BULHARSKO – Rila a Pirin (19. 6. - 1. 7. 2006)
Sestava: Jirka Konečný, Vašek Lopata, Luděk Schmoll
Doprava: Busem – z Prahy Florence jezdí pravidelná linka do Sofie, každé ráno v 9 odjezd, následující ráno v 8 je v Sofii.
navíc naprosto senza cena 2500,- Kč zpáteční, pokud si jí koupíte měsíc předem je pouze za 2000,- Kč
(společnost Eurotoutrs – mají kancelář na Florenci)
Letecky – i tuto variantu jsme zvažovali, bohužel letenky za více jak 8000,-Kč nemohli konkurovat Busu.
Ceny: Velice příjemné, v Bulharsku jsme si připadali jako němci u nás. Láhev kvalitního vína 8 Leva atd.
Oběd v nádražní restauraci – Kuře s bramborem a pivo – v přepočtu 45 Kč.
Čaj – kolem 0,5 leva.
Ubytování: Také za velice solidní ceny. Pohybovalo se mezi 7 a 10 leva (cca 150 Kč)
Horské chaty jsou na úrovni balkánu ale bohatě dostačují, obsluha pohostinná, prostě pohoda.
Mapy: Mapy obou pohoří existují, jsou poměrně slušné a sehnat se dají v nástupních místech do hor v celku bez problémů
Značení cest: poměrně dobré, jak je na balkáně zvykem červenou barvou různé pruhy a nápisy
Jazyky: S naprostou většinou bulharů se domluvíte kombinací češtiny a ruštiny vcelku slušně.
RILA
1 DEN:
Příjezd do Sofie pravidelnou linkou z Prahy Florence, busy na Samokovo a dále Borovec vyjíždějí z malého autobusáku Sofia Jug. K přepravě z hlavního nádraží je dobré využít taxi, ale pouze "OK taxi 9732121" cena asi 6leva velmi pěkná cena za přejezd mezi vzdálenými nádražími. Ostatní taxislužby dost nehorázně předražují.Bus ze do Samokova asi 4 leva, odtud do Borovce asi 1,20leva. Potěší že si taxikář ihned po rozjezdu zapálí, teda jak koho, ale na balkáně je to prostě tak, bez hanby. Kuřáci jásají, nekuřáci pláčou.
Borovec - letovisko 1300 m.n.m, výběr spousty malebných hospůdek, občerstvení a obchodů, fakt pěkný. Jak jsme zjistili lanovka na Jestrebec nejezdí v PO a Út, takže jsme úvodní 1080m převýšení zdolali po svých. Stoupání není nikde až tak kriticky prudké, zato dlouhé a vytrvalé. Zhruba v polovině u mostu přes větší potok je výborný pramen pitné vody. Těsně před dosažením jezera Musala je nutno přebrodit potok (stav v červnu kdy je všeobecně rozvodněna většina potoků, i sněhových polí je kolikrát až moc). Potvrzuje se tvrzení z průvodce, nová chata nedostavěna, stará je rozpadlá a při pohledu na tu hrůzu co tam chtěli spáchat je evidentní že chatu asi nikdo nedostaví a jestli ano tak za hodně dlouho. Možnost stanování na břehu jezera, nebo jako my na podlaze v přilehlé hospůdce která je součástí původně dělnických stavení okolo nové chaty (po domluvě s místním "upravitělem" tedy správcem). Fantastické betonové toalety s dírou v podlaze bez chyby.
2 DEN:
Stále
po červené značce stoupá cesta skalnatým terénem až k vrcholu Musaly. Přibližně ve 2713 m.n.m se krčí mezi skalami chata Zaslon neboli podle průvodce bufet, leč velmi pěkná útulná
a prostorná chata což z venku rozhodně nevypadá. Vcelku dobře zásobená, což
hodně překvapí v přilehlém terénu. Odtud strmější výstup na samotný vrchol Musaly po většině délky zajištěn ocelovým lanem, pln
nádherných pohledů do údolí kol. Podle jednoho z účastníků naší výpravy
"schůdné i pro závraťáře". Přímo na vrcholu
Musaly (2925 m.n.m – mimochodem jedná se o nejvyšší
horu balkánu) je také chata a meterologická
observatoř, cena za přespání na vrcholu balkánu za
neuvěřitelných 10leva!! jako na ostatních chatách. Zdalších
cen např čaj za 0.5leva. K vidění fantastické výhledy
po okolních vrcholech předpokladem je jasné počasí takže je lépe dorazit max.
kolem poledne. Poměrně dobře dostupný vrchol hory není rozhodně nudným povinným
výstupem jak se lze dočíst v Průvodci od Ivo Petra.
Následuje prudký sestup po opačném svahu hory, nicméně dobře schůdný, otevírá se nám pohled na přehradu Beli Iskar, cesta se traverzuje přes několik vrcholů přesahujících 2700 m.n.m až dojdeme do sedla Džanka, z něhož lze po modré doleva sejít do údolí k chatě Grančar (nejlevnější chata v horách nocleh 7 leva, místní upravitěl velmi rád vidí čechy a přípitek rakijí nabízí ještě před zdoláním hráze jezera. (my jsme si chtěli dát oblíbené pivo ale s politováním nám oznámil že 3 dny před námi tam byla jiná česká výprava, tudíž pivo došlo) jsme velmi vítáni.
3 DEN:
Návrat do sedla na červenou značku a vysokohorskou hřebenovkou těsně mineme vrchol Kovač (2634 m.n.m) a cesta se stáčí k západu. přímo na cestě velmi vydatný pramen vody. Mezi nevýraznými vrchoyly Čemerna a Vapa (2511 a 2532 m.n.m) dosáhneme sedla pod Koveralou. Doleva vede zkratka obcházející Ribni Ezera vedoucí rovnou na hřeben, my jsme však pro dobrodružství a proto se pouštíme do souboje se sněžným polem ležícím na svahu v úhlu který se zdál ze shora menší než ve skutečnosti byl. V pozdějším termínu bude cesta dobře schůdná. Před chatu u jezera opět nepoužitelný most (pomalu si na brodění zvykáme), zaráží nás obsluha naprosto bez zájmu, člověk má dojem že přišel někomu vytrhat mrkev jak divně se na nás osazenstvo chaty tvářilo.
4 DEN:
Po
červené výstup druhým směrem na hřeben, ale v okamžiku kdy jsme měli tento
hřeben začít přecházet po jištěné cestě se ztrhla bouřka, takže zbytek hřebene
nemáme dokumentován.přes hřeben jsme se tedy přehoupli a naprosto mimo značení
cesty se dali na ústup náročným kamenitým terénem do údolí, pryč od blesků. asi
po sestoupání 500metrů se u jednoho z jezer objevila neznačená cesta z
kamenných mužiků která nás údolím přes potoky a kosodřeviny svedla do údolí pod
2000 m.n.m. Zbytek klesání se brodíme vysokou travou a objevují se první vysoké
stromy. Asi v 1800 m.n.m se dostáváme k cestě která zde končí a otvírá se nám
pohled na nádherný obrovský vodopád který v mapách ač 1:55000 není vůbec
značen, přičemž přehlédnou ho lze jen těžko.
Klikatá cesta vede k letovisku Semkovo, chůze nudná, ale hlavně už máme po úprku z hřebene dost otrsaný nohy. Vynechat modrou značku neb vede ke strženému mostu. na křižovatce 5 cest se tedy dávame směrem dolu což je sice zacházka ale schůdná. Mapa je zde velmi nepřesná k odbočce na letovisko vede nekonečná cesta. Konečně opět červená značka a Semkovo je na dohled. Pozor, hotely ubytovávají cca do 20hod pak jdou asi všichni domů. Hotely Rila a Bor byly zcela opuštěné, nás zachránil restauratér z podniku hned na kraji semkova. Za dobrou útratu nás nechal přespat vedle krbu na podlaze v lokálu. Autobus na který jme ráno vstávali bohužel jel pouze v neděli tak jsme měli v sobotu smůlu. Pan hostinský se ochotně nabídl že nás těch 15km za 20E sveze, což nebyla nejlepší cena ale šlapat to po asfaltu pěšky v úmorném vedru s báglem se nám nechtělo tak jsme se naskládali do gazíku pamatujícím asi všechny evropské války a za pár minut jsme seděli v nádherné příjemné a levné restauraci na terase kousek od autobusového nádraží. Poledním busem do Razlogu pak přestup na další na sedlo Predel. Jeden bus vyjíždí v předstihu, čímž vzniká čas dát si v Razlogu velmi levné pochutiny, kuře s bramborem a pivo jen 3 leva! Ochotný stánkař vzpomíná na ruštinu a častuje nás užitečnými informacemi. Taxi nabízí předražený odvoz, tvrdíce že sedlo Predel je 2x dál než říká stánkař i mapa. čekáme na bus.
Konečně Predel. Spousta stánků u silnice nabízí velmi dobré pohoštění co hrdlo ráčí. Vracíme se kousek po silnici na křižovatku odkud nastupuje značka do pohoří Pirin, dáváme si první odpolední (17h) kilometry k chatě Javorov. To jsme ještě netušili že tam nakonec pod tíhou emocí v týmu dnes dojdeme.
PIRIN (připravuje se)