POLSKO – Beskid Sadiecki, Gorce a Pieniny (2.5. - 10.5.2014)
Sestava: Petr Tauchman, Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: jelikož jsme na polskou stranu přešli ze slovenské části od Tater, je doprava vlastně shodná s cestami na Slovensko obecně
takže optimální je jet některým z nočních vlaků na trase Praha – Košice, my jeli Slovakií do Popradu, dále busem přes do Starou Ľubovňu do obce Čirč st.hr. kde začíná naše cesta
Ceny: ceny jsou na polské straně asi tak stejné jako u nás a nicméně za zmínku stojí chaty které (jako i jinde v polských částech hor) jsou za velice příjemné ceny
takže pivo na horské chatě 6 – 10 zl. (1 Euro je asi 4 zlotých, 1 zlotý je momentálně 6,60 Kč)
coca-cola 0,5 PET láhev na chatách cca 4 zl. (asi 1 Euro)
čaj na horské chatě od 3 do 6 zlotých, káva taky tak, snídaně třeba míchaná vejce (jajko) kolem 7 zlotých.
ubytování na chatách od 18 zl. do cca 30 zl. (cca 150 – 200 Kč)
jídlo od 5 do 20 zl. podle velikosti jídla. (Nálešníky tedy palačinky a Pirogy s miesom bývají levnější – kolem 10 zl., guláše a řízky jdou kolem 20 zl.)
Ubytování: chaty jsou na polské straně velice hezké, zachovalé turistické, opravdu pro pěšáky s báglama, u nás už těžko k vidění a do 200 korun s vlastním spacákem.
Mapy: mapu jsme měli klasickou polskou Beskid Sadiecki a Gorce, 1:50 000, k sehnání na všech chatách v okolí jakýchkoliv polských Beskyd.
Značení cest: to je také klasika, barvy jako u nás nebo na Slovensku
Jazyky: s naprostou většinou Poláků se domluvíte česky, případně anglicky, nebo polsky (Bezpeczna droga do školy – bezpečná cesta do školy, nebo Nebieski Šlak – modrá značka)
1. den
- 2. 5. 2014
Naše
cesta začíná, jak jinak, na plzeňském nádraží v pátek večer v 19:07.
Nastupujeme do vlaku na Prahu, kde přestupujeme do lehátkové Slovakie jedoucí ve 21:53, která nás doveze jako vždy na
lehátku, vyspalé, bez přestupu až na Slovensko, tentokráte do Poradu. Excelsiorem už to nejde, neb je ve stadiu rušení a lehátka
z Plzně už nejedou. V Kolíně tradičně přistupuje Petr.
2. den
- 3. 5. 2013
Sypeme se v 6:12 v Popradu z vlaku a je zataženo, nicméně neprší. Jdeme na busák hned vedle a v 6:15 nám to jede přes Starou Ľubovňu bez přestupu přímo do Čirče až na hraniční přechod do Polska. Kolem 8 hodiny ráno jsme tedy přímo na hraničním přechodu na křižovatce odkud vede silnice do polského městečka Muszyna. Je to asi 8 km daleko a je to výchozí místo na hřebenovku po Sadieckim Beskidu. Jdeme pěšky, neb ke slovenským hranicím nic nejezdí, jsou tu sice koleje, které vedou už od Staré Lubovni, ale jezdí po nich v úseku do Muszyny pouze nákladní vlaky. Asi po 2 kilometrech chůze zastavuje v protisměru auto a mladý polák se nabízí, že nás do Muszyny sveze. Fakt nářez, jel obráceně a otočil se, aby nás svezl. Takže jsme asi za 5 minut ve městě „na rynku“ tedy náměstí a hledáme značku. Je o kousek dál u mostu u řeky, kde je i turistická kancelář. Je tu rozšipník a rozbíhají se cesty všemi směry. Naše je zelená, vedoucí přímo na začátek hřebene k chatě Jaworzinka. Je to do cca 1100 m.n.m., takže si trochu máknem. Na posilnění si dáváme před jedním „sklepem“ čili obchodem výbornou tláču, klobásku a pivo Žubr. Pak už jen stoupáme výš a výš, kolem 800 m.n.m lezeme do mraků a od té doby je jen vlhko, mlha a zima. Z vrcholu Jaworzinky tedy není nic vidět, ale výhled má být podle infocedulí super. Vede sem lanovka z městečka Krynica-zdrój, takže jsou tu asi 3 restaurace, vleky atd, ale vzhledem k počasí nikde ani noha. Jdeme už kousek po hřebeni cca 1 km k turistické chatě tedy „schronisku“ na Jaworzinke. V jídelně sedí asi 50 lidí a trochu nás ten dav vyvádí z rovnováhy. Naštěstí si všichni dávají jen jídlo a jdou zpět k lanovce. Venku je mlha a mrholí, takže se ubytováváme za 40 zlotých. Díky lanovce je to tu trochu dražší, a možná i proto že si dopřáváme 3 lůžkový pokoj a ne hromadnou nocležnu abychom měli klídek. V patře pod jídelnou je bar, kde se dá posedět u pivka i cíga, tak dáváme občersvení ve tvaru štrůdlíku, pivko a čajdu a študujeme mapu.
3. den
- 4. 5. 2013
Ráno je trochu překvápko ve formě ledového království, které se přes noc na hřebeni utvořilo. Vše je potažené ledem, jak umrzl déšť. Listy, stromy, schody, tráva, prostě vše je pokryté ledem. Bereme čepici a rukavice a vyrážíme po hřebeni po červené značce, po které půjdeme celý týden až do Rabky-Zdroj přes obě plánovaná pohoří. Lehce po poledni docházíme k dalšímu schronisku s názvem Hala Labowska. Parádní velká klasická horská chata s restaurací, spousta hotovek, tak dáváme lehký obídek ve formě polévky s pečivem, tradiční „žurek“. Počasí se mezitím vylepšilo, krásně svítí slunce a už máme i první famózní výhledy na okolní hory a údolí. V podvečer docházíme na chatu Cyrla. Je to spíš napůl zemědělská usedlost v horách, už při sestupu do údolí s městem Rytro, které zítra musíme přejít do druhé poloviny pohoří Sadiecki Beskid. Opět výborná restaurace, kuchyně luxusní, neb mají domácí pokrmy z vlastního chovu ovcí. Dáváme si pirohy plněné skopovým masem a sypané ovčím sýrem a je to lahůdka. Nocleh stojí 38 zlotých za až zbytečně luxusní pokojík, takže standard. Navíc zjišťujeme jak chutná „piwo grzane“ tedy horký svařák z piva, šťávy, medu a koření. Parádní zahřívák, který měli pak i na ostatních chatách po celé trase.
4. den
- 5. 5. 2013
Vstáváme
už do modré oblohy, je krásně, občas obláček a sestupujeme do údolí do městečka
Rytro. Údolí je vlastně horským sedlem, kudy protéká
řeka Poprad, přitékající ze Slovenska. Krásné pohledy
na městečko a okolní louky, kopce a pasoucí se ovce a krávy. V Rytru jdeme opět do „Sklepa“ a kupujeme mlsnoty jako piwo, colu, rajčata a čokošku. Je zde vlakové nádraží plné laviček, čehož
využíváme a chvíli si jdeme sednout neb sestup z 800 do 400 m.n.m., to
nemají kolena v popisu oblíbených činností. Procházíme na druhou stranu
údolí a stoupáme zpět do ztracených 800 m.n.m výšky a posléze ještě výš.
Pohledy opět úchvatné. Louky, políčka neskutečně vysoko v horách na
strmých svazích obdělávaná pomocí kraviček či koníků, no prostě fakt Rumunsko
jak vyšité. Neuvěřitelné jak úžasný svět hor je kousek za naší hranicí. Vysoko
na hřebeni stále padají ze stromů kusy ledu, které se utvořily před dvěma dny
v noci. Dělám si proto luxusní drink, tedy mezi nealkonávštěvníky
barů oblíbenou takzvanou colu s ledem uprostřed lesa :-) Dnešní den zakončujeme
opět na úžasné horské chatě v sedle Przehyba,
restaurace funguje standardně všude od 8:00 do 20:00, takže o tom si můžeme při
turistice po Čechách nechat jen zdát, nemluvě o cenách za nocleh. Dáváme jinou
verzi polévky - žurek, k tomu párečky a zákusky.
No a nezbytné pivko na doplnění energie samozřejmě :-) Navíc máme na výběr, zda
chceme pokoj s výhledem na Tatry, které jsou v podvečerním
zapadajícím slunci naprosto úchvatné, tak ho bereme, protože je pouze o 2 zloté
dražší, tedy za 35 zlotých. Z pokoje fotíme jak o život, toho západu
slunce se nedalo nabažit.
5. den
- 6. 5. 2013
Ráno má Petr nařízeného budíka na 5 hodin, aby stihl nafotit východ slunce nad Tatrami. Pak ještě chvíli poležíme, ale v 7 už tradičně vstáváme, vaříme kávičku, snídáme něco z batůžku a před 8 hodinou opouštíme chatu, jelikož ta rána tady nemají chybu. Když slunce vychází nad vrcholky stromů a nebe je blankytně čisté. Procházíme malou osadou přímo na hřebeni hor, babča tak kolem 80 let tu metelí po cestě a žene stádo koz a ovcí. Opět mi vyplouvají vzpomínky na nejhezčí pohoří Evropy – rumunské Karpaty. Prostě je to neskutečná podívaná, navíc louky kolem zalesněných kopců nádherně kvetou a je to přehlídka barev. Opět nás čeká klesání o cca 400 – 500 m.n.m. do dalšího údolí s řekou. Tentokrát se jedná o město Kroscienko nad Dunajcem. Jak sám název napovídá protéká tudy ze Slovenska řeka Dunajec a protahuje se jakousi roklí vápencového pohoří Pieniny. Právě zde Pieniny od jihu končí, na západ začíná pohoří Gorce kam máme namířeno a na východ Beskid Sadiecki odkud jsme přišli. Je čas oběda tak zalézáme na náměstí do malé hospůdky. Venku praží polední slunce, počasí se tak vylepšilo, že je už až moc horko a nejlépe je ve stínu. Dáváme vepřový steak s hranolkama, poté nutnou odpolední kávičku. Do Gorců nechvátáme, máme dobrý čas, tak okukujeme krámky, kupujeme famózní domácí klobásy v řeznictví a vedle v pekárně čerstvý chleba, jo a taky mapu Gorců. Ještě se stavujeme ve stánku na křižovatce u řeky na pivko, je tu venkovní posezení a toalety, tak si děláme poobědovou siestu. Kolem 4 hodiny, kdy už slunce tolik nesmaží se vydáváme na další cestu. Stoupáme do pohoří Gorce, tentokrát musíme vyjít od řeky s 500 m.n.m do 1200 m.n.m, takže hodláme někde v průběhu výstupu zatábořit. Jdeme zas kolem malých úžasných roubenek a políček, s nádhernými pohledy do údolí i na protější vápencové Pieniny, resp. za nimi se vypínající Tatry. Kolem 19 hodiny už se nám dál nechce, nalézáme v jedlovém lesíku (kterých je tu mimochodem většina – smíšené lesy z buků a jedlí) nádherný schovaný plácek, roztahujeme igelit a spacáky a jdeme do hajan. Baštíme tu luxusní masovou (opravdu s kusy masa !!) klobásu a slaninu a popíjíme zásobu slivovice na lepší zažívání.
6. den
- 7. 5. 2013
Ráno
je opět jak malované, sluníčko teplo, modrá obloha. Pokračujeme ve výstupu na
první vrchol hřebenovky 1200 m vysoký Luban, kde je
turistické tábořiště a zbytky staré turistické chaty. Tábořiště je nádherná
rovná louka, kde lze stanovat přímo na vrcholku v 1200 m.n.m
s výhledy do okolí a je značeno i v mapě. Příslušenstvím je dřevěná
bouda a ohniště s lavičkami na sezení. Pokračujeme v cestě, pro změnu
prudce dolů, z Lubaně se musí okamžitě zase 200
výškových metrů sestoupit, pak už jde hřebenovka víceméně ve stejné výšce a
kolísá nahoru dolu jako horská dráha. V údolí pod námi se leskne veliké
Jezero Czorsztynskie, za ním nádherné náhorní louky Pienin a opět milion výhledů na Tatry. Počasí ze začíná
kazit, od západu se zatahuje a to tak dost, že to vypadá na bouřku. Asi 3 km
před sedlem kudy se protahuje malá silnička od severu k jihu
s vesnicí Ochotnica Górna
je malá zemědělská usedlost, několik domů, kolem nich krávy a na jednom nápis „noclegi“. Už se nám dál nechce, přestože jsou teprve 4
odpoledne. Zaprvé byl úsek dost zdlouhavý a houpavý a za druhé to vypadá na
déšť. K horské chatě PTTK je to ještě 4 hodiny cesty, takže bychom tam
dorazili po uzavření restaurace a to by byla škoda :-). Ubytováváme se tedy
v usedlosti za 20 zlotých na noc. (cca 140 korun). Paní nám dává
k večeři úžasné domácí karbanátky s bramborem a je to fakt dobrota.
Ještě se ptá na snídani. Tak tu si taky dáme, protože domácí horská strava nemá
konkurenci.
7. den
- 8. 5. 2013
V noci
přišel slibovaný déšť a celou noc prolilo, ráno ještě prší, tak nechvátáme.
Nějací Poláci vyrazili hned v 8 do deště. My si užíváme snídani, kterou
jsem neviděl ani v nejluxusnějších hotelích. Vajíčka na tvrdo, domácí paštika, naprosto neuvěřitelně dobrá, slanina,
sýr, rybičky, no prostě plnej stůl dobrot. To se
nedá. Pak přichází babča co se tam motá a sděluje
nám, že si to máme vzít „na drogu“ čili na cestu. Balíme nedojedené zbytky jako
svačinu a vyrážíme dál. I s luxusní snídaní pro 5 lidí a večeří jako fík
platíme 50 zlotých na jednoho, takže luxusní záležitost. Cesta jde do sedla se
silnicí a pak stoupáme znovu tentokrát až do 1300 m.n.m k nejvyšší hoře
celého našeho přechodu, vrchol Turbacz. Těsně pod
vrcholem jsou nádherné scenérie, úžasné horské louky, malé salaše, pramen vody
a hlavně famózní starobylá kamenná turistická chata ještě s doškovou
střechou. To prostě nemá chybu. Dáváme tradičně obědové menu, takže žurek a pivo. Chata je opravdu veliká, je tu asi 100 míst
k noclehu a opravdu zachovalá, přitom tradiční horská, to člověk zírá. Po
obědě pokračujeme dále cestou z kopce. V podstatě už se hřeben
postupně svažuje k našemu cíli, městečku Rabka-Zdrój, předtím ale máme v cestě ještě 2 horské chaty.
Kolem 17 hodiny docházíme na první z nich, je opět (jak jinak) úžasná,
kamenná no prostě paráda. Dáváme k večeři pivko a párky a jdeme se za 25
zlotých ubytovat. Pokoje jako všude kombinace dřeva a kamene, zásadně masív,
stejně jako v předchozích chatách. Opět mě to nutí k zamyšlení proč Češi
tak milují nábytek z dřevotřísky, když těží na
každém svahu dřevo. Zas máme pokojík s výhledem na nasvícené zapadající
Tatry a už je to skoro nezajímavé :-)
8. den
- 9. 5. 2013
Vyrážíme bez snídaně,
neb to máme asi hodinu k další chatě, hodláme se tedy podívat dovnitř,
když už tam nemůžeme přespat, tak alespoň na snídani. Chata s názvem Bacowka na Maciejowej, je
naprosto nejúchvatnější. Chaloupka jak z pohádky na otevřeném výběžku
s loukami na konci hřebene. Tak to nám vyrazilo dech, všechny lavice,
stoly, židle, stěny jsou ruční řezbářská práce, stejně jako roubené stěny a
zdobení venkovní. Prostě nářez. Moc litujeme, že tady nezažijeme nocleh. Dáváme
alespoň míchaná vajíčka a pivo a fotíme. Scházíme dále po širokých loukách do
městečka Rabka-Zdrój.
Jelikož nám zbyly 2 dny času, které jsme měli jako rezervu na špatné počasí,
rozhodujeme se vrátit do Kroscienka nad Dunajcem,
projít ještě kousek Pienin a hlavně svézt se na „flisackých“ vorech, což je tu taková místní atrakce,
projížďka vápencovým nejzajímavějším průsmykem na vorech. Musíme tedy pořešit dopravu. Potřebujeme nejprve z Rabky do Noweho Targu, pak dále do Kroscienka. Do
Nového Targu vede železnice, tedy vede ještě dále do
obce Zakopane, což je nejvýznamnější východiště na tůry do Vysokých Tater. Je ale v rekonstrukci, takže
chytáme „maršrůtku“, malý mikrobus, který rozváží
lidi, nachlup stejný jak je známe z Ukrajiny. Platíme 5 zlozých a frčíme do kopců jelikož se blížíme se
k Tatrám. V Novém Targu nás vysazuje u
křižovatky naproti autobusáku. Je to zvláštní, ale autobusák slouží jen pro velké autobusy, na dálkové tratě a
místní maršrutky postávají na hliněných pláccích
kolem tohoto honosně opraveného nádraží. Vypadá to spíš jak v hale
letiště, ale dva znudění lidé v okénku a žádní cestující. Všichni totiž
čekají venku na maršrůtky. Jednu narvanou si
necháváme ujet, a čekáme na další. Ta nás bezpečně dováží za 6 zlotých až do
Kroscienka. Odsud putujeme po žluté značce směrem na jih na hřeben Pienin. Je to zase nástup 300 výškových metrů, ale už si
zvykáme. Asi v polovině sedí babča! a prodává
sýr a šťávu! Tak to je hustý a my funíme do kopce jak lokomotivy. Tak si sýr
kupujeme a dáváme šťávu. Když ovšem asi po 10 minutách narážíme na další babču, už nic nechceme. Asi je tu tolik turistů, že se jim
vyplatí sem šplhat nebo co. Za chvíli jsme na hřebeni na rozcestí a vydáváme se
směrem na západ po hřebeni po modré značce. Pár kilometrů po rozkvetlých
loukách a jsme na dalším rozcestí, tentokrát odbočujeme na jih po červené,
která vede až do místa kde je startovní místo splutí „flísáků“.
Scházíme dolů opět o 300 metrů a kolena začínají protestovat. Konečně jsme až
dole u řeky. Je večer, už je vše zavřeno a netušíme kam se vrtneme. V tom
se k nám řítí týpek, s otázkou co my tady
jako. No a my jako že máme takovej hlad, že bysme tu přespali. Ukazuje se že je to shodou okolností „vedúcí flísakov“, umí dobře
slovensky, takže si brzy vysvětlujeme možnosti a už jedeme autem s jeho
synem k němu domů bydlet, do nedaleké vesničky Stromowce
Wižne. Dvoupatrový domek a přízemí je naše za 30
Zlotých, takže stejné jako na chatách PTTK. Máme k dispozici kuchyňku a
obchod je otevřený do 21 hod. Jdeme tedy nakoupit, párečky, pivko, polévky,
vajíčka a různé jiné dobroty na večerní veget. Navíc
nám pan hostitel vysvětluje, že zítra je jediný den v roce, kdy mají „flísáci“ nějaký svátek a všichni jsou v tradičních
krojích a jede se speciální splutí, před nímž je mše. Takže máme kliku.
9. den
- 10. 5. 2013
Snídáme
a jedem s panem hostitelem zpět k řece ke startu splutí. Musí nás být
alespoň 10 aby se plulo, za chvíli je všude hafo lidí
v krojích a začíná mše. Je to trochu nuda, ale už se trousí první turisté
se zájmem o splutí. Asi za hodinu a půl kolem 10 hodiny ráno už je nás dost,
kupujeme za 52 zlotých lístky v pokladně a jedem. Jízda na voru super,
řeka pěkně teče a všude kolem vápencové štíty. Nejvýznamnější z nich - Tri
Korony, je vidět snad ze všech úhlů. Splutí končí asi
po 2,5 hodinách cesty ve městečku Szczawnica, na
druhém břehu Dunajce než je Kroscienko. Je zde na
břehu řeky několik stánků a restaurací, vybíráme jednu s terasou nad
hladinou řeky, hlavně proto, že je zde v jídeláku
„barani stejk“ takže opět dáme tradiční ovečku
k obědu. Jídlo je super, nezbytné pivko a káva navrch a přemýšlíme co dál.
V okolí jsou 2 turistické chaty, ale napadá nás možnost, že lepší než
cestovat do Čech zítra celý den, bude posunout se dnes do večera k vlaku a
jet přes noc. Přeci jen 10 hodin ve vlaku je 10 hodin. Jdeme tedy podél břehu
proti proudu kousek zpět, je zde podél řeky krásná pěší a cyklostezka - červená
značka. Asi po 1 km jdeme kolem jedné polské turistické chaty a po dalších 500
metrech je odbočka na slovenskou stranu směrem k obci Lesnica,
která je uprostřed NP Pieniny na Slovenské straně. Je
tu na okraji obce pro změnu slovenská turistická chata, dáváme pivko a Péťa oslovuje postávajícího týpka
u „maršrůtky“. Říká, že když nás bude dost, sveze nás
do Červeného Kláštora. To se nám šikne
a za chvíli už se zase vezeme. Objíždí do podkovy celou oblast slovenských Pienin a je to luxusní vyhlídková jízda kolem vápencových
masivů. V Kláštoře se ho ptáme na bus, a říká,
že to jede určitě ze Spišské Staré Vsi. No a že nás tam za 3 Eura hodí. To se
nám taky hodí, tak jedeme dál soukromě. Vysazuje nás na autobusáku
a máme hodinku čas. Je tu fantastický klídek a podhorská pohoda, slunce svítí,
sedíme pod deštníkem a kropíme Šariš. Za chvíli je tu bus, jedoucí přímo až do Popradu. Prostě nádhera. V Popradu
máme asi 45 minut na odjezd vlaku Excelsior (budiž mu
od prosince 2014 země lehká – ČD opět dokazují, že vše co funguje je třeba
zničit), kupujeme lehátku u sprievodca a jsme plni
dojmů. Ještě se pohledem na zapadající slunce loučíme s Tatrami, tentokrát
z jižní strany a jdeme spát.
10.
den - 11. 5. 2013
Ráno v 5 nás Petr v Kolíně opouští, my s Péťou vystupujeme v 6 ráno v Praze. Zas to velkoměsto , ach jo... pak už jen rychlík do Plzně a domů, vstřebat zážitky před děsivou realitou moderního světa, tedy pondělí a jeho pípavého zvuku budíku...
MOTO akce: Ty polské Beskydy jsou špica, stejně jako minule, opět takové malé Rumunsko...