hranicí lesa J a že to bude asi jelen.
4. den - 28. 9. 2009
Ráno
je opět jako malované, sluníčko a modrá obloha. Seškrabáváme námrazu
z igelitové střechy, děláme čaj pro zahřátí a rychle balíme pro případ že
by tu chtěl opruzovat někdo z „ochranářů“. Kocháme se východem slunce a fotíme o sto
šest. Cesta pozvolna sklesává na rozcestí s červenou značkou, která je
odbočkou k Vojanského vodopádu a do Temnosmrečinské
doliny se dvěma velkými plesy. Kousek po ní jdeme a z dálky fotíme
vodopád. Dále pokračujeme v sestupu na rozcestí s modrou značkou,
která se táhne celou Hlinskou dolinou a ve finále nestoupává do 2180 m.n.m. kde
přechází Vyšné Koprovské sedlo. Zde je odbočka na Koprovský štít, to je pro nás ovšem časově nereálné a taky
už toho máme docela dost, takže pokračujeme sestupem k velkému Hlinkovu
plesu, které je ze sedla opět jako na dlani. Cesta schází do Mengusovské doliny a po chvíli jsme na rozcestí
s cestou na Rysy kde jsme byli před třemi dny. Scházíme tedy po červené
zpět k Popradskému plesu a odtud ke Štrbskému.
Zde se hladoví vrháme v restauraci vedle nádraží na colu a jídlo, každý si dává dvě večeře a paní co vaří nestíhá nosit na stůl. Nicméně si nás pochvaluje, jací jsme jedlíci a lituje, že musíme dolů k autu. My taky, moc se nám tu líbí jako ostatně vždy když jsme tu. Zubačkou míříme dolů do Štrby kde máme vozidlo. Kolem 19 hodiny už jsme zas na silnici a suneme se směrem k Žilině. V řízení se opět střídáme a vypadá to zase na probdělou noc.
5. den - 29. 9. 2009
O půl jedné v noci dorážíme do Vysokého Mýta a vykládáme Jirku, který ráno jede na služebku, takže nic moc vyhlídky, ale nešlo to jinak. Za další 2 hodiny dovážím náš vůz do Kolína, kde končí naše autocesta a Petr je doma. Taky se moc nevyspí. Zato my s Ilonou stepujeme ve 3 ráno na nádraží v Kolíně a myšlenka na to, že v 7 máme být práci v Plzni je dost hořká. Nastupujeme do vlaku, kterým bychom ze Slovenska přijeli a závidíme lidem v lehátkových vozech. Ve 4 jsme v Praze, bohužel rychlík na Plzeň nečeká a o 2 minuty ujíždí. Dáváme tedy v automatu kafe a kupuji si bagetu k snídani, pokud se to dá nazvat snídaní. V 5 nastupujeme do vlaku a doufáme že nebude mít moc zpoždění. Bohužel vzhledem ke stavbě koridoru nabíráme čistou hodinu. V 8:00 jsem v práci. Odkládám bágl, převlíkám se do čistého a při mytí na WC sděluji udiveným kolemjdoucím co tam vyvádím a odkud jsem přijel. Ale to už u mě asi jiné nebude.