POLSKO – Beskid Maly a Slaski (8.5. - 12.5.2013)
Sestava: Petr Tauchman, Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: na polskou stranu jsem přešli z Českého Těšína takže z Plzně do Těšína nočním vlakem na lehátku, dále busem z polského Těšína na Vadowice, výstup v městě Andrychów
Ceny: ceny jsou na polské straně asi tak stejné jako u nás a nicméně za zmínku stojí chaty, které (jako i jinde v polských částech hor) jsou za velice příjemné ceny
takže pivo na horské chatě 6 – 10 zl. (1 Euro je asi 4 zlotých, 1 zlotý je momentálně 6,70 Kč)
coca-cola 0,5 PET láhev na chatách cca 4 zl. (asi 1 Euro)
čaj na horské chatě od 3 do 6 zlotých, káva taky tak, snídaně třeba míchaná vejce (jajko) kolem 7 zlotých.
ubytování na chatách od 18 zl. do cca 30 zl. (cca 150 – 200 Kč)
jídlo od 5 do 20 zl. podle velikosti jídla. (Nálešníky tedy palačinky a Pirogy s miesom bývají levnější – kolem 10 zl., guláše a řízky jdou kolem 20 zl.)
Ubytování: chaty jsou na polské straně velice hezké, zachovalé turistické, opravdu pro pěšáky s báglama, u nás už těžko k vidění a do 200 korun s vlastním spacákem.
Mapy: mapu jsme měli klasickou polskou Beskid Maly a Slaski, 1:50 000, k sehnání na všech chatách v okolí jakýchkoliv polských Beskyd.
Značení cest: to je také klasika, barvy jako u nás nebo na Slovensku
Jazyky: s naprostou většinou Poláků se domluvíte česky, případně anglicky, nebo polsky (Bezpeczna droga do školy – bezpečná cesta do školy, nebo Nebieski Šlak – modrá značka)
1. den
- 7. 5. 2014
Naše
cesta začíná, jak jinak, na plzeňském nádraží naším oblíbeným Excelsiorem ve 20:07. Petr nastupuje v Praze kolem 22
hodiny, aby se taky trochu vyspal, bo v Kolíně
je to o 3 hodiny déle, díky zajímavé pražské 2 hodinové pauze lehátkového vozu.
2. den
- 8. 5. 2013
Sypeme se v 5:16 v Českém Těšíně z vlaku. Vydáváme se přes město na polskou stranu města tedy na druhý břeh řeky Olše a jdeme najít autobusové nádraží s odjezdy směrem Vadowice a na Andrychów, přes větší město Bielsko-Biala. Vystupujeme v Andrychówě v 10 ráno, na zastávce u vlakového nádraží odkud stoupá zelená značka do kopců směrem k našemu dnešnímu cíli, chatě tedy přesněji Schronisku Leskowiec na stejnojmenném vrcholu jižně od Andrychówa. Naproti přes silnici je malá hospůdka a supermarket TESCO. Na to dlabeme a jdeme na venkovní posezení před hospodou resp. na startovní pivko s pěkným názvem Tatra a ranní kávičku. Kolem 11 hodiny se vydáváme na cestu a slunce pěkně topí, tedy skoro jako na bouřku. Cesta vede nádhernými bukovo-jedlovými lesy jaké se u nás moc nevidí. Celkově je Maly Beskid skutečně malý, například v porovnání se sousedním Zywieckim Beskidem, jelikož například vrchol Leskowiec u kterého je schronisko i přes to, že se jedná o nejvyšší bod Malého Beskidu, má „pouze“ 918 m.n.m. Dále se tu nachází Gróň Jana Pavla II, což je taková zahrada věnovaná tomuto světci včetně kaple. Vůbec je tady tento člověk velice uctívaný a v podstatě na každé místo kterého se dotkl se vyvěsí minimálně tabulka, že tu v tom a tom roce byl a že miloval hory. Dosažením chaty Leskowiec se vlastně dostáváme na červenou hřebenovku po níž budeme zítra putovat směrem na západ po hřebeni, i když stále ve výškách lehce pod tisícimetrovou hranicí. K chatě docházíme trochu hekticky, protože to vypadá že bude bouřka jako býk. Přes to, že jsou teprve 4 odpoledne, rozhodujeme se pro nocleh. Ubytováváme se v útulné turistické chatě polského turistického klubu PTTK za nádherných 30 zl. (PTTK patří téměř celá síť turistických chat narozdíl od ČR) a jdeme brzo spát.
3. den
- 9. 5. 2013
Ráno je jak malované, dole
v údolích se válí mlhová inverze a i přes nízkou výšku si vychutnáváme
pravé horské scenérie. Směrem na jih se vypíná impozantní severní stěna Babí
hory, což je nejvyšší hora sousedního Zywieckého Beskidu a vypadá opravdu mohutně a vysokohorsky. Aby ne, se
svojí výškou přes 1700 m.n.m je to pravá dospělá hora. Míříme po hřebenovce
k dalšímu výraznějšímu vrcholu Potrójnej. Asi 3
km před tímto vrcholem dělá žlutá značka, která vede souběžně s červenou
malou odbočku, na níž je na mapě malovaná chatka s názvem Studentske Schronisko Pod
Potrojnou. Jdeme se tam podívat a to co se před námi objevilo nám vyrazilo
dech. Stará roubená chaloupka, originál z roku 1911, kterou by u nás
ocenil každý skanzen, ovšem funkční, sloužící jako levné ubytko
pro študáky vydávající se do hor na čundry. Venku posezení, ohniště, uvnitř
vybavená kuchyňka, krásná kamna, hrnečky, talíře, káva, čaj, to vše
v kombinaci se 102 let starou roubenou stavbou kompletně v původním
stavu, uprostřed fantastických nedotčených lesů v lůně hor. Tak z tohohle
jsme úplně unešení. Fakt palba, srdce turisty plesá, srdce trempa žasne nemaje
slov a srdce horského trapera je v extázi, že do dnešní doby něco takového
přetrvalo a světe div se, nikoliv v zastrčené vesnici uprostřed Balkánu
(tam se občas dá ještě unikát najít), ale kousek od naší hranice. Prostě
prastarý nábytek z masivu, kachlová pícka, v patře nocleh na hrubých
obyčejných palandách no prostě bezkonkurenční. Nicméně je poledne, tak dáváme
jen čaj, fotíme, žasneme a musíme pokračovat. Ovšem to ještě netušíme že za 3
km nás čeká další parádička. Na Potrojnej je malována
v mapě další chatka. Čekáme turistické centrum, ale opět přichází
překvapení v dobrém slova smyslu. Vycházíme z lesa na úbočí kopce
kolem nás louky a těsně pod vrcholem něco jako malá osada, na první pohled jak
někde uprostřed hor Srbska, Ukrajiny, nebo Rumunska v místech, kde je to
obvykle bývá do civilizace přes 20 km, no prostě úžas. Skupinka asi 4 domů,
kolem pobíhají slepice, koza, opodál postává prehistorický traktůrek. Vypadá to
tu opuštěně, nicméně jeden z domů, který se evidentně upravuje je skutečně
turistická chatka, jedna z mála nepatřících PTTK. Interiér přestože nový,
tak nahrubo vyřezaný motorovou pilou, zábradlí z kmenů břízy, vše
vyřezávané, bohatě zdobené, v patře opět lidová hromadná nocležna, no
prostě kdybych nevěděl, že jsem v Polsku 70 km od Těšína, tak bych si
myslel, že jsem se přesunul v časoprostoru do jiné země a navíc o 50 let
zpátky. Dáváme na verandě pivko a je odsud fantastický výhled na většinu
hřebenovky, po které jsme přišli. No pecka. Na nocleh je stále ještě brzy, což
nás skoro mrzí, ale jdeme dál, to by jsme nikam nedošli :-) Přecházíme vrchol
s nádhernou loukou a pokračujeme stále po červené hřebenovce do sedla kudy
se protahuje asfaltová silnice, spojnice od severu k jihu napříč přes hory. Je
tu pro změnu podivné „masňácké centrum“ tedy luxusní
hotely ovšem s obalem působícím jako lidová architektura, s golfovým
hřištěm snad a hlavně aquaparkem. No šílená snobárna, což brutálně kontrastuje s tím co jsme
viděli cca před hodinou. To jsou fakt neuvěřitelné paradoxy. Přes několik
dalších vrcholů se po hřebeni dostáváme až do sedla pod vrcholem Kiczera, kde plánujeme zatábořit,
neb je tu kreslený výrazný potok. Dále už je přečerpávací nádrž a pak údolí
s městy kam potřebujeme sejít až ráno. Asi v polovině nástupu na
vrchol Kiczery tedy uhýbáme po travnaté pěšině na
louku doprava, kopec obcházíme z opačné strany tedy dostáváme se na jeho
severní svah do míst, kde není ani značka ani žádné domy nablízku a zde
v lese stavíme stan.
4. den
- 10. 5. 2013
Po snídani pokračujeme po červené,
během chvilky jsme na silnici u přečerpávací nádrže Wodny
Zar, jezdí sem jakási kolejová lanovka odspodu, ale
jelikož nevíme, v kolik jede první vláček, vydáváme se na 400 metrové
klesání ke spodní stanici lanovky na okraj městečka Czernichów
pěšky. Kolena skučí, no je to mrsk, ale jsme dole. Když jsme konečně u spodní
stanice, vidíme že lanovka právě startuje. To jsme si pomohli, dal bych si za
trest stejk za tyhle přehmaty :-) Jdeme kolem malého
sportovního letiště a scházíme stále níže do města až k řece na níž jsou
vlastně 2 jezera (nebo spíš přehrady ??). První přímo ve městě je Medzybrodskie. Musíme po mostě přejít na druhou stranu na
hlavní silnici, která se opět protahuje horami od severu k jihu. Je tu pár
krámků a mezi nimi malý krámek s uzeninami. Už víme, že uzeniny
v Polsku (tedy každopádně v horských městech) nejsou ty co se vozí
k nám, takže to jdeme ověřit. Kupujeme kousek nějakého salámu, klobásu a
sekanou. Salám ochutnáváme hned na zastávce autobusu a opět žasneme. Je to
prostě fakt z masa a děsný žrádlo, tohle bych prostě v ČR nekoupil
nikde. Je docela horko tak přemýšlíme, že bychom se někam popovezli jelikož tu
jezdí hodně busů. Další polovinu výletu chceme nějak přejít Beskid
Slaski, což jde asi tak pěti způsoby, tak se nakonec
rozhodujeme pro přechod východ-západ přes Baraniu Goru, druhý nejvyšší to bod, zhruba ve středu Slaskieho Beskidu. Potřebujeme
tedy popojet do městečka Zywiec a dále vlakem směrem
na jih do Wegierskej Gorki, což bude naše nástupní
místo pro přechod Slaskieho Beskidu.
Za chvíli už sedíme v busu a je to parádní vyhlídková jízda, objíždíme po
obvodu polovinu druhého jezera, tedy Zywieckého, do
městečka Zywiec. Tady už jezdí vlak od Bielsko-Bielej směrem ke
slovenské hranici, takže se pár zastávek popovezeme do Wegierskej
Gorki. Jak jsou všechna podhorská polská městečka malebná, tak tady je to takové
zvláštní. Nádraží je spíš trochu jako po náletu a jediná jídelna je spíš nějaká
diskotéka, kde mají jenom zmrzlinu a palačinky, takže záměr že se tu naobědváme
nám nějak nevychází. Vydáváme se tedy směrem k řece, kterou musíme přejít
a nastoupat do hor směrem na západ. Opět po červené
značce. Cesta stoupá napřed pozvolna pak prudčeji a po asi hodince už se
otvírají nádherné výhledy na údolí za
námi. Je dost nesnesitelné vedro, tak si děláme pauzu a vaříme instant u malého
potůčku. V horních partiích kdysi evidentně býval vzrostlý les ale jsou tu
jen paseky po nějakých plošných polomech...no alespoň jsou výhledy. Za jedním
z vrcholů s názvem Glinne je kousek
původního, evidentně do hor nevhodného smrkového lesa, takový ostrůvek
uprostřed polomů tak stavíme stan a bydlíme. Ochutnáváme dobroty
z uzenářství v Czernichówě a olizujeme se
až za ušima. Nebýt to tak daleko tak tam jezdím pro uzeniny.
5. den
- 11. 5. 2013
Pokračujeme
po červené na západ. Bohužel se přes noc zkazilo počasí, je mlha a poprchává. Procházíme
kolem souběhu s modrou značkou, kde je v mlze na kopečku po pravé
straně patrný nějaký přístřešek, pak kolem jakéhosi skalního útvaru, který je
vidět až když jsme 5 metrů od něho. V okamžiku kdy docházíme
k velkému rozcestí na vrcholu nazvaném Magurka Wislanska (1140 m.n.m.) kde se křížíme s druhou
významnou trasou ve směru sever-jih po zelené značce, se rozpršuje
víc a víc. Odbočujeme k jihu a po zelené-červené a stoupáme pozvolna na
vrchol Barania Góra (1220
m.n.m.) . S výškou mlha houstne a drobně stále prší. Na vrcholu je
rozhledna, ale ani na ni nejdeme, protože pohled do mlhy není tak impozantní
jak bychom si přáli. I když vypadá mohutně a pěkně a musí z ní být super
výhled. Tak někdy jindy. Od západu sem přichází ještě modrá značka, spojuje se
s našimi dvěmi, takže dále už pokračujeme po modro-zeleno-červené k jihozápadu. Většina cesty je takový
široký chodník z kulatých klád, kolem jsou dost mokřiny, a vzhledem
k mlze to působí trochu tajemně. Jelikož je to stále z kopce, není
chůze po kládách nic moc, ale musíme to cca 2-3 km vydržet a čeká nás Schronisko PTTK Przyslop.
V mapě je navíc psáno muzeum Turystyki Gorskiej PTTK a Izba Lesna, tak čekáme nějakou roztomilou osadu, jak bývá
v polských horách zvykem, přinejmenším 100 let starou roubenku
s doškovou střechou. A najednou šok jako býk. Před námi stojí klasický
malý 3 patrový panelák !! taková klasická socíkovská
nocležna moderního střihu. Tak to je v té přehršli krásných útulných a
historických horských chat těžká výjimka. V přízemí je veliká jídelna, a
evidentně je to tu nastavené na obrovské nájezdy lidí. I ceny jsou kapku vyšší
než obvykle. Je to evidentně dáno tím že sem jako k jedné z mála
„ubytoven“ vede silnice. To je prostě vždycky tragedie, jak k chatě vede
silnice. Dáváme zbytečně drahou polévku a myšlenku oběda tady opět pouštíme
z hlavy. Moc se nám tenhle styl nelíbí, tak asi radši půjdeme dál.
Pokračujeme po červené a cesta docela odsýpá. Jen škoda, že nemám moc co
popisovat, když jdeme v mlze. Asi po 5 km jsme opět u nějaké horské osady,
v mapě popsáno Schronisko Prywatne
Stecóvka. Tady se sice ubytovat nedá což nás mrzí,
ale v přízemí je jakýsi malý bufík a mají i
hotovku - knedlíky s vepřovým, tak se aspoň luxusně nadlábneme.
Venku chvílemi lije méně, chvílemi více, nedá se nic dělat, jdeme dál i když se
nám už znovu do mlhy a deště nechce. Červená zde vede nedaleko silnice a dost
se kroutí, takže v rámci rychlejšího přesunu to bereme po silnici, i když
je to opruz. Asi po 5 km docházíme do sedla Kubalonka, kudy vede hlavní silnice přejíždějící hory ve
směru sever-jih. Je tu pár možností ubytka, ale spíš
hotelového masňáckého typu a nějaké stánky
s domácími sýry, pivem atd. Jdeme rovnou dál, nějak nás tu nic neoslovilo
a večer se blíží. Rozhodujeme se tedy že dojdeme až na Schronisko
PTTK Wielki Stožek, které už je na české hranici. Je
to tedy sice dalších nejméně 7 km navíc oproti běžné optimální vzdálenosti, ale
tak síly by ještě byly. Docházíme tam až po 20 hodině a restaurace téměř
zavírá. Úplně sešmajdaní po dnešních neplánovaných asi 30 km si dáváme alespoň
vítězné pivko a padáme do postelí.
6. den
- 12. 5. 2013
Dnes nás čeká cesta domů, takže koukáme kudy sejít na vlak. Vzhledem k tomu že jsme si včerejším neplánovaným pochodem do nočních hodin došli až na českou hranici je to celkem jednoznačné. První město pod hranicí je Jablunkov, to je náš cíl. Dáváme párečky a vajíčka ke snídani, ty jsou na polských chatách tradiční. Chata na Stožku je opět po včerejším šoku s panelákem tradiční útulná pěkná horská chata. Vydáváme se kousek po magistrále všech barev, která vede po hranici směrem k jihu a asi po 2 km se odpojujeme doprava po modré, tedy na západ směrem k Jablunkovu. Čeká nás sestup z 1000 m.n.m až do údolí s hlavní tratí, takže jdeme celé dopoledne pořád více či méně z kopce. A to většinou s deštníkem v ruce, počasí je pořád na levačku. V dolních partiích neočekávaně nacházíme malé hříbky a zvláštního žluto-černého mloka. Takže ještě zpestření na závěr a už jsme na okraji Jablunkova. Nasedáme na vlak směr Ostrava-Praha-Plzeň a zas o máme na kontě o jednu příjemnou výpravu do nádherné části Karpat více. Už se těšíme, až někdy prozkoumáme přechod od severu k jihu po hlavním hřebeni :-)