MALTA – putování po ostrovech Malta, Comino a Gozo (20.9. - 27.9.2014)
Sestava: Petra Krsová, Vašek Lopata
Doprava: na Maltu letadlo společnosti Air Malta létá každou středu a sobotu z Prahy ve 21:20 a zpět také ve středu a sobotu kolem 18 hodiny. Cena letenky 2900 Kč (jedna cesta) včetně občerstvení na palubě.
v ceně letenky je kromě občerstvení i odbavené zavazadlo do 20 Kg, za které chtějí některé společnosti až 1000 korun příplatek.
Letenky jsme zakoupili ZDE - AirMalta
po Maltě: Autobusy, celá malta je protkaná jednou velkou autobusovou sítí , která funguje jako tady městská doprava ve větších městech. Lze koupit 1,2,3 denní jízdenku nebo jako my na celý týden za 6,50 Eur
Jízdenka platí celý týden na neomezený čas a počet jízd, jakýmkoliv autobusem !! což nemá konkurenci.
Taxíky – stojí cca 1 Euro za 1 km. Takže za 30 Eur se dostanete z jednoho konce Malty na druhou. Opět levnější než taxíky u nás.
Lodě – projížďka na koupání do modré laguny 10 Eur, okruh kolem ostrova Comino i s lagunou 16 Eur, trajekt mezi Maltou a Gozem 4,60 Eur (zpáteční), loďka do modré jeskyně 8 Euro.
Ceny: ceny na Maltě nás překvapili tím, že vůbec nebyly vysoké, což je patrné z odstavce výše o dopravě. Platidlem je Euro.
takže pivo v restauraci od 2 do 3 Eur (takhle stojí všude kromě ČR), pivo v obchodě plechovkové za 0,80 Eur, chleba 0,30 Eur, konzerva s 8 párky 0,80 Eur, velký luncheon nebo vepřovka 0,75 Eur
plněná bageta ve stánku (šunka, sýr, vajíčko, atd.) za 1,80 Eur, pizza v pizzériích od 6 Eur za základní po vytuněnou třeba za 12 Eur. Ale jsou veliké nají se z ní v klidu i 3 lidi.
litr džusu nebo mléka v obchodech se taky pohybuje kolem 0,90 Eura, minerálky a limonády 1,5 litru zhruba také za takovou cenu. Nákupem balení po 4 a více kusech se cena snižuje.
Všechno za běžné ceny nebo dokonce levnější než u nás. Co jsem jako jediné zaznamenal dost drahé jsou cigára, pohybují se od 4,20 Eur výše. To je dost. Jinak je vše za stejné ceny
Vstup do fantastického akvária v Bugibbě 10 Euro, vstup na megalitické stavby 10 – 15 Euro, vstup do muzea ve Valletě 5 Euro.
Ubytování: Hotely jsou v každém městě, jsou různých kategorií od 5* až po obyčejné hostely a penziony, na mapě je nedaleko přístavu Cirkewwa značený na pobřeží i camp na stanování, ale tam jsme se podívat nebyli.
Náš hotel Splendid Guesthouse (rezervovaný přes net) stál 3 lůžkový pokoj 13 Eur, což je za cenu jako u nás kdekoliv, my měli dvoulůžkový pokoj za 15 Eur. Cena je včetně snídaně (pečivo, šunka, káva, čaj, máslo, marmelády atd)
Na netu se v mimosezoně jako je říjen až květen dají sehnat bez problému i noclehy pod 300 Kč za noc.
Mapy: mapy jsou takové jiné než běžné turistické, není třeba vrstevnic atd. Důležité je mít schéma MHD ostrova, což je jedna mapa, pak mapu pamětihodností a zajímavostí , případně mapku jednotlivých měst a ulic. Nicméně první,
řekněme opravdové turistické mapy, které zobrazují pěší trasy nově vznikají a některé které jsme nabrali v infocentru ve Valletě - jsou k mání ZDE.
Značení cest: značené cesty jsou teprve v počátcích, pěší turistika se tam vzhledem k charakteru ostrova nikdy nedělala, ale kupodivu už existují první turistické mapky a značky pro pěší a dokonce pro cyklisty, což bych se ovšem vzhledem
k provozu a „střeleckému“ stylu řidičů trochu bál :-)
Jazyky: se všemi Malťany se domluvíte anglicky, s některými snad i německy, zvlášť v nějakých informačních centrech, recepcích atd.
ČAS : je stejný jako u nás
Užitečné odkazy:
Informace o trajektech na ostrov Gozo
1. den
- 20. 9. 2014
Naše
cesta začíná na plzeňském autobusovém nádraží v trochu netradičně v sobotu
odpoledne. Letadla společnosti Malta Airlines kterou jsme si vybrali abychom letěli
stylově (a levně – 2 900 Kč,-) totiž mezi Maltou a Prahou létají pouze
večer v 21 hodin a to pouze ve středu a v sobotu. Takže od soboty do
soboty ideální výlet, jen se musí počítat s příletem na Maltu před
půlnocí. Nastupujeme do busu na Prahu, respektive Zličín, tam přestupujeme na
linku č.100 k letišti a za chvíli jsme v hale. Odbavujeme se a čekáme
na náš letoun. Startujeme ve 21:20 a ve 23:50 vystupujeme na Maltě. Jako ve
filmu na nás čeká pán s cedulkou a jménem, kterého nám poslal pan hoteliér
z hotýlku, kde jsme si po netu zarezervovali ubytování. Nasedáme do starší
Mercedesky s automatickou převodovkou a smažíme to téměř přes celý ostrov
do městečka Il-Mellieha, kde máme hotýlek. Je to asi 25 km a platíme 25 Euro.Je
to běžná cena, za kterou se tady dá jezdit taxíkem. To je mnohem levnější než
předražené taxíky u nás. Zkuste jet v Plzni z centra na sídliště a
zaplatíte nikoliv 1 Euro za kilometr ale minimálně 2 Eura. Čili první věc,
která je levnější než u nás. Jak jsme později zjistili, je tu skoro všechno
levnější, ale nepředbíhejme. Na netu jsme sice četli že Malťané jsou brutální
piloti, předpisy zde neexistují a milují rychlou jízdu, ale že to bude pravda
to jsme nečekali. Jízdu jsme ve zdraví přežili a to že řidič jel celou dobu
vlevo je zde normální, stejně jako volanty vpravo. Malta bývala Britským
ostrovem a je to vidět na každém kroku. Pan hoteliér nás ubytoval
s úsměvem (také britským), honem zapnout klimku neb venku je prádelna a
šup do hajan. Pokoj za 380 korun, s ledničkou, klimatizací, terasou a se
snídaní v ceně - no prostě paráda. Levnější než kdybychom jeli například
do Krkonoš.
2. den
- 21. 9. 2014
Vyrážíme na první výpravu. Procházíme ulicemi Il-Melliehy a seznamujeme se s městem. Je neděle, tak je víceméně zavřeno, jen na náměstí je kiosek se spoustou letáků lákajících na vyhlídkové plavby. Cedulka hlásá „mluvíme anglicky, německy, rusky, polsky, česky, slovensky“. Paní v kiosku už to do nás anglicky valí, že si máme koupit plavbu, načež Péťa česky povídá „ale my mluvíme česky“ . Reakce paní „no to já taky“ a přechází do plynulé češtiny. Valíme oči, ale paní nás uklidňuje, že to není nic neobvyklého když se někdo narodí v Liberci. Dáváme řeč a máme první informace. Například o tom že takové vedro jako dnes (cca 35°C) je tu až do vánoc. Zima je tu pouze v lednu a únoru, jelikož teplota klesne někdy až na neuvěřitelných 15°C (nad nulou samozřejmě). Bereme si letáčky a jdeme dále. Procházíme přístav, zahrady, ale ještě nejsme aklimatizovaní, takže umíráme horkem. V poledne kupujeme v krámu nějaké zásoby potravin do ledničky. Zjišťujeme další zajímavost. Potraviny v obchodě jsou levnější než u nás. Např. plechovka párků která u nás stojí 40-50 Kč, zde vyjde na 22 Kč, vepřová konzerva u nás stojící 30 Kč, také na 20 Kč, litr džusu 25 korun, pivo v plechovce 25 korun, chleba 10 korun a to je docela k jídlu, ne jako obvyklé veky a buchty, co jim říkají v okolních zemích chleba. Jídlo si dáváme do hotelu a chvíli odpočíváme pod klimatizací. Odpoledne kupujeme jízdenku do autobusů. Na celé Maltě je hustá síť autobusů, taková MHD ale v rámci celého ostrova. Jízdenka se dá koupit na den, nebo dva nebo tři a nebo týden. A pozor ! Týdenní jízdenka na všechny autobusy po celé Maltě (můžete se vozit od rána do večera klimatizovanými autobusy po celém ostrově) stojí pouhých 6,50 Eur !!! Všechny linky jezdí cca po půl hodinách, takže na hlavních tazích kde staví např. 5 linek tím pádem jede něco téměř každých 10 minut. Popojíždíme autobusem do přístavu Cirkewwa, odkud vyjíždějí trajekty k ostrovu Gozo. Nedaleko něj se v jedné zátoce koupeme a užíváme si podvečerní teplé moře, první potápění a pozorování ryb.
3. den
- 22. 9. 2014
Jedeme
busem opět do přístavu Cirkewwa a kupujeme lístek na trajekt na ostrov Gozo za
4,60 Eur (zpáteční). Opět úžasná cena za půlhodinovou mořeplavbu. Vystupujeme
na Gozu a v přístavu opět jezdí spousty autobusových linek. Gozo má svoje
vlastní MHD, lístek z Malty zde neplatí, ale systém je stejný. Kupujeme
tedy za 1,50 Eur jednodenní jízdenku po Gozu a frčíme směrem na hlavní město
Victorii. Cestou vystupujeme u jedné z největších pamětihodností,
starobylého chrámu, nebo chcete-li megalitické stavby Ggantija templates. Jedná
se o unikátní stavbu z doby více než 3 000 let př.n.l. Prohlídka
stojí 12 Eur, což je skoro drahé, ale Péťa mě přesvědčuje, že to je fakt
ultramegaunikát, tak je to asi pravda J. Po prohlídce nastupujeme do autobusu a
jedeme do hlavního města ostrova Gozo – Victorie. Zde přestupujeme na další
linku, která jede až k pobřeží na opačné straně ostrova než je přístav,
kde je jedna z největších přírodních atrakcí tzv. Azurové okno. Je to
úžasný skalní most, něco jako u nás Pravčická brána, ale v moři. Kolem
fantastické útesy, průzračná voda. Opět vybalujeme plavky, brýle, šnorchl a
jdeme na průzkum mořského pobřeží. Lidí je tu málo, není problém najít zátoku
kde jsme sami a máme na potápění klid. Asi po 2 hodinách potápění jdeme zpátky
cca 200 metrů k silnici se zastávkou a jedeme autobusem přes celý ostrov
zpět do přístavu. Na Maltu doplouváme už za tmy, tak si jen kupujeme večerní
dobrůtky v obchodě a jdeme spát.
4. den
- 23. 9. 2014
Dnešní den jsme se dost rozšoupli. Dali jsme
50 Eur za okružní plavbu kolem Malty, zakoupeno v kiosku u paní
z Liberce na náměstí. Loď s námi má obeplout celou Maltu, i ostrov
Comino a zastavit na koupačku v Modré laguně. To jsme dost váhali, neb
menší lodě které vyplouvají z přístavů Mellieha a Cirkewwa stojí mezi 10 a
20 Eury, ale neobeplouvají celou Maltu jen ostrov Comino. Ráno nás tedy odváží
z náměstí v Mellieze domluvený (v ceně plavby) tranzit společnosti
Captain Morgan do Vallety (hlavního města) odkud vyplouvá výletní loď. Už
v přístavu je vidět, že to nebude úplně to co jsme chtěli. Spousta
důchodců turistů z drahých hotelů a pubertálních dětí se cpe na loď, je
dost velká a plavba s 300 lidmi na přeplněné lodi asi nebylo to co jsme
očekávali, ale už je to koupené tak nastupujeme. Loď vyplouvá směrem
k jižnímu pobřeží, které hlavně chceme vidět. Jsou zde nejvyšší útesy
Dingli Cliffs. Jenže otevřené moře je díky jižnímu větru dost vlnité a
v okamžiku kdy se dostáváme na jižní stranu ostrova loď se začíná trochu
houpat a městský děti blednou a vypadají že budou zvracet společně
s několika obtloustlými důchodci. Loď se tedy otáčí, vrací se kolem Vallety
a pluje k ostrovu Comino při severním pobřeží, které je v zákrytu.
Díky tomu je bohužel toto pobřeží složené pouze z měst a tím pádem koukáme
většinu cesty na hotelové komplexy. Až když se dostáváme k západnímu cípu,
a tedy blížíme se k ostrovům Comino a Gozo začínají pěkné skály a útesy
s jeskyněmi. To je ale přesně ten úsek, který obeplouvají lodě
z Melliehy za 16 Eur a jelikož jsou menší, tak bez davu lidí a
z větší blízkosti. Captain Morgan nás tedy zklamal, jelikož když jde někdo
na loď, musí počítat s tím, že to na moři houpe, takže se měl na puberťáky
a důchodce vybodnout ať se poblejou, když lezou na dobrodružnou plavbu a nemají
na to koule. Loď tedy obeplouvá ostrov Comino a zajíždí ke Gozu do přístavu kde
jsme včera byli jako náhradu za změnu trasy a pak parkuje mezi ostrovy Comino a
Cominoto v Modré laguně. Je tu už asi 10 lodí, je to veliká atrakce pro
turisty. Voda je tu sice stejná jako všude jinde, ale díky písečnému dnu,
vypadá voda azurově modrá. Tady parkujeme asi 3 hodiny. Na břehu jsou kiosky
s pochoutkami jako zmrzliny, nápoje, bagety, párky v rohlíku atd.
Vybalujeme brýle a šnorchly a jdeme se tedy zapotápět do Modré laguny.
Pozorujeme ryby, fotíme se pod vodou a koupačka je to příjemná. Lidi tu jsou,
ale roztrousili se po ostrově, takže pohoda. Po koupačce jdeme také na malou
procházku ostrovem který se dá za 15 minut celý přejít. Loď nás kolem 17 hodiny
veze zpět do Vallety a domluvený tranzit zpět do Melliehy. Jsme smutní ze
ztráty 50 Eur tak jdeme spát.
5. den
- 24. 9. 2014
Dnes nás čeká klíčový den, jdeme najít
nejvyšší místo ostrova a sebrat si kámen do sbírky. Jedeme tedy autobusem
směrem na Valletu a chceme přestoupit na bus směrem na Rabat, ale jelikož se
nám nepodařilo trefit zastávku a vystoupili jsme moc brzo, jdeme jednu zastávku
pěšky, čímž se dostáváme na okraj města Bugibba. Jelikož zastávku nemůžeme
vůbec najít, jdeme až do centra města. Když už jsme tu vzpomínáme si na slova
paní z kiosku, že je tu suprové akvárium. Jdeme ho objevit, je hned na
pobřeží, vedle centra a pláže, takže se hledá snadno. Akvárium je opravdu
špička. Za 10 Euro podívaná jako fík. Akvária mají v sobě tunely, do
kterých vejdete a jste uprostřed moře takřka. Kolem plují žraloci, obří krabi,
želvy, ryby, no prostě všechno co žije v moři okolo. Opravdu lze jen
doporučit, opravdu parádní podívaná. Je to nejméně na hodinu to projít a
pokoukat. Fotit se smí, ale bez blesku. Přímo před akváriem staví bus co jsme
ho nemohli najít, takže se před polednem vydáváme za naším původním cílem.
Cestou ještě přestupujeme ve městě Rabat, a zaujímá nás pohled na část města,
které je velikou pevností. Zjišťujeme, že je to vlastně samostatné město ve
městě, jmenuje se Mdina a bývalo to hlavní město. Tak se vydáváme hlavní branou
do pevnosti na průzkum. Úzké křivolaké ulice, no prostě nádhera, také stojí za
projití. Asi po hodince zdržení se tedy vracíme na autobusák před hlavní bránou
ze Mdiny a pokračujeme dalším spojem do městečka Dingli. Jedná se o nejstarší a
nejvýše položené město celé Malty. Asi 0,5 km daleko jsou útesy, právě na jižní
straně ostrova ty nejvyšší, které jsme včera kvůli poblionům z lodi
neviděli. Tak si je alespoň procházíme pěšky, vede po nich silnička po které
jezdí další autobuová linka. Je tu klid, pěkná přímořská příroda a hlavně famózní
útesy a výhledy z nich. Bereme si kámen z nejvyššího místa nedaleko
jakéhosi radaru. Na místě zvaném Ta’Dmejrek kde má být podle Wikipedie nejvyšší
vrchol je lom na kámen, čili obrovská díra v zemi, takže usuzujeme že nejvyšší
místo je právě vedle radaru na hraně útesů Dingli Cliffs. Jdeme pomalu po
silničce k zastávce a pochvíli jede bus. Tato linka jede k letišti, takže toho
využíváme popovážíme se opět o kousek dál podél útesů východním směrem až do
zátoky u města Zurrieq odkud vyjíždí loďky na prohlídku tzv. Modré jeskyně
(Blue Grotto). Už je zase po 17 hodině, máme to jen tak tak. Kupujeme poslední
lístek a pokladna se uzavírá. Poslední loďka nás nakládá a plujeme k jeskyním
podél břehů. Do některých s námi loďka vjíždí (úplně dovnitř) takže je to docela
hezký zážitek i přes to že modrá jeskyně už nehraje barvami tak jak by měla.
Slunce svítí moc od západu a řidič loďky říká, že to je na houby takhle
navečer. No jo, ale buďte všude dopoledne, copa jsme rozpolcený osobnosti?? Po
projížďce nasedáme opět do autobusu kterým jedeme k letišti a od letiště linkou
směrem na přístav s trajekty na Gozo tedy Cirkewwu. Vystupujeme v Mellieze a
jsme zase doma, utahaní jako koťata.
6. den
- 25. 9. 2014
Ráno
podnikáme další akci opět se cpeme do frekventované linky mezi Gozem a Valletou
a jedeme tentokrát až do Vallety. Náš dnešní cíl je hlavní město samo.
Z obou stran má přístav, je na takovém výběžku a je to vlastně další
veliká pevnost s vysokými silnými zdmi. Procházíme si město, koukáme do
krámků, motáme se křivolakými uličkami a navštěvujeme za 5 Euro místní národní
muzeum historie. Je to hodně expozic z různých dob, vykopávky, spousta
informací o megalitických stavbách s ukázkami. Velice povedené expozice,
také lze jen doporučit. Odpoledne po prohlídce města vyrážíme na další cíl,
který nám doporučil včera u modré jeskyně jeden Slovák. Jedná se o rybářskou
vesnici Marsaxlokk. Mluvil o krásné barevné vesničce, ale asi jsme mu nějak
nerozuměli nebo co. Barevné jsou tu akorát malé rybářské loďky, domy žádné, ani
když se ptáme v pizzerii. Tak si dáváme alespoň pizzu k večeři a
motáme se po pobřeží. Nedaleko je veliký nákladní přístav s obrovskými
remorkery naloženými tisícovkami kontejnerů z Číny a jde z toho hrůza.
Tak nasedáme na bus zpět do Vallety a přestupujeme na linku k nám do
Melliehy. Opět tláča v busu. Busy tu mají obecně jednu vlastnost a to tu,
že mají pouze přední dveře. Žádné zadní. A těmi se nastupuje i vystupuje, takže
na hlavních tazích kdy je autobus narvaný k prasknutí je to docela masakr.
Řidič neustále řve „move back!“ aby dostal lidi dále do vozu ode dveří, takže
se polovinu cesty derete do zadní části a druhou polovinu zase do přední abyste
mohli vystoupit. To vše se odehrává za divoké jízdy na kterou si po pár dnech
sice zvyknete, ale styl brzda-plyn v křivolakých uličkách v dopravě
bez semaforů a téměř bez pravidel za neustálého troubení není tím, co by nás
dostávalo do extáze. Rozhodujeme se, že zítra už autobusem nepojedeme a dáme si
pěší výlet kolem Melliehy.
7. den
- 26. 9. 2014
Ráno vyrážíme za nákupy, kupujeme dárky a suvenýry pro naše přátele i pro sebe, nějaké pohledy a známky, drobné oděvy a jídlo. Poledne trávíme v hotelu schovaní před horkem. Poté se vydáváme na místní výpravu. Bus nás popováží pouze 4 zastávky směrem k přístavu Cirkewwa, asi v polovině vystupujeme a jdeme k další místní zajímavosti tzv. Červené věži. Pamatuje mnoho století, bitev a panovníků, je osazená děly a je z ní krásný výhled na Melliehu a přístav. Poté se pěšky vracíme na okraj Melliehy a jednou z odboček míříme k Pepkově vesnici, jak se místo nazývá. Jedná se o uměle postavenou vesničku v malém zálivu mezi útesy za účelem natočení filmu Popeye o známém kresleném hrdinovi Pepkovi námořníkovi. Po natočení filmu zůstala vesnice na svém místě zanechána filmaři jako atrakce pro turisty. Jelikož už je zase 17 hodin, dovnitř už nemůžeme, paní právě zavírá. Vůbec je to zvláštní jak se na Maltě vše v 17 hodin zavírá, místo aby právě všude frčel večerní život jak to v zemích jižního charakteru u moří bývá. Obvykle jsou všechny krámy a atrakce otevřené hlavně večer, tady asi jako pozůstatek britské nadvlády kolují středoevropské zvyky nebo co. Fotíme si tedy vesnici zvenčí z okolních útesů a vracíme se jeden kilometr zpět do Melliehy, jelikož poslední autobus k vesnici také jede v 17 hodin samozřejmě. Jdeme se pobalit a vyspat, zítra nás čeká poslední den a odlet do chladnějších krajin.
8. den
- 27. 9. 2014
Dnes balíme. Všechny věci a dárky už
máme v batohu, ztěžkl o 4 kila, to dělají asi ta maltská piva co vezeme
jako dárky :-)) Poslední snídaně
v hotelové jídelně, naposledy posloucháme z nekonečné desky originál
písně „chytila jsem na pasece motýlka“ a jíme posedmé tu samou šunku a salám
s olivami jako každý den. Pak doplácíme zbytek ubytování, loučíme se a
jdeme na autobus. Jedeme po trase k letišti opět přes útesy Dingli Cliffs,
tak toho využíváme, vystupujeme a naposledy se kocháme pohledy z útesů.
Také jsme včera nabrali v infocentru letáčky, ze kterých jsme zjistili, že
se na ostrově budují pěší a cyklistické stezky, které jsou značené takovými
černými patníky s pruhy (červená, zelená značka) tak se po jedné vydáváme.
Jdeme podél pobřeží a útesů malebnými políčky, kamennými zídkami a úzkými
cestami. Pěší značka vede k našemu poslednímu cíli nedalekým megalitickým
stavbám Magar a Mnajdra templates. Jelikož je zrovna den historických památek,
takže něco jako svátek, mají u pokladny slevu z 15 Eur na 5 Eur, což je
pecka a běžíme si to prohlédnout. Velký těžký batoh nám nabízejí zdarma
uschovat v uzamykatelném boxíku, takže parádní služby. Megalitické stavby
z dob před 3000 př.n.l. jsou zastřešené velkou kopulí z látky aby
byly uchráněny před vlivy počasí pro příští generace. Jsou to opravdu fantastické
stavby na úbočí útesů nad mořem, těžko popsatelné to se musí vidět. Okolí skýtá
nádherné výhledy na moře a okolní opuštěnou krajinu. Po prohlídce megalitů si
dáváme svačinku a kávu a čekáme na bus. Zrovna se dnes koná shodou okolností
také den aviatiky (když jsme přiletěli, tak druhý den měli den nezávislosti),
takže nám nad hlavami krouží stíhačky, vypouštějí barevné pruhy a kreslí po
obloze, čili ani na zastávce se nenudíme. Na letiště dorážíme v 17 hodin,
jak jinak a přehlídka končí. Odbavujeme se a už jen čekáme. V 18:35 naše
letadlo opět značky Malta Airlines startuje a my si užíváme 2,5 hodiny dlouhou
cestu s pohledem na úžasné zapadající slunce za obzorem z výšky 11
km. Něco tak barevného jsem asi v životě neviděl. Pod námi svítí města Evropských
zemí, jako je např. Zadar. V Praze přistáváme ve 21:15 a ve 21:30 na nás
čeká jeden z dobrých přátel se svým zeleným „mazlíkem“ jak důvěrně říká
svému stařičkému Favoritu. Poslední autobus z Prahy na Plzeň jede totiž
ve 21 hodin, stejně tak i vlak. Pražácííí opět zapomněli, že kromě Prahy
jsou i jiná města a dokonce velká krajská města, kam by stálo za to provozovat
alespoň do půlnoci dopravu, když už si zavedli půlhodinovou kyvadlovku do
takových prdelí jako jsou Dobřichovice, Srbsko či Zadní Třebaň. V pohodě a
klídku tedy jedeme noční českou krajinou, všude kolem veliké stromy, a smíšené
lesy, něco co mi na Maltě opravdu chybělo. A těch řek a potoků, co Malťan nikdy
nepozná... dáváme u benzínky v Žebráku půlnoční klobásu a pivko a jsme
v 1 hodinu v noci šťastně zase v Plzni.