POLSKO – Beskid Zywiecki (4.10. - 9.10.2013)
Sestava: Petr Tauchman, Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: jelikož jsme na polskou stranu přešli ze slovenské části známé jako Orava, je doprava vlastně shodná s cestami na Slovensko obecně
takže optimální je jet některým z nočních vlaků na trase Praha – Košice, my jeli Excelsiorem do Ružomberoku, dále busem do Námestovo a dalším busem do Oravské Polhory kde začíná naše cesta
Ceny: ceny jsou na polské straně asi tak stejné jako u nás a nicméně za zmínku stojí chaty které (jako i jinde v polských částech hor) jsou za velice příjemné ceny
takže pivo na horské chatě 6 – 10 zl. (1 Euro je asi 4 zlotých, 1 zlotý je momentálně 6,20 Kč)
coca-cola 0,5 PET láhev na chatách cca 4 zl. (asi 1 Euro)
čaj na horské chatě od 3 do 6 zlotých, káva taky tak, snídaně třeba míchaná vejce (jajko) kolem 7 zlotých.
ubytování na chatách od 18 zl. do cca 30 zl. (cca 150 – 200 Kč)
jídlo od 5 do 20 zl. podle velikosti jídla. (Nálešníky tedy palačinky a Pirogy s miesom bývají levnější – kolem 10 zl., guláše a řízky jdou kolem 20 zl.)
Ubytování: chaty jsou na polské straně velice hezké, zachovalé turistické, opravdu pro pěšáky s báglama, u nás už těžko k vidění a do 200 korun s vlastním spacákem.
ve stanu jsme nocovali na hřebeni těsně pod vrcholem Babí hory na SK/PL hranici, asi se to nemá vzhledem NP ale zastihla nás tma a šlo o přežití :-) Přímo pod Babí horou, ale asi o 300 metrů níže je chata.
Mapy: mapu jsme měli klasickou polskou Beskid Ziwiecky , 1:50 000, k sehnání na všech chatách v okolí jakýchkoliv polských Beskyd.
Značení cest: to je také klasika, barvy jako u nás nebo na Slovensku
Jazyky: s naprostou většinou Poláků se domluvíte česky, případně anglicky, nebo polsky (Bezpeczna droga do školy – bezpečná cesta do školy, nebo Nebieski Šlak – modrá značka)
1. den
- 4. 10. 2013
Naše
cesta začíná, jak jinak, na plzeňském nádraží v pátek večer ve 20:08.
Nastupujeme do Excelsioru, který nás jako vždy na
lehátku vyspalý bez přestupu v Praze doveze až na Slovensko, tentokráte do
Ružomberoku. Trčí sice 2 hodiny v Praze neb poslední „chebák“
ve 22:08 milované dráhy zrušily, ale o to víc se můžeme vyspat. V Praze
tradičně přistupuje Petr.
2. den
- 5. 10. 2013
Sypeme se v 7:26
v Ružomberoku z vlaku a je senza slunečné ráno. Jdeme na busák hned vedle a v 8:15 nám to jede do asi
největšího městečka v oravském výběžku – Námestovo.
Tady máme 20 min tak dáváme v bufíku snídani.
Dále jedeme do obce Oravská Polhora, což je
jednoznačné východisko na Babí horu a její okolí. Na místě jsme v 10:30
ještě kupujeme pití v místním obchůdku a vyrážíme. Cesta je nejprve po
silnici po červené značce až k turistické chatě Slaná voda. Pěkná chatka i
s ubytkem, a kuchyní, dáváme gulášek se šesti za
krásných 2,50 E, což je palba. Od chaty začíná stoupat žlutá značka,
nejpřímější cesta k Babí hoře ze všech a je to tím pádem docela záhul. Babí hora má 1723 m.n.m a proto máme před sebou
1 100 metrů prudkého stoupání na jeden zátah. V horní tedy poslední
třetině kdy se cesta vyhoupne z lesa do kosodřeviny jsou 4 odpočívková místa cca 10-15 minut od sebe, přičemž 3
z nich jsou malé chatičky chránící případně před nepřízní počasí.
Prostřední z nich je i s krásným pramenem vody přímo u značené cesty.
Na vrcholek tedy docházíme asi kolem 17 hodiny (4 hodiny od chaty Slaná voda).
Těsně pod vrcholem asi 30 metrů vpravo od značky je ještě jedna malá chatka,
použitelná taktéž pro nouzový nocleh. Až do té doby jdu v triku, ovšem
tady na vrcholu je to regulérně na bundu. Slunce ještě svítí, ale vítr je jako
býk a nechutně řeže do obličeje. Na vrcholku je kamenná zeď jediná schovávačka
před nepříjemným větrem. Hodně to tu připomíná hřeben Nízkých Tater, nebo
Kriváňské Malé Fatry. Kamení a kosodřeviny, typická velehorská scénérie. Chvíli se kocháme. Pod námi na severní straně je
polská chata, sice nás láká se tam podívat ale je to nejméně 300 metrů ještě
prudší stěnou než byla jižní, což se nám s plným báglem už nechce, navíc
máme v plánu jít po hranici hřebenovku, tak se vydáváme po hraniční
červené značce a patnících směrem na západ. Rychle se ale stmívá, vítr
nepolevuje, tak si na jednom rovném plácku přímo na hřebeni v dolíku
trochu za větrem stavíme stan. Jsme docela unavení tak jdeme spát.
3. den
- 6. 10. 2013
Ráno vítr stále fičí a nepříjemně se vstává.
Rychlá studená snídaně ve spacáku a balíme stan. Pokračujeme po hřebeni na
severozápad přesně po hranici. Za ne moc výrazným sedlem Brona
je ještě Malá Babí hora (1516 m.n.m.) pak se výrazně klesá do lesa asi do
necelých 1200 m.n.m. Cesta jde stále po hranici, stáčí se na sever a míří k místu které
je označeno v mapě jako nejsevernější místo Slovenska. Ale není tu nic
zajímavého, jen cedulka a svačící polská výprava. Jdeme tedy dále cesta se
stáčí opět na západ a podle mapy tu na náhorní louce má být srub. Louka je
úžasná, famozní výhledy. Srub tu taky je, ale není
tak famozní a okupují ho další Poláci, tak jdeme dál.
Nevýhoda je, že jsme tu ze soboty na neděli, takže na hřeben s lukrativní
Babí horou lezou v této partii jak ze slovenské tak polské skupinky
„civilistů bez batohů“ takzvaní výletníci, odkojenci automobilové lobby.
Jakmile se od Babí hory vzdalujeme situace se lepší a hranice je čím dál
pustší. Jsou úžasné výhledy, cesta se opět láme tentokrát k jihu, takže
vidíme Babí horu z jiného úhlu a je to opravdu parádní strmý masiv. Když
docházíme do místa nazvaném Horné Gluchačky, cesta se
tu dělí a je tu propojka na žlutou značku, která je asi 200 metrů od hraniční
červené po které jdeme. Podle mapy je tam potok. Jdeme tedy kousek po žluté
propojce na Slovenské území a skutečně po 5 minutách jsme u potoka. Dobíráme
vodu, která na hraniční cestě nikde není a jdeme zpět na červenou značku na
hranici. Asi po dalším půl kilometru nacházíme místo, které je jako stvořené na
nocleh. Je tu velká dřevěná útulna , cedule informuje o studentském tábořišti.
V patře se dá spát na prknech, dole je to evidentně upraveno jako letní
dětský tábor. Podsady pro chatky, ohniště atd. Jelikož je říjen, stanový tábor
nestojí a je tu jen tato centrální „budova“ ,dobře posloužící
jako útulna. Děláme oheň a pečeme slaninu a čaj. Rychle se stmívá a
v okolí začínají mručet a troubit jeleni a protože si nejsme jisti, zda to
nejsou medvědi, docela se těšíme do patra na prkna kam vede pouze žebřík a
ještě k tomu nalomenej :-))
4. den
- 7. 10. 2013
Ráno je docela chladno, nechce se nám ze spacáku a čekáme až se úplně rozední. Balíme a vyrážíme dále po hranici směrem na jihozápad. Cesta se lehce vlní nahoru a dolu a odsýpá více než včera. Nejsou zde taková převýšení jako v okolí Babí hory a hranice je čím dál rovnější hřebenovka „na pohodu“. Odpoledne scházíme do sedla S.Hliny, kudy se protahuje asfaltka mezi Slovenskem a Polskem a je tu bývalá opuštěná celnice. Jeden stánek je kupodivu v provozu, nabízejí kávu, čaj, horské sýry, a kdo ví co ještě. Hned za silnicí cesta pokračuje normálně lesem jako předtím, zprvu velice pozvolna nastoupává, ale asi po 20 minutách přichází zlatý hřeb odpoledne. Před námi je druhá nejvyšší a asi i nejmohutnější hora těchto Beskyd, vrchol Pilsko dosahující výšky 1557 m.n.m. Na jeho úbočí je chata klubu PTTK, plánujeme zde nocleh a nášup potravy pro hladové trempíky. Nástup je dost strmý a úzká pěšinka lesem je docela zabíračka. Naštěstí se nemusí až na vrchol, ale asi v polovině kopce odbočuje červená značka doprava a traversem obtáčí kopec až těsně pod chatu. Ta stojí na vrcholu sjezdovky a vedou sem asi 2 vleky, další pokračuje od chaty na vrchol. Ten působí dost majestátně, je to typický vysokohorský masiv pokrytý loukami a kosodřevinou, opět jako vystřižený z Velké Fatry, nebo Nízkých Tater. Stojíme u chaty a trochu nás mate že je tu objektů povícero. Něco je technické zajištění sjezdovky, jedna menší chata nabízející také ubytování, ale nekouří se z komína ani žádný pohyb. Jdeme tedy do centrální největší chaty, která je evidentně poměrně nová a připomíná spíš lyžařský hotel. Uvnitř restaurace pro hrozně moc lidí a jsme tu sami. Rozkoukáváme se a objednáváme si pivko a vepřový kotlet s hranolkami. Péťa si dává tradiční pochutinu zdejších horských chat, taštičky plněné masem a k tomu jako bonus taktéž tradiční palačinky (nalešnik s marmeládou). Večeře je super porcička, maso je za 20 zlotých, hranolky za 7. Taštičky za 10 zlotých, pivo za 7 zlotých. Čekáme napálenou cenu za ubytko, když to vypadá spíše jako hotel, ale kupodivu mají i turistickou nocležnu. Jsou to 2 velké místnosti po asi 8 postelích se společným WC a stojí krásných luxusních 29 zlotých (asi 180 korun) což je na naše poměry fakt pecka. Dáváme si věci na pokoj a jdeme ještě na pivko. Nicméně jsme unavení tak to v 9 balíme a jdeme spát.
5. den
- 8. 10. 2013
Dnešní
den je poslední a musíme být do 16:30 u autobusu ve slovenské vesničce Novoť. Budík nás tedy budí v 6:30, potichu se balíme,
neb je tu s námi ještě jeden polský páreček (nikoliv s hořčicí) a ti
tvrdě spí, je ještě téměř tma. Naštěstí máme vybalené jen spacáky, tak jsme za
pár minut venku z chaty a počasí slibuje slunečný den s famózní
podívanou po barevných podzimních horách. Pokračujeme po červené značce,
obtáčíme horu Pilsko na opačnou stranu, kde se opět
připojujeme na modrou, která šla přes vrchol. Cesta jde chvíli po rovině, pak
výrazně klesá do sedla kde je veliká louka Polanica a
je tu jakási bývalá salaš, dnes sloužící evidentně jako útulna i když trochu zabordelená. Tedy taška s odpadky, což nám hlava
nebere, ale tak už to chodí. Jak ji někdo založí, ostatní přihodí. Jsou tu dvě
velké matrace z nějakého gauče a ohniště. Venku u chatky je stůl a
lavičky. Slunce právě vychází nad vrcholem Pilska, je
úplně modrá obloha a tahle louka s poházenými smrčky a salaší je jako
vystřižená z rumunských Karpat. Je to žrádlo pro oči, fotíme a dáváme si u
stolu snídani. Asi po hodince pokračujeme dále. Cesta ze sedla mírně stoupá
k dalšímu z menších vrcholů Trzi kopce, kde
se červená odpojuje od hranice, pokračuje dále po hřebeni do vnitrozemí Zywieckého Beskidu. Docela litujeme,
že nemáme den navíc na červené je kromě toho že je to hřebenovka spousta
krásných náhorních luk jako byla před chvílí v sedle. Na těchto loukách
jsou 2 krásné horské chaty opět klubu turistů, schronisko
na Rysiance a na Hali Lipowskiej. My ovšem musím dále po hranici, takže už jen po
modré a po patníkách směrem na jihozápad. Cesta opět klesá do výrazně nižšího Mútňanského sedla, odkud odbočuje slovenská zelená do obce Mútňanská Píla. Pak jde hodně po
rovině, úžasnou scenérií lesů, klikatí se jako had po jednom z hřebenů a
opět poskytuje úžasné pohledy do údolí a na protější svahy přes které jsme
prošli, tedy Pilsko a Babiu
góru. Je to nádhera, zvlášť za takto slunečného dne a
barevných stromů. Asi po hodině se cesta opět zvedá a stoupáme na kopeček nazvaný
Krawcóv Wierch, kde je
další polské schronisko (turistická chata). Je na
úžasné louce asi 200 metrů od hranice, a je to neuvěřitelně zachovalá roubenka, vyspárovaná ještě slámou, snad 100 let stará,
prostě neuvěřitelné. Nikde žádná silnice ani sjezdovka ani parkoviště, no
prostě ráj na zemi. Venku jeden týpek seká dřevo a je
ho obrovská hromada, přípravy na zimu. Druhý týpek
v maličké kuchyni uvnitř vaří dobroty, tak si dáváme v útulné
starobylé jídelničce gulášek s bramboráčky za 20 zlotých a je to šílená
dobrota. K tomu pivko a vůbec se nám z tohoto místa nechce ale
musíme. Asi za hodinku posezení a kochání se vracíme na hranici a opět klesáme,
tentokrát už do posledního sedla Prelecz Glinka, kde je další opuštěná celnice a protahuje se tudy
opět cesta mezi PL a SK.
Autobusová zastávka tu sice je, ale nevěříme, že po zrušení celnice sem autobus zajíždí a raději jdeme po silnici do cca 1 km vzdálené vsi Novoť. Hned na kraji je autobusová zastávka, máme asi 45 minut náskok a tím pádem čas se převléci do věci co nesmrdí, jako kdyby v nich někdo chodil 4 dny po horách :-) v 16:35 přijíždí bus a jedeme směr Námestovo. Tam rychle přestupujeme do dalšího busu který s námi objíždí Oravskou přehradu do Tvrdošína. Je to starobylé historické městečko, cedule oznamuje, že zařazené v Unesco. Hodně roubenek a gotický dřevěný kostel z 11 století jsou skutečně asi unikáty. Vystupujeme u jednoty a jdeme kousek městem na vlak. Prochází zde totiž trať vedoucí z nedalekého městečka Trstěná, kde je konečná a druhý konec trati je v Kralovanech, na hlavní trati Košice-Praha. Kupujeme lístky za 2,50E a jdeme do přilehlého bufetu na pivko a vítěznou borovičku. Vlak vyjíždí načas, bohužel můj záměr prohlédnout si průsmyk Malou Fatrou, kterou se trať protahuje kazí brzké stmívání, takže jedeme už po tmě. Ve 20:25 jsme v Kralovanech, dáváme finální pivko v místní nádražce a ve 20:50 už nám jede Excelsior zpět na Prahu. Rychle jdeme spát neb máme jen 5 hodin na vyspání.
6. den - 9. 10. 2013
Petr vystupuje ve 3 ráno v Kolíně , naštěstí byl čas se prospat alespoň těch 5 hodin, tak to snáší dobře. My s Péťou vystupujeme z lehátka už v Praze (přestože jede přes Plzeň až do Chebu), protože chytré a milované ČD zrušili také první ranní „chebák“ a lehátka v Praze trčí opět 2 hodiny, což si nemůžeme vzhledem k nutnosti makat pro stát až do roztrhání těla prostě dovolit. Vystupujeme tedy před 4 ranní a jdeme na osobák ve 4:20 s přestupem v Berouně. V 6:25 ráno jsme v Plzni a máme to akorát dojít do práce, převléknout se, omýt se , zkulturnit a dřít ...
MOTO akce: Ty polské Beskydy jsou fakt špica, takové malé Rumunsko...