POLSKO – Beskid Zywiecki – 3. část (28.01. - 31.01.2016)
Sestava: Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: jelikož nám posunem časů a zrušením lehátek dráhy znepříjemnili cesty na Slovensko, začínáme novou éru a jezdíme přes Krakow. Lůžko do Krakowa 500 Kč dvojmístné, 250 čtyřmístné, lehátka tam asi vůbec nejedou.
Cena za jízdenku taktéž 500 Kč. Slevy jsou výrazné při nákupu pře E-shop ČD.
Dále pokračujeme vlakem ze stanice Krakow-Plaszów do stanice Osielec (směr na Tatry do Zakopane) za cca 15 Zlotých na osobu = cca 90 Kč.
Zpět jedeme busem z Ružomberoku, jelikož přes Malou Babí horu přecházíme na slovenskou stranu, bus jede přímý bez přestupu do Plzně za 650 korun
a supluje původní lehátka do Plzně. (takže dráhy sorry, ale přišli jste o stálé zákazníky)
Ceny: ceny jsou na polské straně asi tak stejné jako u nás a nicméně za zmínku stojí chaty, které (jako i jinde v polských částech hor) jsou za velice příjemné ceny
pivo na horské chatě 6 – 10 zl. (1 Euro je asi 4 zlotých, 1 zlotý je momentálně 6,25 Kč)
coca-cola 0,5 PET láhev na chatách cca 4 zl. (asi 1 Euro)
čaj na horské chatě od 3 do 6 zlotých, káva taky tak, snídaně třeba míchaná vejce (jajko) kolem 7 zlotých, párky (parówky) taktéž kolem 7 zl.
ubytování na chatách od 20 zl. do cca 40 zl. (cca 150 – 250 Kč)
jídlo od 5 do 20 zl. podle velikosti jídla. (Nálešníky tedy palačinky a Pirogy s miesom bývají levnější – kolem 10 zl., guláše a řízky jdou kolem 20 zl.)
Ubytování: chaty jsou na polské straně velice hezké, zachovalé turistické, opravdu pro pěšáky s báglama, u nás už těžko k vidění a do 200 korun s vlastním spacákem.
Mapy: mapu jsme měli klasickou polskou Beskid Ziwiecky 1:50 000, k sehnání na všech chatách v okolí jakýchkoliv polských Beskyd.
krásná je mapa Wokol Babiej Gory v měřítku 1:60 000 taktéž k mání např. na místních chatách, to nám nedalo tak jsme si jí koupili za 15 Zlotých
Značení cest: to je také klasika, barvy jako u nás nebo na Slovensku
Jazyky: s naprostou většinou Poláků se domluvíte česky, případně anglicky, nebo polsky (Bezpeczna droga do školy – bezpečná cesta do školy, Nebieski Šlak – modrá značka, Natrysk – sprcha, Kaszanka – prejt, Kubalek - hrnek)
1. den
- 28. 01. 2016
Naše cesta začíná, jak jinak, na plzeňském nádraží ve čtvrtek večer ve 20:14. Již nenastupujeme přímo do lehátek, jako tomu bylo ještě před 2 lety, jelikož dráhy lehátka z Plzně zrušila a cesty na Slovensko se staly pro lidi z Plzně a okolí těžce nelukrativní i vzhledem k časům, ve které jedou noční vlaky do Čech. Jedeme tedy do Prahy a tam přestupujeme do lůžka směr Krakow startujícího lehce po 23 hodině. Máme kupé pro 2, takže těžká pohoda. Vyjde na cca 500 korun, ale to pohodlí nemá chybu. Jízdenka do Krakowa čítá dalších 500 korun. Dá se jet samozřejmě třeba ve 4 lůžkovém kupé a máte to za polovic, ale už máme raději víc pohodlí. Tedy nejedeme úplně až do Krakowa, ale na předměstí Krakow-Plaszow.
2. den
- 29. 01. 2016
Ráno
v 6:30 nás steward budí a přináší kávu, čaj a
nějaký kroasán či co, máslo a marmeládu. To je milé.
V 6:50 tedy vystupujeme ve stanici Krakow-Plaszów a
máme zde hodinku čas na přestup na dnes již legendární lokálku, která jede
z Krakowa do Tater, konkrétně do podtatranského
městečka Zakopane. Dáváme si párky u kiosku, který je
otevřený a také „zapiekanku“, což je taková pizza ve
tvaru chlebovky či jak to nazvat. Fotím si nádraží a také starou parničku
vystavenou před budovou. Nádraží je evidentně nové, max. rok staré a pěkné.
Před 8 hodinou nasedáme do přistaveného vlaku, což je taková historická tramvaj
křížená s vlakem a vypadá, že pamatuje mrtvé moře, když bylo teprve nemocné
J
No dobrá, sedíme, kodrcáme se, hází to na všechny strany, trať by zasloužila
také lehce poopravit. V 9:53 vystupujeme v zastávce Osielec a vydáváme se na cestu. Odsud vede zelená značka,
přímo na hřeben. Ihned před nádražím se musíte vydat kousek po silnici doprava,
tam je zelená, která pak znovu zatáčí vpravo a přechází koleje. Z mapy to
vypadá, jako že jde přímo od nádraží. A začíná náročná část tedy zdlouhavé
stoupání na hlavní hřeben až do výšky cca 1000 m n.m.
V místě kde se přechází první z významnějších vrcholů (Cupel 885 m n.m.) se naše zelená
připojuje na červenou značku, tedy hřebenovku táhnoucí se odsud po hřebeni až
na Babí horu. Červená jde z městečka Bystra, což je hned za Osielcem. Po chvíli se k nám připojuje ještě modrá,
která na hřeben stoupá z městečka Kojszówka což
je naopak stanici před Osielcem. Pokračujeme tedy po
červené hřebenovce na západ směrem k Babí hoře, přičemž stále mírně
stoupáme přes vrcholy Narože (1063 m n.m.), Urwanica 1106 m n.m.) a Okraglica (1239 m
n.m.) až na malebnou loučku mezi Okraglicou a
vrcholem Zlota Grapa (1247 m n.m).
Zde na louce lehce na úbočí kopce mezi horskými hustými smrky, stojí domek jako
z pohádky, úžasná stará roubenka, což je turistická chata PTTK na Hali Krupowej. Poslední hodinu cesty se nám otevíraly
přenádherné výhledy na Tatry ve světle zapadajícího slunce, což je prostě
nepopsatelný pohled z těchto hřebenů severně od Tater. Máte rozeklané
štíty vysoké kolem 2500 m n.m jako na dlani. Z chaty na Hali Krupowej
je opět báječný výhled na Tatry, máte li pokoj na jih, koukáte na ně přímo
z pokoje. Ubytováváme se za 36 Zlotých v pokojíku pro 4 osoby,
jelikož jsme tu krom jednoho pokoje téměř jediní hosté. Přitom venku je
vyloženě jarní počasí a slunečno a je pátek. Jdeme do bufetu a s rozkoší si
v teple jídelny dáváme masové pirogi a místní
klasickou tradiční baštu bigos (směs vepřového
s klobásou, zelím a kořením). Chata naprosto nemá chybu.
3. den
- 30. 01. 2016
Ráno je jak malované, slunce svítí a
je nádherně. Bufet jako na ostatních chatách PTTK je otevřen od 8:00 do 20:00.
Dáváme si tedy snídani na vidličku, míchaná vajíčka za 6,50 Zlotých a ohřáté parówky a moc nám šmakuje. Jídla jako už jsme si několikrát
ověřili jsou na horských chatách bezkonkurenční. Kolem 9 hodiny se vydáváme na
cestu. Na zádech táhneme sněžnice, jelikož se jednalo původně o sněžnicovou
výpravu, proto jsme vyrazili do partií kolem 1300 m n.m.
Bohužel sníh není ani tady. Tu a tam nějaký zapomenutý flek, jinak je jaro. Tak
nevadí to, je úžasné počasí jen na zádech táhneme zbytečná 2 kila navíc. Od
chaty tedy stoupáme až do nejvyššího místa dnešní trasy na vrcholek kopce Polica jenž má 1369 m n.m. Tady
trochu sněhu je (místy 5 až 10 cm) a taky je tu památník leteckého neštěstí ve
tvaru kormidla z dopravního letounu. Následuje úžasná rovinka až na vrchol
Cyl Hali Smietanowej (1298
m n.m.) a dále těsně pod vrchol Brožky (1236 m n.m.).
Odsud začíná cesta opět volně táhle klesat na vrchol Syhlec
(1146 m n.m.). Z tohoto vrcholu následuje dost
příkré klesání, jelikož musíme projít sedlem, které odděluje tento hřeben od
hřebene Babí hory a vede přes něj silnice. Klesáme tedy do cca 950 metrů, po
sněhu už tady není ani památky, zato jak je v sedle ochozená zledovatělá
vrstva, uklouzaná i od aut co tu parkují, je tu brutální ledovka. Jdeme opatrně
a kolem poskakují poláci s mačkami a nesmeky na
botách, jelikož správně odhadli, že trasa na Babí horu bude po slunečných dnech
pokryta přemrzlým natátým sněhem. Kdežto my máme
sněžnice, na které je třeba nejméně 20 cm sněhu J.
V tomto sedle opouštíme hřebenovku, na Babí horu tentokrát nejdeme, ale směřujeme po modré traverze na její severní úbočí k další chatě PTTK Markowe Szczawiny (1200 m n.m.). Asi po kilometru téměř rovné traversky po severní stěně Babí hory, která připomíná spíše cyklostezku pokrytou ledem, procházíme kolem jezírka. Otázkou je, zda to není v létě spíš bažina, ale píše se tu o jezeru. Asi po dvou hodinách relativně pohodlného podkluzování na naprosté ledovce jsme u chaty. Je evidentně nová, max. pár let v provozu. Uvnitř se z dobových fotografií dozvídáme, že první chata tu byla už kolem roku 1900 a po cca 10-20 letech pravidelně měnila rekonstrukcemi svoji podobu, ale má tu neskutečnou horsko-turistickou tradici. Na to, že je nová, je velice pěkná a postavená v tradičním horském stylu. Prostorná jídelna pojme bezpochyby kolem 60 lidí, stejně tak i nocleh bude pro podobný počet osob. Pokojíky jsou jednoduché sádrokartonové, žádná klasika ala dřevo jako historické bačówky, ale to je prostě tak, že roubenku z toho zkrátka nevycucáme J. Navzdory tomu je chata příjemná a jídlo špičkové dáváme si prejt za 11 Zlotých a vepřový řízek s bramborem a oblohou za 22 Zlotých, prostě dobroty, po nichž se jen olíznete. K tomu pivko a je tu neskutečná pohoda, všude fotografie a obrazy s horskou tématikou nebo mapy.
4. den
- 31. 01. 2016
Ráno kupodivu sněží, předpověď
nelhala. Kolem chaty to v mžiku připomíná opět zimu a po jaru ani památky.
Dáváme si hned v 8:00 snídani na vidličku, děláme si opět čaj do termosky.
Na polských turistických chatách je běžné, že si necháte cokoliv (čaj, kafe,
čínskou polévku atd.) ze svých zásob zalít vroucí vodou z konvice,
většinou za poplatek 1 zlotý (6 Kč). Díky tomu nemusíte nosit na zádech vařič,
bombu a ešusy. Fantastická vychytávka, ale v mentalitě Čechů úplně
nerealizovatelná. To by přece Čech nepřenesl přes srdce, aby si v jeho
restauraci někdo jedl vlastní polévku a ještě by mu jí zaléval horkou vodou !!
Na polských chatách je to naprosto běžné a přesto je u bufetu fronta, jídla se
prodávají o 106 a hlavním prodejním artiklem je přeci nocleh a ne čínská
polévka. Moc pěkný styl, klobouk dolů před tímto systémem. Kolem 9 vyrážíme. Od
chaty vede červená značka zpět směrem na jih hřeben, konkrétně do sedla mezi
velkou a malou Babí horou. Do sedla je to cca 30 minut a není to ani tak strmé,
jak jsme čekali. Během chvilky jsme v sedle Brona
na Slovensko-polské hranici. Stále sněží, na zemi je kolem 10 cm čerstvého
sněhu, což je pro nás docela klika, jelikož ještě včera bychom se sem špatně
dostávali po ledovce. V sedle se vydáváme po hřebeni směrem na západ na
Malou Babí horu (1515 m n.m.) odkud vede červená
značka na Slovensko do obce Oravská Polhora. Konečně
si připadáme jako na zimní expedici. Všechny okolní stromy jsou obalené sněhem,
čím více se blížíme k Malé Babí hoře, přibývá zmrazků na stromech a keřích
a opravdu je vidět, že v 1500 metrech je to úplně jiný level.
Ještě na Malé Babí hoře jsme na pevném podkladu, ale jak přecházíme na
Slovensko jako bychom vešli do jiných hor. Už 50 metrů od Babí hory se začínáme
propadat až po kolena do sněhu a je vidět, že veškerý sníh, který chyběl na
polské straně je na slovenské. Sundáváme sněžnice a obouváme se. Cesta začíná
docela prudce klesat a v kombinaci s hlubokým sněhem kolem 50 cm až
metru je to na sněžnicích fantazie. Čím jsme níž, tím sněhu ubývá a taky se
stává jednoznačnější cesta, viditelná na kmenech. Zpočátku jsme měli trochu
honičku udržet se na červené značce klikatící se v kosodřevinách.
V okamžiku, kdy se dostáváme pod 1000 metrů jsme nuceni opět sněžnice
sundat, je tu už s bídou 10 cm. Pokračujeme tedy po botách. Cesta přechází
na jakousi lesáckou silnici a po té docházíme asi po 4 hodinách od Malé Babí
hory k slovenské turistické chatě Slaná voda. Chceme si dát nějaké jídlo,
je po poledni, ale paní co tu dělá je zmatená, neví ani
jestli mají něco k obědu a je to dost markantní rozdíl od polských
chat, kde všechno funguje jako na drátkách. S povzdechem si dáváme kafe a
vyrážíme dále. Do vlastní Oravské Polhory je to ještě
půl hodiny. V cca 15 hodin nám jede bus do většího, asi 10 km vzdáleného
města Námestovo (cena 1,10 Eur). Odsud jede za další
necelou hodinku bus do Ružomberoku, což už je hlavní koridor na trase
Košice-Praha. Kdo teď očekává, že půjdeme na noční vlak, má smůlu a my taky. Dráhy
přestaly provozovat noční vlaky, které dříve tímto místem projížděly kolem 20
hodin. První noční vlak jede až před půlnocí a ještě k tomu jenom do
Prahy. Což je těžce na nic, takže jdeme na bus, i když mi to nejde ani
vyslovit, je to prostě lepší. Jede ve 21:30 a jede přímo bez přestupu až do
Plzně. Sice s postýlkou ve vlaku se to nedá srovnat, ale jak se říká:
„dětma nezatopíš a důchodci nehořej“. Prostě dráhy na
turisty dlabou. Docela pomáhá spací polštářek ve tvaru podkovy, který dobře
drží hlavu.
5. den
- 01. 02. 2016
V autobuse do půlnoci běžely filmy a navíc na každé zastávce řidič rozsvítil, aby náhodou někdo nezaspal třeba Brno, i když tam nikdo nejel. Takže ten spánek je spíš symbolický, každý zaměstnanec ČD a SŽDC by měl povinně jezdit v noci autobusem, aby viděl, jak musíme trpět, když nám sebrali lehátka!! Budíme se někde u Rokycan a v Plzni vystupujeme v 5:50. Ještě s báglem a sněžnicemi jdu rovnou do práce a už se těším, jak zase objevíme další naprosto úžasné polské chaty a Beskidy J
