ČESKÁ REPUBLIKA – pohoří JESENÍKY (19.4. - 26.4.2014)

 

 

Sestava:  Petra Krsová, Vašek Lopata

 

Doprava: vlak:  Plzeň – Záhřeb na Moravě – Jeseník (na úsek Praha – Záhřeb rychlíkem se vyplatí místenka, jelikož ČD jsou takový kofři, že jezdí na koridoru se 3 vozy, takže bývá dost tlačenka)

Ceny:  jako všude, nic extrémního jsme nezaznamenali

Ubytování:  v horských chatách – chaty přímo na přechodu hřebene jsou standardní chaty vybavené vlastní restaurací a pohodovými pokojíky

                                                     cena je kolem 300 korun za noc, což je na české pokroucené poměry ještě ucházející. Fakt je že po několika zkušenostech z polských Beskyd, Krkonoš či Tater se na

                                                     téma chaty nemá moc smysl rozepisovat, protože v Čechách je to těžká bída.

                    pod širákem -  táboření je asi dovoleno jelikož žádné brutálně zákazové cedule nikde nejsou a při pohledu na přístup místních je tu evidentní náš oblíbený „východní“ styl,

                                           který má mnohem blíže k přírodě. Jsou zde oficiální útulny, sroubky atd. Není problém najít legální ohniště, obzvláště na straně u polských hranic, což už jsou

                                           v podstatě Rychlebské hory.

Mapy: mapa KČT 1:50 000 Hrubý Jeseník, případně Rychlebské hory

Značení cest: standardní

 

FOTOGALERIE - ZDE

 

 

1. den - 19.4. 2014

 

            Vyrážíme v sobotu z Plzně ráno v 5, jelikož lehátka na Excelsior, kterým jsme chtěli původně jet v pátek přes noc do Ostravy jsou zrušena (ČD fatal error). Jedeme proto v sobotu brzo ráno i když tak blbej čas by nás normálně nenapadl. Přestupujeme v Praze a frčíme dál na Záhřeb na Moravě. Tam přestupujeme do rychlíku na Jeseník. Tato trať je zajímavá tím, že je to nejvýše položená rychlíková trať v celé ČR se svojí nejvyšší rychlíkovou stanicí Ramzovské sedlo (763 m.n.m). Této trati se pro krásné horské usazení říká Slezský Semmering (podle legendárního Semmeringu ve švýcarských Alpách) a o jednu stanici dále za Ramzovským sedlem ve stanici Horní Lipová je i mini muzeum Slezského Semmeringu. Jen pro zajímavost nejvyšší stanicí v ČR vůbec je Kubova Huť na Šumavě (995 m.n.m.). Kolem 11 dopolední jsme v cíli, městečku Jeseník. Dáváme v nádražce oběd, pivko a vydáváme se na cestu do oblasti Jeseníků nazývané Rejvíz. Od nádraží po modré značce se kolem  několika pramenů (Skalka, Anglický, Diana) dostanete na Křížový vrch kde je stylový restaurant. Dále cesta pokračuje vzhůru, schází se  červenou a dovedou vás k rozhledně Zlatý Chlum, odkud už je pěkný výhled. Je tu ohniště, kiosek s občerstvením a docela příjemná pohoda a posezení. Tímto jste vstoupili ve výšce 860 m.n.m. na pomyslný boční hřeben ve vztahu k hlavnímu hřebeni. Začíná pravé horské putování. Červená značka si jako pravá hřebenovka udržuje výšku kolem 900 m.n.m, obchází Bílé skály, Chlapecké kameny, útulnu Bleskovec a vrch Bleskovec, aby se spojila se žlutou na silničce vedoucí do horské osady Rejvíz. Toto místo je vyhledávaným turistickým cílem, zejména pro rašeliniště, tzv. mechová jezírka. Náš prvotní úmysl ubytovat se v penzionu Rejvíz, který je znám především starobylou částí, původními dobovými pokoji a vyřezávaným nábytkem je bohužel díky rekonstrukci objektu mimo hru, a tak volíme levnější variantu, a to čundráckou. Vydáváme se ještě dnes po žluté značce přímo od penzionu, která vede po bočním hřebeni na náš zítřejší cíl, legendární chatu Švýcárna, přímo na hlavním hřebeni nedaleko Pradědu. Jdeme se podívat na místní „atrakci“ Velké mechové jezírko. Vede k němu naučná stezka, z větší části vedená rašeliništi po haťových chodnících. Malé mechové jezírko by asi bylo zajímavější, ale je uprostřed rezervace a cesta tudy nevede. Asi po 2 km se naučná stezka odděluje od žluté značky a vede na začátek mokřaďové prohlídky, která začíná pokladnou, kde si za 20 korun kupujeme vstupenku, abychom zkoukli rybníček uprostřed lesa, nápadně připomínající Šumavské slatě. Docela hezké, jen je potřeba se vrátit asi 2 km zpět na žlutou značku pokud se nechceme okruhem vrátit na Rejvíz. Pokračujeme po žluté směrem k jihu, asi p 2 km opouštíme nádherné podmáčené pralesní porosty a vycházíme na cyklostezku. Asi po 500 metrech jsme u Bublavého pramene. Opravdu bublá :-)) a vyvěrá přímo u cesty ze svahu. Dobíráme vodu a jdeme dále směrem na jih do lesa u malé loučky rozkládáme plachtu a táboříme.

 

2. den - 20.4. 2014

 

            Ráno pokračujeme po žluté stále dále a hlavní hřeben se přibližuje. Počasí nám moc nepřeje, je dost zataženo takže výhledy na blížící se Praděd nejsou podle našich představ, ale co se dá dělat. Procházíme kolem hezkých skalních útvarů nazvaných Kazatelny. U Jestřábí chaty, kde žlutá odbočuje doleva se nám zdá, že je čas na trampskou vložku a jdeme po neznačené cestě rovně. Asi po 2 km je zde zbytek starého bunkru se zajímavou obrovskou betonovou asi 3 metry vysokou skruží, což vypadá dost záhadně. V místě kde se cesta dostává do T se vydáváme doleva lesním průsekem podél srázu, kolem Srnčího vrchu a v místě nazvaném Pod Orlíkem se znovu připojujeme na naši žlutou. Trampská vsuvka se povedla, jelikož jsme se na chvíli ztratili z pěšiny a potkali malá selátka i s velkou bachyní, která odmítala ustoupit z cesty a vrčením dávala najevo, že tahle parta prasátek nebude plachá tak, jak jsme zvyklí. Pokračujeme po žluté, cestou je několik přístřešků kam by se dalo schovat před deštěm případně nouzově přenocovat. Po chvíli křižujeme zelenou značku a začíná asi 1,5 km dlouhé stoupání na Jelení loučky, posléze klesání do Videlského sedla, kudy se protahuje silnice od Karlovy Studánky do Bělé pod Pradědem. Sedlo přecházíme a pokračujeme nyní prudkým nástupem na hlavní hřeben, přímo k našemu cíli – chatě Švýcárna. Je to asi 3 km do slušného krpálu, poslední kilometr porost řídne, objevují se kosodřeviny a jsme na hlavním hřebeni, konkrétně vrchu Malý Děd (1368 m.n.m) a už to tu připomíná regulérní hory. Z vrcholku se jen kousek seběhne na jižní stranu a jsme na hlavní hřebenovce u tur. chaty Švýcárna. Je to jedna z mála opravdu původních horských chat, které se na území ČR dochovaly. Stará roubená a jako jedna z mála připomíná styl, který je např. v Polsku na horských chatách běžný. Krásná dobová roubenka, jen minimálně upravená poskytuje suprovou jídelnu včetně hotovek a výborného piva Holba, kuchyně otevřena od 8 do 19 jak to má být, s noclehem v parádních horských pokojích za 300 korun. To jde. To je asi jedna z mála, která mě v českých horách udělala po dlouhé době radost. Okolo krásné horské loučky a scenérie, no prostě pravá horská chata.

 

3. den - 21.4. 2014

 

            Počasí se hned po ránu kazí, Praděd který je vedle nás pomalu na dosah ruky je celý v černých mracích, mlha a viditelnost pár metrů. Náš dnešní cíl je přejít hlavní a nejvyšší část hřebene směrem na jihovýchod. Jdeme tedy k chatě Barborka která je přímo pod Pradědem, ale čím víc se k ní blížíme resp. stoupáme vzhůru k Pradědu, tím více je mlhy. Na rozcestí Pod Pradědem opouštíme myšlenku vyjít si na nejvyšší vrchol, neb hustá mlha neslibuje kýžené výhledy. Přímo u chaty Barborka která je níže, opět „podlézáme“ mlhu a zas je trochu vidět. koberec černých mraků se táhne přesně ve výšce hlavního hřebene. Váháme co s tím, drobně prší tak si dáváme v Barborce alespoň brzký oběd. Poté zkoušíme kousek nastoupat na hřeben, ale v určité výšce opět lezeme do mraku a začíná pršet. Vracíme se tedy k Barborce a volíme náhradní variantu. Sejdeme naopak dolů kolem vodopádů Bílé Opavy. Cesty vedou dvě, jedna modrá a jedna žlutá. Žlutá je trochu akčnější, vede korytem potoka a v těsné blízkosti „vodopádů“, ale jelikož nevíme jak po polomech před lety vypadá raději jdeme po úboční modré, zvláště nás odradila na rozcestí se žlutou cedulka „vstup se nedoporučuje, nebezpečný terén“ a rozpadlé schody vedoucí do koryta potoka. Jelikož jsem tuto cestu šel asi týden po těch polomech před lety a známe naše ochranáře, jak rádi nechávají zapadané turistické cesty stromy, volíme modrou. Až dole se dozvídáme z cedule, že už je chodník a žebříky opraven a že jsme tudy mohli jít. To nás trochu mrzí ta klamná informace nahoře, ale co se dá dělat. Znovu se rozpršuje, tak jdeme rovnou do nejmenšího českého lázeňského městečka Karlova Studánka. Hned zezačátku obce fotíme velký i když umělý vodopád, ovšem vypadající jako pravý a testujeme privát. Paní nás ubytovává v příjemném patře rodinného domku za 270 korun, takže to jde. Vyrážíme na prohlídku městečka a je opravdu okouzlující až mě přestává mrzet že jsme kvůli počasí sešli z hor. Staré roubené stavby i několikapatrové jsou tu na každém kroku, jedna z nich je místní škola, hotel s restaurací nebo i městský úřad. Opravdu paráda a dlouho jsem tak pěkné a malebné městečko neviděl.

 

4. den - 22.4. 2014

 

            Následující den svítí slunce, ale mraky se honí stále. Potřebujeme se vrátit na hřeben, takže volíme posun busem do obce Malá Morávka čímž se dostaneme na začátek hlavního hřebene, který vede přes celé hory až do Ramzovského sedla. Jdeme po silničce do Karlova pod Pradědem, odkud stoupáme podél sjezdovek zpět k hřebeni po žluté, následně po modré kolem útulny Mravencovka, kde přecházíme na zelenou vedoucí k bývalé chatě Alfrédka. Ta jaksi záhadně vyhořela a vedle jejího torza dnes stojí malý kiosek s občerstvením, který však v den naší návštěvy nebyl v provozu. Zde v cca 1100 m.n.m začíná opět pravá horská hřebenovka a vlastně začíná hlavní pasáž našeho putování, přechod Jeseníků po hřebeni. Od Alfrédky vede už červená hlavní hřebenová značka kolem vrcholu Jelenka (1214 m.n.m) porost opět řídne a ubývá, cesta je parádní traverzovka s výhledy do údolí s mírným stoupáním a celkem nenásilně jsme náhle na hřebeni u Jelení studánky. Ta je naprosto okouzlující, mohutný pramen vody až člověk žasne, kde se tu na hřebeni bere. Hned vedle stojí útulna, která taky v Čechách nemá moc obdoby, krásná kamenná stavba s lavicemi, uzavřená a naprosto komfortní k noclehu na hřebeni. Škoda že ji nevyužijeme, jelikož chceme otestovat nocleh na Barborce navíc ovlivněni mimo sezónní dubnovou „akční slevou“ za 350 Kč včetně snídaně a večeře. To je hodně dobrý, hlavně proto že už se zase ze všech stran stahují mraky a vypadá to na bouřku nebo minimálně liják. Jdeme tedy po hřebeni směrem na sever, po nejvíce horské odkryté partii, která tak trochu připomíná pláně v rumunských Karpatech. Tahle pasáž je opravdu jak vystřižená z „dospělých hor“. Škoda že se počasí rychle kazí tak docela chvátáme. Kolem vrcholů Jelení hřbet a Velký máj (1360 m.n.m), přes vrchol Vysoká hole (1464 m.n.m) až těsně pod Petrovy kameny (1446 m.n.m) se dostáváme na parkoviště u Ovčárny, tedy kousek od Barborky. To je bohužel jediná černá skvrna na jinak krásném hřebeni Jeseníků. Je to tu moc ocivilizované, je tu hotel, parkoviště jezdí sem autobus chrlící davy hipíků a „civilistů“ co horskou turistiku viděli leda na DVD a ti se sem vyvezou, na Barborce se najedí, vyjdou si na Praděd a zase slezou k autobusu, ti nejzdatnější sejdou dolů podél vodopádů Bílé Opavy. Mezi Ovčárnou kolem Barborky a na Praděd je prostě asfaltka. Takže člen VHT kroutí hlavou a trampové rovnou hází „kotouč“ nad tou podívanou. No nic, rychle do Barborky a už lije jako z konve. Bylo to jen tak tak. Dáváme večeři a pivko a jelikož jsme tu jediní hosti, tak se hned po večeři restaurace zavírá. Tak se jdeme na to vyspat.

 

5. den - 23.4. 2014

 

            Snídáme a koukáme z okna na Praděd, který je v úplně modré obloze. Bohužel za půl hodiny kdy opouštíme chatu už je zase v mracích a celé okolí taky. Jdeme tedy dále po hřebeni, směr Ramzovské sedlo. Podruhé procházíme úsek mezi od Barborky kolem křižovatky pod Pradědem, nahoru opět nejdeme a blížíme se k Švýcárně. Tam dáváme občerstvení jen tak na rozloučení s tou nádhernou chatou a pokračujeme po haťových chodnících přes Malý Jezerník a Výrovku (cca 1200 m.n.m) po hřebeni k polovině hřebenovky kterou tvoří Červenohorské sedlo. Je to horské středisko se sjezdovkami, hotelem a kupodivu funkční turistickou chatou. Dorážíme sem lehce odpoledne, a dáváme pivko a tlačenku, k jídlu teplého nic není, je duben a jsou z nás všude překvapení co tu děláme, protože všude jsme sami. Zajímavý kontrast oproti zmiňovanému Polsku, kde jsou chaty pořád slušně obsazené a v provozu i v dubnu. Nakonec se rozpršuje, tak se rozhodujeme zůstat, jelikož pan majitel se s námi dává do řeči, nakonec vytahuje z mrazáku plněné knedlíky tak dáváme i večeři a testujeme pokojík. Taková nocležna, no prostě dá se to, ale do útulné roubené horské chaty to má daleko. Ale budiž pochváleno, že vůbec funguje, jelikož je to jeden z těch objektů, které byly stavěné pro lyžaře a pěšáci tu nějak nechodí nebo co.

 

6. den - 24.4. 2014

 

Pokračujeme po hřebenové červené dále na severozápad. Asi po 500 metrech co opouštíme Červenohorské sedlo je po pravé straně bývalý lom a kupodivu je zde pěkné oficiální tábořiště, plácek pro stany i s ohništěm uzavřený ve skalní podkově, je tu i památník obětem hor. Velice pohodové místo na zatáboření i legálním ohništěm, to nás potěšilo. Cesta jde lehce po rovině poté mírně stoupá, takový pohodový nástup a náhle jsme pod Červenou horou (1333 m.n.m) u Vřesové studánky. Jsou tu parádní výhledy do doliny pod námi, ve které se valí vody Hučivé Desné pramenící na jižním úbočí Keprníku. U Vřesové studánky je také malý plácek, kde se evidentné táboří, podle popisů zde bývala chata a kostelík a bylo to významné poutní místo, zejména pro údajnou léčivou moc vody ze studánky. Zde se na chvilku vzdalujeme z červené hřebenovky a děláme si odbočku po zelené ke skalce Kamenné okno, což zase není nic moc a ani to za tu zacházku nestálo a jsme zpátky na červené v sedle pod Vřesovkou. Zde děláme druhou odbočku z červené hřebenovky, po zelené na vrchol zvaný Vozka. Je to zajímavý a poměrně rozsáhlý skalní útvar, jenž ze severu vypadá jako kočár tažený koňmi, odsud má své jméno a podle pověsti tu zkameněl jistý týpek co vezl chleba a místo toho aby ho dovezl si s ním dláždil cestu a za trest zkameněl. Cestou po zelené k Vozkovi se v jednom místě přechází pramen Hučivé Desné a je to taky parádní místo k zatáboření, i když asi už ne legální. Od potoka jde cesta strměji nahoru a už jsme na vrcholu. Viditelnost díky počasí nic moc. Po žluté se tedy vracíme na naši červenou hřebenovku, ke které se napojujeme v místě zvaném trojmezí. Bývaly tu hranice 3 panství, což dokládají staré původní hraniční kameny. Dále cesta vede na další hojně navštěvovaný vrchol Keprník (1423 m.n.m), kde musí být fantastický výhled obzvlášť, když je mlha jako dnes :-)) Dále pokračuje červená k vrcholu Šerák (1351 m.n.m.), kde je docela hezká kamenná turistická chata, taková honosnější a komfortnější, nicméně stále v téměř původním stylu. Jelikož sem vede z Ramzovského sedla lanovka, stojí tu ubytko 550 Kč, což není už nic moc. Ale mají z restaurace nádherný výhled pod severní stěny do údolí, ten je opravdu na příplatek :-). Po modré scházíme prudce dolů kolem Obřích skal, na rozcestí Pod Obřími skalami se odpojujeme a jdeme po zelené podél Vražedného potoka, který vytváří docela hezké vodopádky k Ramzovskému sedlu. Asi 100 metrů od silnice a železnice je útulna, docela velká a prostorná, opět celá zakrytá i s dveřmi. My však máme jiný cíl tak nevyužíváme jejích služeb, přestože je večer. Opouštíme teď oficiálně Jeseníky (oficiálně to co je na sever od kolejí tedy po levé straně ve směru na Jeseník jsou Rychlebské hory) a popojíždíme jednu zastávku do stanice Horní Lipová. Odsud jdeme po naučné stezce asi 1 km na jihozápad a dále stoupáme po malé asfaltce prudce do kopce směrem na západ a as po dalším 1,5 km jsme v našem cíli. Asi už jste něco četli o tzv. Lesním baru. Jsou dva, horní a dolní, ovšem to co jsme tu našli nám skoro vyrazilo dech. Pan majitel to tu vytunil k naprosté dokonalosti a fakt nás to uchvátilo co tu vybudoval. Srubová stavba, de facto něco mezi útulnou a hospodou v lese, ovšem bez obsluhy. Hořící ohniště, v chlaďáku buřty, v korytě potoka se chladí pivko, džusy nebo minerálka. Pod střechou krb s udírnou, venku připravené dřevo, pila sekera, stačí se obsloužit. Na stěně ceník, kolik co stojí, dáte si svačinku vhodíte, patřičný obnos a jdete dál. Odvážný projekt v ČR, fakt je že např. ve skandinávských zemích je tohle běžné a na vlastní oči jsem to viděl, ale v ČR, kde pokusné testy novinářů ukázaly, že jízdní kolo se do půl hodiny ve velkém městě ztratí, je to fakt odvaha. Pečeme tedy buřta a nedaleko střechy v lese na měkkém listí za potokem roztahujeme plachtu a to je náš další nocleh.

 

7. den - 25.4. 2014

           

            Ráno platíme do kasičky za buřta a pivo a míříme rovnou lesním průsekem k hornímu baru. Ten je takový jaký jsem ho kdysi viděl na fotkách, prostě kotýtko u potoka v němž se chladí nápoje. Vydáváme se vpravo po cyklostezce, a na konci asfaltky na velké křižovatce po zpevněné cestě vlevo na západ k útulně Mates. To zas tak dobrá útulna není, prostě malý přístřešek. Nicméně odtud vede už téměř po hřebeni žlutá značka na vrchol Smrk, což je na hranici s Polskem, sbíhá se tu mnoho cest, je tu opět přístřešek a je to nejvyšší vrchol Rychlebských hor (1127 m.n.m). Odtud se vydáváme po zelené i za cenu dost velkého klesání podél Stříbrného potoka k tzv. Nýznerovským vodopádům. Zhruba po dvou kilometrech je parádní velký srub, opět s ohništěm a krbem, z poloviny veřejně přístupný pro využití. Následují  Sokolí skály, ale to už zase straší bouřka, lehce prší a hřmí. Pokračujeme stále lehce z kopce Stříbrným údolím a náhle jsme u vodopádů. Kromě Nýznerovských o 100 metrů dál jsou tu vodopády Stříbrného potoka, a ty jsou o něco hezčí. Zde se napojujeme na modrou značku a otáčíme se zpět k jihu podél Bučínského potoka. Stmívá se tak stavíme igelit. Ještě nemáme ani hotovo a lije jako z konve. To bylo o fous.

 

8. den - 26.4. 2014

           

            Balíme igelit a vyrážíme směrem k vlaku stále podél Bučínského potoka k jihu. V místě kde traverzuje cyklostezka je studánka Bučínský potok, kde se osvěžujeme, neboť cesta je dost do kopce, jelikož sestupem k vodopádům jsme asi o 500 metrů ztratili výšku. Žlutou značku vedoucí od Smrku křižujeme v sedle nazvaném Tři studánky a začíná opět sestup tentokráte Dlouhou dolinou podél Jesenného potoka zpět do zastávky Horní Lipová. Tak to byla taková dvoudenní vsuvka do Rychlebských hor při putování napříč Jeseníky :-)). V Horní Lipové sedáme na vlak Opět směr Zábřeh na Moravě a jsme zpět na koridoru Ostrava-Praha-Plzeň.

 

 

 

 

FOTOGALERIE - ZDE