POLSKO – Beskid Zywiecki – 2 část (24.10. - 28.10.2014)
Sestava: Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: jelikož jsme na polskou stranu přešli ze slovenské části známé jako Orava, je doprava vlastně shodná s cestami na Slovensko obecně
takže optimální je jet některým z nočních vlaků na trase Praha – Košice, my jeli Excelsiorem do Kraľovan, dále busem do Novoti, kde jsme před rokem cestu po SK/PL hranici končili,
což je vesnice asi 1 km od hraničního přechodu.
Ceny: ceny jsou na polské straně asi tak stejné jako u nás a nicméně za zmínku stojí chaty, které (jako i jinde v polských částech hor) jsou za velice příjemné ceny
takže pivo na horské chatě 6 – 10 zl. (1 Euro je asi 4 zlotých, 1 zlotý je momentálně 6,50 Kč)
coca-cola 0,5 PET láhev na chatách cca 4 zl. (asi 1 Euro)
čaj na horské chatě od 3 do 6 zlotých, káva taky tak, snídaně třeba míchaná vejce (jajko) kolem 7 zlotých.
ubytování na chatách od 20 zl. do cca 36 zl. (cca 150 – 250 Kč)
jídlo od 5 do 20 zl. podle velikosti jídla. (Nálešníky tedy palačinky a Pirogy s miesom bývají levnější – kolem 10 zl., guláše a řízky jdou kolem 20 zl.)
Ubytování: chaty jsou na polské straně velice hezké, zachovalé turistické, opravdu pro pěšáky s báglama, u nás už těžko k vidění a do 200 korun s vlastním spacákem.
Mapy: mapu jsme měli klasickou polskou Beskid Ziwiecky 1:50 000, k sehnání na všech chatách v okolí jakýchkoliv polských Beskyd.
Značení cest: to je také klasika, barvy jako u nás nebo na Slovensku
Jazyky: s naprostou většinou Poláků se domluvíte česky, případně anglicky, nebo polsky (Bezpeczna droga do školy – bezpečná cesta do školy, nebo Nebieski Šlak – modrá značka, Natrysk - sprcha)
1. den
- 24. 10. 2014
Naše
cesta začíná, jak jinak, na plzeňském nádraží v pátek večer ve 20:08.
Nastupujeme do Excelsioru, který nás jako vždy na
lůžku (lehátka už z Plzně nejedou) vyspalé bez přestupu v Praze
doveze až na Slovensko, tentokráte do Kraľovan. Trčí
sice 2 hodiny v Praze neb poslední „chebák“ ve
22:08 milované dráhy zrušily, ale o to víc se můžeme vyspat. Lehce to kazí ožralý slovenský sprievodca,
který dveře do chodbičky zamkl a pak cestou z Chebu usnul. Do Rokycan tedy
stojíme u záchodů a snažíme se toho baču vzbudit. Asi zapomněl že už není doma
v salaši, kde hodiny znají jenom z vyprávění turistů.
V Rokycanech se konečně dostáváme dovnitř a jdeme se na zítra vychrupnout bo máme kupé jen pro
sebe.
2. den
- 25. 10. 2014
Sypeme se kolem sedmé ranní v Kraľovanech a je trochu mlha a sychravo. Jdeme na busák hned vedle a v 8:15 nám to jede do městečka Lokca směrem na sever, kde si dokupujeme v sámošce nějaké dobroty do batohu. Za půl hodiny nám jede další autobus, již na konečnou v obci Novoť, kilometr a půl od polské hranice. Vyrážíme z konce vsi po silnici dále k hranici, kde je rozcestník a modrá značka se rozbíhá na obě strany přímo po hraničních patnících. Vydáváme se vpravo, tedy na východ, přestože po této části hranice jsme minule přišli, ovšem chceme navštívit další oblast a hlavně krásné turistické chaty, tak musíme kousek po stejné trase. Asi za hodinu přicházíme k první chatě Krawców wierch, což je bývalá „bačóvka“ a je nádherná. Takovou chatu snad nemají nikde jinde, je jak z pohádky. Dáváme si tedy pivko a místní tradiční pokrm „Bigos“ což je takové něco mezi polévkou a hlavním jídlem, hodně zelí zamíchaného s masem a klobásou, ale výborně ochucené a vždy se olizuji až za ušima. Po krátkém posezení pokračujeme dále po hranici, jako bychom se chtěli vrátit k vrcholu Pilsko, ale v okamžiku kdy se naše pohraniční modrá spojuje s červenou hřebenovkou hranici opouštíme a vydáváme se doleva po červené. Náš dnešní cíl je chata Risianka, kde bude beztak nutné kvůli krátkému dni zakotvit. Chata opět moc pěkná, večeříme pirohy plněné masem (další z klasických pokrmů na polských turistických chatách) a jdeme spát. Jelikož je sobota je docela nával, nevejdeme se již do hlavní budovy, naštěstí je hned vedle menší pomocná, také s pokoji pro ubytování. Původní levnější 8 místnou společnou nocležnu měníme za soukromou 2 místnou a doplácíme 16 zlotých (dohromady 36 na osobu za 2 lůžkový pokoj). Přeci jen v sobotu bude narváno a minimálně jeden z osmice vždycky chrápe, takže si chceme dopřát klídek.
3. den
- 26. 10. 2014
Dnes je neděle, bohužel ta, kdy se
v noci posouvá čas. Budíme se tedy standardně s východem slunce v
7:30, od 8:00 jsou na chatách snídaně. Ovšem posouváme čas na 6:30 a v tu
ránu nevíme co s nepoužitelnou hodinou a litujeme že jsme si nevzali
vařič. Mohli jsme si uvařit a jít. Posunovači času zřejmě nechápou, že by se
muselo posunout všechno a ne jenom čas, aby to vycházelo. Bohužel zrovna dnes
nás čeká nejdelší úsek trasy a odpolední „ukradnutá“ hodina světla nám bude
výrazně chybět. Venku je nádherný den, mlha zůstala v údolích a tady
v 1320 m.n.m je od rozbřesku úžasně modrá obloha a slunce. Rychle snídáme
a mažeme. Asi po 15 minutách pokračování po zelené značce docházíme
k sousední chatě „Na Hali Lipowskej“
je to také pěkná turistická chata, zastavujeme se na čajík a prohlídku chatky.
Asi po 20 minutách frčíme dál, přeci jen dnes to máme opravdu delší, jelikož se
chceme vrátit oklikou vnitrozemím zas zpět na hranici. Jdeme dále po zelené a
cesta je skvělá. Je to krásná pěšina lesem, máme sejít asi o 300 výškových
metrů, ale klesání je nádherně vyřešeno postupným traverzováním podél roklí ve
svazích, takže se jde téměř po rovině až k další chatce „Na Hali
Boraczej“. Chatka vypadá trochu netypicky, je to taková hranatá bedýnka, tedy
nikoliv naše oblíbená starověká roubená „bačóvka“,
ale i tady je uvnitř útulno a hlavně suprové ceny. Chata je trochu „ve stínu“
svých o 300 metrů výše položených kolegyň, čili ve srovnání s nimi ne
tolik lukrativní a to je vidět právě na cenách. Ubytko
je o 10 zlotých levnější než obvykle a také jídlo je citelně levnější. Dáváme
si oběd a dostáváme obrovský řízek, v ceně 15 zlotých je i příloha, plný
talíř zeleniny a hranolky, no prostě nářez. Za zmínku rozhodně stojí obrovské
domácí buchty, fakt jako od babičky, asi za 5 zlotých jedna, ale opravdu
ohromná. Po obědě otáčíme směr zpět na SK hranici. Jdeme tedy napřed po černé
kousek zpět na rozcestí a pak se stáčíme směrem k jihu na vyhlídkovou
louku „Halu Redikalnu“. Tady se připojujeme na žlutou
značku vedoucí přímo od předchozí chaty tedy „na Hali
Lipowskej“ a už míříme po klesajícím hřebínku
k městečku Ujsoly. Tím musíme projít, bohužel
tím pádem přes řeku a výrazně ztratíme výšku. Okolní podzimní příroda a barvy
nám to ovšem vynahrazují, procházíme městečkem, a asi za 10 minut jsme na
druhém protějším svahu na zelené značce a opět začínáme stoupat. Trochu mrsk
je, že musíme zpět do nejvyšších partií kolem 1200 m.n.m takže je to opravdu
pochod 2 hodiny do prudkého kopce. Je už dost odpoledne a začíná být jasné že
„ukradená“ hodina způsobená posunem času bude podle předpokladu chybět.
V okamžiku kdy se dostáváme do sedla s asfaltkou, kde se sbíhá naše zelená
a lyžařská trasa už je tak málo světla, že musíme vyndat čelovky.
Poslední hodinu k bačovce „Na Rycerzovej“ už tedy jdeme s čelovkami.
Asi v 18:30 jsme na místě a stojíme v hale úžasně útulné chaty. Je tu
dost šero, je neděle, tak jsme tu jediní hosté a nesvítí se jinak než nouzovým
osvětlením. Kuchyně ovšem tradičně funguje od 8 do 20 hodin, bez ohledu na den
a počet hostů, takže si dopřáváme opět výbornou teplou večeři a pivko.
4. den
- 27. 10. 2014
Ráno se opět budíme do fantasticky modré oblohy s mrakovými peřinami hluboko pod námi. Pokračujeme po hranici již směrem na západ, tedy po červené k našemu cílovému městečku Zwardóň, odkud jezdí vlaky do slovenské příhraniční Čadci, kde nastoupíme do zpátečního Excelsioru. Asi po 2 hodinách cesty docházíme k takové malé osadě, prostě skupince domů v jednom ze sedel a je tu odbočka po černé k další turistické chatě polského klubu PTTK (těch je ostatně většina). Jedná se o chatu „Schronisko na Przegibku“. Opět vše funguje tedy i jídelna, přestože je pondělí a vybíráme si opět z bohaté nabídky jídel. Asi po hodince se vracíme asi 10 minut zpět po černé značce na hraniční cestu a pokračujeme dále na západ. Kolem 16 hodiny se nádherná cesta po opuštěných loukách stáčí do posledního sedla a před námi je dlouhý táhlý svah dominantního kopce Velká Rača. Na vrcholku jenž opět protíná SK/PL hranice je – jak jinak polská chata PTTK na Vielkiej Raczy (1236 m.n.m). Ubytováváme se za krásných 28 zlotých a za 15 zlotých si kupujeme večeři. Klasická nabídka od párků a klobás až po palačinky, masové taštičky nebo řízek či bigos. Jsme tu opět sami a chata působí trochu posmutněle. Nicméně funguje i v tomto říjnovém období a v pracovním týdnu, což je skoro k nevíře. Když už se chystáme na pokoj (máme 6 lůžkovou společnou nocležnu), vchází do dveří nějaký týpek s velkým batohem. Dorazil už za tmy hodinu po nás a je to Slovák. Takže máme spolubidlo a dáváme se do řeči, hodnotíme zkušenosti atd.
5. den
- 28. 10. 2014
Dnešní poslední úsek máme na cestu do Zwardóně.
Cesta pokračuje přesně po hraničních patnících a pomalu ztrácíme výšku.
Objevuje se stále více rozházených usedlostí, chat a domků a zavání to
civilizací. Bohužel už prostě musíme domů. Poslední chata na trase Podskalanka je bohužel zavřená, jelikož to není chata sítě
PTTK a tudíž si nedáme sběratelské razítko do průvodce chatami. Tento výlet měl
být takovým průzkumem chat v této části hor, trasa byla záměrně zvolena
tak, aby jich míjela během čtyř dnů osm. Za chvíli scházíme do Zwardóně a na levé straně svahu je vidět slovenská vesnička
Skalité. Na kraji Zwardoně
je ještě jeden velký několikapatrový dům, na němž je také letitý nápis schronisko PTTK, ale evidentně je mnoho let nefunkční. Ono
také kdo by provozoval, zde v Polsku turistickou chatu mimo hory na okraji
města, když na nejlepších místech, na nejvyšších vrcholcích jsou takové chatové
„lahůdky“. Scházíme k vlakovému nádraží a vlak jede v 15:40 a 16:42.
Vzhledem k tomu že Excelsior jede z Čadci
až ve 22 hodin není důvod chvátat. Naproti nádraží je malá restaurace, ale nic
moc, je to takový dostavěný kiosek bez topení a je tu dost zima a vůbec
vypadají, že hostů tu moc není. Celý Zwardóň je
poměrně malé městečko, kde v této době je dost mrtvo. Budí to dojem, že to
tu žije pouze v sezóně, hlavně zimní lyžařské, jelikož po okolí je
množství vleků. V 16:42 nastupujeme do vlaku a jedeme směr Čadca. Vlak je
slovenský a kupodivu místo očekávaného motoráku na této zastrčené trati
přijíždí vlak o 4 velkých vagónech! a jede až do Žiliny. Výsledkem je, že až do
Čadci v něm jedeme sami, což se dalo čekat. Ale proč tak dlouhý vlak?? no
prostě dráhy... asi ho potřebují zrušit a hledají důvod. V Čadci jdeme na
večeři do nedaleké restaurace v patře, jelikož neonový nápis nádražky nevěstí nic slibného, než podivnou nádražní knajpu
IV cenové. Jaké je překvapení, když se sem po večeři v předražené
restauraci vracíme. Úžasná hospůdka ve stylu staré slovenské koliby, opravdu
nádherně udělaná, vše ve dřevě, velmi milá obsluha, no prostě fakt pohoda,
pěkné prostředí a nízké ceny. Ani se nám odsud v 21:45 nechce. Dáváme
rozlučkovou borovičku a jdeme do vlaku. Lůžko, které jede až do Plzně, je
tradičně dělené na mužské a ženské, a přestože je v něm Péťa sama nemohu tam být s ní. Ty dráhy fakt magoří
čím dál víc a bohužel i zkušenost s cestou sem hovoří o tom, že se
brutálně šetří a personál jsou čím dál levnější lemplové a tupohlavci. Ráno
v 7:50 jsme v Plzni a máme silné zážitky a hlavně úžasné fotky na
dlouhé zimní vzpomínání :-))